Misuzu

12. Část

Ten muž se na mě díval jako na magora. "Vemte ji do jejího nového pokoje." Nařídil a stále se na mě díval. Dva muži mě vzali, nebránila jsem se. Bylo mi to jedno. Chci jen Takumiho!

-------------------------
Dovedli mě do temného pokoje. "Tady zustaneš zrzko!" Odhodili mě do toho pokoje. Pak se vedle z pokoje ozval nějaký zvuk. Znělo to jako kdyby tam někdo třásl retězama. Zeptala sem se kdo tam je ale nikdo neodpověděl. Tak sem se zeptala znovu víc nahlas a slišela jsem potichu

"Misuzu, lásko to je Misuzu" řekl nějaký muž. "To není možné neviděli jsme ji tak dlouho. Oddělej tu cihlu ať se na ní podívam " řekla zase nějaká žena. Pak odělal tu cihlu a ta žena řekla " Je tak krásná jakou si ju pamatuji.""Já si ji taky tak pamatuji. " řekl ten muž. Najednou se mi vybavily vzpomímky tekly mi slzy . Pak tam přišly ty gorily alias dva muži, co mě sem dali.

"Ale, rodiné setkání, jak dojemné!" Řekl jeden hrubě, zatím co ten druhej otvíral mříže. "Buď mílý, ať dostanem přidáno." Zařval na toho prvního ten druhý. "Pojď půjdeš s námi!" Řekl ten druhý.

Vzaly mě do nějaké tmavé místnosti. Přivázali mě k židli. Nebránila jsem se, nemělo by to smysl. "Ahoj." Ozval se nějaký hlas. "Takumi...." vydechla jsem a začaly mi po tvářích stékat slzy. "Pššššt!" Řekl naštvaně, ale až moc nahlas. "Kdo to je!?" Vykřikl jeden z mužů a rožnul, aby viděl.

"Hmmm pan Takumi. Pane Takumi, co tu děláte, musíte do pokoje. A vůbec! Jak jste se dostal ven?" Začal šílet ten první.
"Ano, ale otec..." začal, ale něco ho chytlo pod krkem a začalo ho škrti. Vypadalo to jako ruce, ale byly průhledné, skoro nebyly vidět.

Podívala jsem se tím směrem a srdce mi poskočilo. "C.. Co?" Vykřikla jsem. "Takumi!!!! Uteč!!" Řvala jsem a snažila jsem se dostat se z té židle. Podařilo se. Rozběhla jsem se a skočila po tom klukovi, ten spadl i se mnou na zem. Takumi rozdýchával, to co právě zažil.

Začala jsem brečet, kvůli Takumimu. Ten kluk mě vzal svou rukou za krk a hodil mě na zeď. Vykřikla jsem bolestí a svalila se na zem. Svíjela jsem se bolestí a po chvíli viděla jsen tmu.... Nic jiného než tmu. Nejspíše jsem omdlela. Jen jsem slyšela pláč, svůj pláč, ale bolest byla pryč. Bolelo mě jen srdce.... Srdce...

========
Ahoj lidi,
jsem strašná, že jsem to tak ukončila, že? :-D
Eliška Spoustová mi pomohla ;)