Misuzu

16. Část

Šla jsem sníst tu snídani, měla jsem docela hlad. Byl to rohlík a čaj. Vedle rohlíku byla šunka marmeláda máslo a sýr, asi jsem si mohla vybrat co si na ten rohlík dám.

Dala jsem si na něj šunku a dala se do jídla. Pořád jsem si říkala co se asi mohlo stát? Nic si nepamatuji, jen jsem skočila... Počkat! Je nemožné abych skočila a probudila se tady, tohle musí být sen! Štípla jsem se, ale to nepomohlo. 

"Misuzu! Misuzu!" Ozývalo se mi v hlavě, znělo to jako hlas Takumiho. "Takumi?" Pošeptala jsem. Najednou jsem prudce spadla na zem a zavřela oči, rohlík jsem pustila a usnula. "Misuzu!" Ozval se znova hlas Takumiho. "Sakra! Neměl jsem na ni řvát! Co když to bylo poslední co ode mne uslyšela?!" Řval hlas.... Akio... "Neboj, to přežije... Nechcete abych zavolala tu sanitku?" Ozval se další hlas... Yuna? "Ne..." Pošeptala jsem chraptivým hlasem a otevřela oči. Byla jsem v pokoji a u postele seděli všichni... Yuna, Takumi i... Akio... "Misuzu!" Rozbrečel se Akio a objal mě. "Jdi ode mě!" Zařvala jsem již normálním hlasem a odstrčila ho od sebe. 

"Misuzu?" Divil se Akio. Smutně sklopil hlavu. "Promiň, že jsem na tebe řval..." Omluvil se. Mě ani už nevadilo, že na mě řval, ale Yuna je přece mrtvá! Sám to říkal!! "Yuno? Neměla by jsi být mrtvá?" Divila jsem se. "COOOO?" Zařvala. "No já jen, probudila jsem se myslím v nemocnici a u mě byl Akio a oznámil mi, že jsi spáchala sebevraždu, já se potom taky zabila a potom jsem byla  v nějakém domě a tam byl sluha a nesl mi snídani, já ji začala jíst a pak se ke mě dostal Takumiův hlas no a potom jsem byla tady." Řekla jsem krátce a rychle. "To asi jak jsi omdlela, když jsem ti řekl co se stalo ve světě lidi..." Řekl smutně Takumi. Aha! Už si vzpomínám!

-------------------------------------------------Vzpomínka-----------------------------------------------

Po nějaké době, až jsem se uklidnila mi Takumi řekl: "Řekni mu pravdu, řekni, že jsi byla se mnou ve světě lidí" Iakmile to dořekl zmenšili se mi zorničky strachem. "Co se tam stalo? Když jsem omdlívala nebo co to bylo, bolelo mě srdce a to hodně." Řekla jsem vystrašeně. "Misuzu...." Řekl a spustily se mu slzy. "Můžu za to já... To já jsem mluvil moc nahlas.... To kvůli mě si nás všimly.... To já jsem tě neochránil...." Začal brečet.Já ho utěšovala, ale pořád mi neřekl co se stalo. "A co se tedy stalo?" Zeptala jsem se opatrně."Propíchli ti srdce!" Řekl mezi vzlyky. Zastavilo se mi srdce... Byla jsem.... V šoku... A zase tma....

----------------------------------------------Konec Vzpomínky-----------------------------------------------  

"Takže to byl jen sen? Jsem z toho zmatená!" Řekla jsem sklesle. "To my taky, Misuzu." Řekla ještě smutněji Yuna. "A ty Akio.. Prý jsi mě předtím hledal po celém městě... Vážně jsi se o mě tak bál?" Zeptala jsem se opatrně. On kývl a u toho se červenal musela jsem se usmát. "Čemu se směješ?" Řekl trochu naštvaně. "Vypadáš vtipně, když se červenáš!" Zasmála jsem se. Yuna se ke mě přidala a Akio s Takumim nás jen sledovali.

"Počkat a kde je vlastně Izuky?" Zeptala jsem se a Yuna zesmutněla.

______________
______________

Ahoj lidi,
konečně jsem přidala další díl. Je to teď trochu zblázněný, já vím, ale to napravím! =D
Nevím na co jsem myslela, když jsem psala ty dvě části předtím! =D 
Děkuji za votes, jste boží! <3 
No nic já jdu psát dál a asi zítra vyjde další díl! =D Těšte se! =D