Trust || Harry Styles

6

Konečně to bylo tady. Vstála jsem o půl šesté a zamířila rovnou do koupelny, kde jsem si prošla svojí ranní hygienou. Vrátila jsem se do pokoje už celkem probuzená. Přešla jsem ke své židli, kde jsem měla hromádku nachystaného oblečení. Oblékla jsem se do šedých tepláků, bílého tílka a přes sebe hodila svojí oblíbenou černou mikinu, kterou jsem nechala rozepnutou. Vlasy jsem si rozčesala a na záda si dala batoh, do ruky jsem vzala kufr a sešla schody dolů. Potkala jsem se na chodbě s tátou, který mi slíbil, že mě odveze na letiště. Sám navrhnul, že se cestou stavíme pro Harryho. Stále nemůžu uvěřit tomu, že ten týden ve škole tak rychle utekl a já tu teď stojím, připravená si splnit sen. V kuchyni jsem si vzala banán a ovocnou tyčinku na cestu. Na nohy jsem si dala svoje Adidas, které byly pro cestování tohoto typu ta nejlepší volba.

„Jsi připravená?" zeptal se mě táta, když bral do ruky můj kufr.

„Naprosto," řekla jsem nadšeně a opustili jsme náš dům. Táta naložil moje zavazadlo do kufru auta a vyjeli jsme pryč z naší ulice. Obloha byla bez mraků a slunce už pomalu vycházelo. Táta už věděl, kde Harry bydlí, protože během týdne pro mě k němu jel, když jsme měli s Harrym menší filmový maraton a oba už jsme byli moc unavení na to, abychom řídili auto.

Projížděli jsme ulicí, ve které bydlel Harry. Viděla jsem ho stát před brankou k jeho obrovskému domu. Stál tam, oblečený v jeho tmavě modrých jeanech a červeno-modré kostkované košili. Strašně mu to slušelo, a když jsem se podívala na svůj cestovní outfit, málem jsem se propadla studem. Táta zastavil těsně u něj a vystoupil, aby mu pomohl naložit věci do kufru. Po té si ke mně Harry přisedl dozadu.

„Tohle ranní vstávání by mělo být nelegální," prohlásil svým ranním chraplavým hlasem. Zasmála jsem se a dala mu za pravdu. Vytáhla jsem si banán a začala snídat. Harrymu jsem podala tyčinku a ten po mě hodil vděčný pohled.

„Jedeme do Anglie!!" zakřičela jsem a vymrštila ruce do vzduchu. Harry ospale zakřičel a já se musela zasmát, jak unaveně zněl. Během cesty jsme si povídali s tátou a mě bylo líto, že ho tady nechám samotného. Táta mě ale uklidnil, že se rozhodně nudit nebude. Během deseti minut jsme dojeli na letiště, kde bylo už pár zaparkovaných aut. Vystoupili jsme a vytáhli si z auta naše zavazadla.

„Tak si to tam hezky užijte. A nezapomeň volat, Charlotte," upozornil mě táta a já se usmála se slzami v očích. Díky bohu, že jsem se nemalovala.

„Měj se tu moc hezky, tati," řekla jsem a objala. On mě hladil po vlasech a já vdechovala jeho vůni. Když jsem se odtáhla, táta přešel k Harrymu a objal ho. Málem mi spadla brada. Táta nikdy nikoho takhle neobjímal.

„Dej mi na ní pozor," poprosil ho a Harry s úsměvem kývl. „Ještě si Vás vyfotím!" křikl táta na poslední chvíli a já si povzdychla. Na focení bylo moc brzy ráno. Stoupla jsem si vedle Harryho, který mě chytil kolem pasu a přitiskl si mě k sobě blíž. Pořád jsem si nemohla zvyknout na to, jak moje tělo reagovalo na jeho občasné doteky. Slyšela jsem, jak tátovi cvakl telefon a spokojeně se usmál. Oddálila jsem se od Harryho a naklonila kufr, abych ho mohla lépe táhnout.

„Mějte se!" křikl za námi ještě táta, než jsme stihli vstoupit do letištní haly. Rychle jsem si setřela slzy z tváře.

„On to tu zvládne, neboj se," uklidnil mě Harry a já mu poděkovala úsměvem. V dálce jsem zahlédla naši učitelku na literaturu, slečnu Martinez. Okolo ní bylo dalších osm lidí, což byli naši spolužáci. Doufala jsem, že přes ty dva týdny se alespoň trochu seznámíme. Došli jsme až k nim a všichni nás vřele pozdravili.