Trust || Harry Styles

2

Ráno pro mě bylo dost hektické, protože jsem zaspala. S malováním jsem se vůbec neobtěžovala a teď jsem běžela ve svých černých legínách a červené košili na další hodinu. Byla to literatura a ta vždy patřila k mým oblíbeným předmětům, tak jsem se snažila přijít aspoň jen o 5 minut později. Doběhla jsem ke dveřím, zaklepala jsem a vpadla dovnitř. Hned se na mě otočili pohledy všech mých spolužáků a naší učitelky na literaturu. 

"Já se moc omlouvám, zaspala jsem." řekla jsem co nejslušněji jsem uměla. Učitelka jen kývla a ukázala směrem k lavicím, kde bylo jediné volné místo. Kruci. Se skloněnou hlavou jsem procházela mezi lavicemi, dokud jsem nedošla úplně dozadu. Sedla jsem si a vytáhla si všechny svoje poznámky. Snažila jsem se soustředit na výklad, ale vedle mě seděl kluk a pořád něco dělal na telefonu a neskutečně mě tím znervózňoval. Měl potetované ruce, kterými si každou chvíli upravoval vlasy. Vyhnala jsem myšlenky na něj z hlavy a soustředila se na slova učitelky, která zrovna rozdávala povinnou četbu. Se čtením jsem nikdy problém neměla a myslím, že většinu těch knih budu mít doma. Papír se ke mně konečně dostal a já ho prolítla očima. Samé známé názvy, takže jsem si spokojeně oddychla. 

"To bude pro dnešek vše." ukončila učitelka svojí hodinu a všichni si jako na povel začali balit věci. 

"Jaký je v tom systém?" ozval se vedle mě ten potetovaný kluk. Jeho pohled spočíval na mém seznamu, který byl zvýrazněný třemi barvami. 

"Zelená je pro ty, co jsem už četla a nepotřebuji je číst znovu, žlutá je pro ty, které už jsem četla, ale moc si je nepamatuji a růžová pro ty, co nemám doma a nikdy jsem je nečetla." vysvětlila jsem mu a usmála se. Působil na mě takovým nepopsatelným dojmem. Nevěděla jsem, jaké má úmysly, ale chovala jsem se mile jako vždy. 

"To máš všechny tyhle knížky doma?" zeptal se mě udiveně. Jen jsem přikývla a on se usmál. Na to, jakým působil drsným dojmem, jeho úsměv byl odzbrojující. Ve tvářích se mu objevili ďolíčky. 

"Jaká je tvoje oblíbená kniha?" položil mi další otázku. Vypadal, že ho to opravdu zajímá. 

"Romeo a Julie." řekla jsem. Tuhle knihu jsem četla snad milionkrát a nikdy mě nepřestane bavit. 

"Proč se ti líbí? Hlavně mi neodpověz, že je známá." řekl a znovu se zasmál. 

"Líbí se mi jejich způsob vyjadřování. Když kluk v dnešní době vidí holku na ulici, zařve: tu bych ohnul! Ale oni je přirovnávali snad úplně ke všemu, co v sobě mělo jen kousek krásy." řekla jsem mu svůj upřímný názor, který na Romea a Julii mám od té chvíle, kdy jsem si to poprvé přečetla.

"To je zajímavý. Doopravdy zajímavý." řekl a kroutil hlavou. Nervózně jsem se na něj usmála, vzala si svoje věci a vyběhla ze třídy ven na chodbu. Měla jsem na programu už jen psychologii a hodinu výtvarky, takže nic náročného.

"Hej, Charlotte!" zakřičel někdo přes chodbu moje jméno. Otočila jsem se a znovu uviděla kudrnáče, jak se prodírá davem a jde přímo ke mě. Nevěděla jsem jeho jméno, tak jsem jen stála a čekala, dokud nedojde ke mě.

"Viděla jsi filmovou verzi Romea a Julie z roku 1996?" zeptal se. 

"Nikdy. Vždy preferuji knihu před filmem." řekla jsem a on se na mě zmateně podíval. "Ale ráda bych viděla filmovou verzi, pokud opravdu stojí za to." rychle jsem dodala. 

"Napadlo mě, že by jsme se na to mohli podívat..u mě?" navrhl mi. Tady jsem se musela zastavit.

"Zveš mě na rande?" zeptala jsem se odvážně. Přikývl. "Tak dobře..." řekla jsem a on moje protahování věty pochopil.