VAĎÁK / by: _kaaaajda_

S pravdou ven

Je neděle ráno a já nervózně vstala z postele a šla se najíst. Pak jsem se vysprchovala, oblékla, namalovala a přichystala na přiljezd Vádi.
Netrvalo dlouho a vyrazila jsem na nádraží. Váďa vysedl z vlaku a rychlým tempem s úsměvem na tváři mířil přímo ke mě. Stála jsem na místě a snad ještě víc strnulá než když jsme se měli poprvé vidět. Přišel, objal mě a řekl ,,Jsem rád, že tě mám zase u sebe miláčku". Zabořila jsem obličej do jeho bundy a začla brečet. Podíval se na mě s vyděšeným výrazem v očích.

V: ,,stalo se něco lásko?"
L: ,,pojďme někam do klidu prosím a na nic se neptej."

POHLED VADIMA

Zajímalo by mě co se stalo. Proč brečí? Udělal jsem něco? Mám strach.

V: ,,jasně, tak pojďme"

POHLED LUCIE

Šli jsme tedy do parku. Seděli jsme mlčky na lavičce a ani jsme u sebe nebyli nějak blízko. Mnula jsem si ruce a celá se klepala.

L: ,,Víš Váďo. Musím ti něco říct."
V: ,,co se stalo Luc?"
L: ,,Po tom co jsem se pohádala s Terkou, jsem šla se Zuzkou do Pantheonu a hodně jsem se tam opila."
V: ,,Co se stalo?"
L: ,,Pila jsem s nějakým klukem, ale nemohla jsem si vzpomenout kdo to byl. Šel mě odprovodit domů a před domem jsme se líbali."
V: ,,Děláš si ze mě srandu Lucie?"
L: ,,Vadime, nech mě domluvit."
V: ,,Neříkej mi že bylo něco víc?!"
L: ,,Bylo.. Šel se mnou nahoru a ani nevím jak, jsme se spolu vyspali. Až ráno, když jsme se probuli s kocovinou jsme zjistili kdo vlastně jsme."
V: ,,Řekni mi, že si ze mě děláš jen srandu! Kdo to byl?! Já toho parchanta zabiju!"
L: ,,byl to.." začla jsem brečet ještě víc.
V: ,,Kdo to byl?!!" zakřičel.
L: ,,Nekřič na mě Vadime! Byl to.. Horic"
V: ,,To si snad děláš úplně srandu ne?! Hori by mi to nikdy neudělal!" vytáhl mobil a zavolal Horimu.

V: ,,Čau Hori."
H: ,,Čau co potřebuješ"
V: ,,Byl jsi v pátek večer v Pantheonu?"
H: ,,Byl no"
V: ,,A pak jsi dělal co?"
H: ,,Jsi s Luckou žejo?"
V: ,,jo jsem. Můžeš mi to kurva nějak vysvětlit?! Co sis jako myslel?! Že na to nepřijdu?! Snad jsme kámoši ne?! Já ti taky nepíchám tvoje holky! Tak o co ti doprdele šlo Horáci?!"
H: ,,Vadime, fakt se omlouvám, byl jsem totálně na šrot, nevnímal jsem s kým a kam jdu. Fakt sorry chlape."
V: ,,jak sorry?! Ty u mě končíš chlapečku. Nezkoušej mě kontaktovat. Jsi fakt zmrd Horáci!" a pak típl telefon.

Podíval se na mě jako by mě chtěl zabít, ale zároveň bylo v jeho očích i zoufalství.