Trust || Harry Styles

1

Znovu jsem se probudila ze svého neklidného spánku s hlasitým křikem a zpoceným čelem. Zklidnila jsem svůj dech a zkontrolovala čas. Bylo půl druhé ráno, jak jinak. Vylezla jsem z postele a ve svém volném tričku na spaní se potichu odplížila dolů do kuchyně. Viděla jsem tátu, jak sedí u baru a vrtá se v papírech. Vzhlédl směrem ke mně a starostlivě se pousmál.

"Zase ten sen?" zeptal se a já přikývla. Přemístila jsem se na barovou stoličku vedle něj. "Je mi moc líto, že ti nějak nepomůžu, ale já nevím jak." dodal a pohladil mě po vlasech.

"Zvládnu to tati." ujistila jsem ho a přešla k lince, kde jsem si napustila sklenici vody.

"Co to tam máš?" zeptala jsem se ho a napila se.

"Jen pár papírů ohledně hypotéky a nějaké výsledky z laboratoře." odpověděl mi, aniž by od nich odtrhl zrak. "Jdi spát, ať ráno nezaspíš." naoko mě pokáral a já mu poslala vzdušnou pusu. Popřál mi dobrou noc a já se vrátila zpět do postele. Zavrtala jsem se do peřin a v klidu jsem usnula.

**

Z mého snění mě vyrušil zvuk budíku. Posadila jsem se a vypnula ho. Vstala jsem z postele a moje cesta vedla rovnou do koupelny. Neměla jsem ji ještě moc vybavenou, protože jsme se nastěhovali včera. Vybalování jsem odložila na dnešní odpoledne, až se vrátím ze školy. Rychle jsem si vyčistila zuby a opláchla si obličej. Našla jsem svojí kosmetickou taštičku a rychle se namalovala. Nejvíc jsem si dala záležet na obočí, oční lince a rudých rtech. Zkontrolovala jsem se v zrcadle a spokojeně se usmála. Byla jsem z dnešního dne tak nervózní, že aspoň můj vzhled měl vypadat skvěle. Rozčesala jsem si své krátké, vlnité vlasy a trochu si je poupravila dle svého. S úsměvem jsem opustila koupelnu a zamířila ke svému šatníku. Dlouho jsem se rozhodovala, až jsem si nakonec vybrala svoje nové tmavomodré šaty, přes které jsem si dala béžový cardigan a hnědé baleríny. Do hlavy jsem si zasadila sluneční brýle a vzala si svůj školní batoh. Seběhla jsem schody dolů a zatočila do kuchyně. Do batohy jsem si hodila svačinu a do ruky si vzala banán. Všimla jsem si lístečku, na kterém se tkvěl tátův rukopis. Vzkázal mi, že se mi omlouvá, ale volali mu z nemocnice. Přál mi hodně štěstí ve škole. Sebrala jsem si klíče od auta a odešla z domu. Nasedla jsem do svojí Toyoty a vyrazila ke škole. Tátu jsem obdivovala. Po mámině smrti se tolik snažil a náš vztah se tak o dost zlepšil. Opravdu se mi snažil pomoct. Máma mi vždycky říkala: "Charlotte, vždy poslouchej tvého otce." Bylo to jednoduché, ale ona věděla, proč to říká. V ten moment věděla, že rakovina ovládla její tělo a že umírá. Strašně moc mi chybí.

"Ne, teď nebreč." napomenula jsem se a rychle zahnala slzy. Zaparkovala jsem na školním parkovišti. Vystoupila jsem a šla směrem k velké cihlové budově, která byla moje nová střední škola. Kolem mě chodili starší studenti, kteří očividně vůbec nespěchali. Procházela jsem velkými chodbami, dokud jsem nenašla svojí třídu. Díky bohu bylo vzadu poslední volné místo. Rychle jsem si šla sednout, protože jsem slyšela učitelčiny kroky. Byla mladá a už od pohledu příjemná. Pozdravila nás, seznámila nás s předměty, na které nás bude mít a pak si kontrolovala jména v seznamu. Ve třídě nás bylo asi dvacet, takže to nezabralo tolik času. Moje jméno bylo až na samém konci.

