Misuzu

5. Část

Jak jsme dovařili tak jsme šli ke stolu. "Itadakimas" Popřáli jsme si a začali jíst. Měli jsme ještě hodinu. Jak jsme dojedli šla jsem se převléknout, Yuna si zabrala koupelnu. Vzala jsem si uniformu a šla umít nádobí, které jsme zašpinili, tohle všechno trvalo dvacet minut, měli jsme čtyřicet minut. Už jsem chtěla uklidit lupínky, ale pak jsem si vzpoměla, že Akio ještě nesnídal a nechala to tak.

"To ne!!!! Nestíhám!!!" Ozval se výkřik v Akiova pokoje a pak šramocení. Vstala jsem a nasipala mu lupínky a mléko k tomu jsem mu do hrnku nalila čaj. Byl sice už studený, ale snad mu to nevadí.

Z ničeho nic vyběhl z pokoje. Pak se ale zastavil a díval se rychle zasebou na mě a na jídlo. "Najez se!" Usmála jsem se na něj. "D...Děkuji.." Řekl a šel se najíst. Najednou z koupelny vyběhla Yuna. "Máme deset minut!" Vykřikla. Rychle jsem si zabrala koupelnu. Učesala jsem se, vyčistila si zuby a odskočila si na záchod.

Vyběhli jsme všichni zároveň z domu. "Totálně nestíháme!" Křikla Yuna. Běželi jsme ulicí, ale kousek před námi se objevili chlápci, vypadali nebezpečně, ale co už. Doběhli jsme k nim a zastavili se. Byl provoz a chodník byl moc úzký.

"Pusťte nás! Musíme do školy!" Křikla na ně Yuna. "Do kolikáte chodíte? Vypadáte na školkáčky. " Zasmál se blonďák který stál uprostřed. Akio na ně zavrčel. Ten blonďák se ke mě přiblížil, když byl na délku svých rukou u mě tak mě chytil za bradu a zvedl mi hlavu, aby mi viděl pořádně do očí.

"Dereku! Pusť ji!" Zavrčel Akio. Blonďák se mi podíval do očí, měla jsem z něj strach. Chytl mě v pasu a zvedl nad zem, pak se mnou prudce hodil na zeď od domu, vedle nás. Jak jsem dopadla na zem, tak jsem zasténala bolestí, bolelo mě celé tělo. "Misuzu!" Vykřikla Yuna a přiběhla ke mě, u mě si dřepla. Začal se mi mlžit pohled, uviděla jsem Akia jak pohl pusou ve smyslu: 'Tohle jim nedaruju!' Pak jsem propadla do hlubokého spánku.

Probudila jsem se, ale nemohla jsem se hýbat ani mluvit, ani otevřít oči. Uslyšela jsem, že někdo je vedle mě a.... Brečí?! "Misuzu, promiň... Nedokázal jsem tě ochránit!" Brečela ta osoba... Akio? To byl Akio! Snažila jsem se vyslovit jeho jméno. "Akio." Pošeptala jsem potichu a konečně se mi podařilo otevřít oči.

"Misuzu! Doktore!" Zařval a usmíval se na mě. "Co se děje?!" Přiběhl doktor. Hned se na mě podíval. "Šance, že se vzbudíte byla jen 10%. Jste opravdu silná! Jen tak se nevzdáte!" Usmál se na mě doktor. Mě ale k smíchu nebilo. "Jak dlouho jsem tu byla?" Zeptala jsem se. "Dva týdny." Usmál se na mě Akio.

========================================================
Děkuji za pozornost!
Nahoře je Misuzu!

Vaše Ruby!