Misuzu

11. Část

Byla jsem ještě malá... Hrála jsem si na hřišti s Yumi, ale pak se tam objevil kocourek. "Ahoj kocourku." Pozdravila jsem ho a začala ho hladit. "Jsi v pořádku?" Zeptala se mě s obavami v hlase Yumi. S Yumi jsme byla obrovské kamarádky, vždy když mi bylo nejhůř, přišla a utěšila mě.

"Ano, že je roztomilý?! Bude se jmenovat Takumi!" Zajásala jsem. "Ale kdo? Tady nikdo není Misuzu! Prober se!" Křišela na mě Yumi a třásla se mnou. "Já jsem v pohodě!" Vykřikla jsem a odstrčila jsem ji od sebe. "Nejsi! Patříš do blázince!" Vykřikla a utekla. Chvíli jsem tam jen tak seděla a čekala co bude.

"To bude v pořádku..." Řekl ten kocour a já na něj jen čuměla. "Co je? Mluvím, noa?" Vyhrkl. "No... je to divné... Normálně nepřijdu kocour a nezačne mluvit!!" Chytila jsem se za hlavu. "Yumi měla pravdu! Já jsem blázen!" Začala jsem brečet.

"T.. T.. a...k...u.....m....i...." Řekla jsem mezi vzlyky. "No?" Zeptal se klidně. "Ty op.. opravdu mluvíš?" Vykoktala jsem ze sebe. "Ano, ale jsem jen ve tvé fantasii. Vidíš a slyšíš mě jen ty!" Řekl mi.

Asi tři roky jsem si s Takumim hrála. Měla jsem ho strašně ráda. "Takumi kde jsi?!" Řvala jsem, když jsem se vrátila z prvního dne v první třídě domů. "Takumi!!!" Řvala jsem na dům. "Misuzu..." Ozvala se stará kočka, která vilezla zpozadí domu. "Takumi! Co se ti stalo!" Vyjekla jsem a objala ho. Začaly mi po tváři stékat slzy. Takumiho jsem znala tak dlouho a teď mě má opustit?! "Odcházím, už jsem tu žil moc dlouho. Miluji tě, Misuzu!!!" Řekl s posledním výdechem. "Takumiiiii!" Zařvala jsem a nechala volně stékat slzy po mé tváři.

O rok později, jsem se snažila skrývat ten smutek, ale stále to nešlo, bylo to před malou chvílí. Když si to tak vezmete rok není zas tak moc.

========================================================
Ahoj lidi,
omlouvám se, že je to po tak dlouhé době a že je to tak kráztké, blíží se konec roku, takže: No Coment.