"Charlotte Zimmermanová?" uslyšela jsem svoje jméno a zvedla ruku. Otočilo se na mě pár lidí a já se na ně nervózně usmála. Svojí pozornost jsem opět věnovala učitelce, která nám všem rozdala plán budovy s rozpisem učeben. Koukala jsem na něj s otevřenou pusou, protože škola měla čtyři patra a snad tisíc učeben. Bude to pro mě takové menší bludiště.

"To by bylo pro dnešní den všechno. Seznam učebnic jsem Vám poslala do mailu, tak si je prosím co nejrychleji sežeňte. Přeji Vám hodně úspěchů." rozloučila se s námi a všichni se začali balit a chaoticky opustili místnost. Chodba byla plná studentů, kteří pravděpodobně opouštěli školu stejně jako my. Najít auto na parkovišti pro mě nebyl problém, protože jsem parkovala blízko u školy. Nasedla jsem do auta a rychle jsem napsala tátovi zprávu, že nám škola už skončila a že na něj budu čekat doma. Nastartovala jsem a za poslechu místního rádia jsem jela domů. Pro uvolnění jsem si po cestě zpívala a neuvědomila si, že už projíždím naší ulicí. Zaparkovala a přešla k našim obrovským dveřím. Vpadla jsem do haly a oddychla si, že mám první školní den za sebou. Jelikož jsem jedla před malou chvílí, s obědem jsem se rozhodla počkat. Vyběhla jsem nahoru do pokoje a odložila svůj batoh do rohu. Byla jsem rozhodnutá co nejméně prokrastinovat, takže jsem se převlékla do legín a volného trička. Přemístila jsem se k těm asi pěti krabicím a odhodlaně jsem se pustila do vybalování.

Po dvou hodinách jsem si vyčerpaně sedla na postel a rozhlédla se po pokoji. Všechny moje knihy byly vyskládané na políčkách, stůl byl kompletně vybavený mým MacBookem, lampičkou a několika sešity. Skříň byla zaplněná mým oblečením a koupelna byla přecpaná všemi hygienickými a kosmetickými produkty. Po tak náročné práci mi vyhládlo, takže jsem seběhla dolů do kuchyně a z lednice si vyndala můj oblíbený Caesar salát. Vzala jsem si ho do obýváku a u Dva a půl chlapa jsem si ho spokojeně snědla. Tuhle svojí pohodu jsem milovala. U televize jsem nakonec byla asi hodinu. Rychle jsem se zvedla a šla do pokoje, kde jsem si sedla za počítač a stáhla si z mailu seznam učebnic, které jsem si objednala z internetu. Naštěstí je měli na e-shopu všechny a měli by mi přijít už zítra, takže jsem z toho měla fakt radost. Pustila jsem si písničky jako pozadí a šla jsem se odlíčit a napustila si horkou vanu. Dnešní den byl poměrně náročný, takže jsem si ji zasloužila. Lehla jsem si do ní a užívala si tento uvolňující pocit. Vybalování mě fakt unavilo, takže jsem si opřela hlavu a na chvíli jsem zavřela oči.

Probudila jsem se po hodině snění. Voda už byla studená, takže jsem rychle vylezla z vany a zabalila se do županu. Vlasy jsem si vysušila a vyfénovala. Osušila jsem se a převlékla se do šortek a starého trička ze základní školy. Rovnou jsem si vyčistila zuby a umyla obličej, protože jsem věděla, že se mi potom nebude chtít zvedat z postele. Bylo sice něco kolem sedmé, ale já jsem byla doopravdy unavená, takže jsem si nastavila budík a lehla si do postele. Zkontrolovala jsem ještě Twitter a pak už jsem si zabořila hlavu do polštáře.

__________________________________________________________

Tak tohle by byla první část k mému novému příběhu:) Snažila jsem se to psát nějak normálně, takže doufám, že budete spokojení:) Snad se Vám tato část líbila.