Trust || Harry Styles

15

Se vstáváním jsem neměla potíže, protože jsem se vzbudila o půl hodiny dřív. Už se mi nechtělo ležet, tak jsem rovnou vylezla z postele a šla do koupelny. Vyčistila jsem si zuby a vyčistila si pleť. Rovnou jsem si začala nanášet makeup. Vyhrála jsem si se stíny a pečlivě si nakreslila linky. Obočí se mi vyjímečně povedlo a celé jsem to zakončila balzámem. Rozčesala jsem si vlasy a vytvořila si velký objemný drdol. Vrátila jsem se do pokoje a oblékla si tmavě modré jeany, bílý svetr a kolem krku si dala velkou šálu. Vzala jsem si batoh a s telefonem v ruce sešla do kuchyně. Do batohu jsem si dala pití a dvě müsli tyčinky. Oblékla jsem si bundu a v černých botách na podpatku jsem odešla z domu. Po dlouhé době jsem zase jela svým autem. Domluvila jsem se s Harrym, že ho dnes vyzvedávám já, ale ještě předtím chci jet do města koupit něco na snídani. Za poslechu hudby jsem se rozjela směrem k centru.

***

Zrovna jsem projížděla Harryho ulicí, když jsem ho zahlédla, jak opouští dům. Byl oblečený do černých jeanů a dlouuhého modrého kabátu, z pod kterého mu svítilo bílé tričko. Vypadal, jako by zrovna opustil dům módního návrháře. Opravdu vypadal úžasně. Nasedl do auta a otočil se mým směrem. 

"Vypadáš neuvěřitelně krásně," vydechla jsem úžasem. Zastrčil mi pramen neposedných vlasů za ucho a pohladil mě po tváři. 

"Jsi roztomilá," šeptl a políbil mě. Upozornila jsem ho, ať se připoutá. Podala jsem mu čerstvou kávu a čokoládový donut. Poděkoval a já vyjela od jeho domu směrem do školy.

"Chodil jsi do školy, když jsem byla v nemocnici?" zeptala jsem se po chvilce ticha. 

"Byl jsem tam jednou, abych jim řekl, jak jsi dopadla, jinak vůbec," řekl, když dopíjel kávu. Na jednu stranu mě to těšilo, že byl se mnou v nemocnici každý den, ale na druhou stranu se mi to nezamlouvalo už jen kvůli problémům, které měl. 

"Zbytečně jsi zameškal," řekla jsem tiše. 

"Měl jsem tě tam snad nechat samotnou?" řekl nasupeně. "Nemohl bych spát s pocitem, že jsem se na tebe vykašlal a nechal tě tam," 

"Ale kolik problémů už máš...Takhle tě budou ještě víc podezřívat," namítla jsem. Nedokázal pochopit, že chci aby ho už nechali být. 

"I kdyby, bude to moje věc a moje problémy," zvýšil na mně hlas. Polekaně jsem sebou trhla. Tohle nemělo cenu. Neměla jsem náladu na hádku zrovna dnes. Pustila jsem rádio a za poslechu I Want To Break Free jsem pokračovala v jízdě. Ani jsem se na Harryho nepodívala. Myslela jsem si, jak to bude krásný den a já ho pokazila hned na jeho začátku. On asi nechápe, jak moc mi na něm záleží.

Odbočila jsem na školní parkoviště a zaparkovala vzadu, kde bylo už jen pár posledních volných míst. Vypla jsem motor a vystoupila z auta. 

"Ani se nerozloučíš?" slyšela jsem za sebou Harryho hlas, když jsem se otočila směrem ke škole.

"A toužíš po tom vůbec?" řekla jsem znechuceně, ale zastavila se. Harry mě chytil za ruku a otočil si mě k sobě. 

"Nebuď taková," řekl. Upírala jsem oči do země. Chytil mě za bradu a zvedl mi hlavu tak, abych se mu dívala do očí. "Slib mi, že pokud se bude něco kdykoliv dít, nebudeš se do toho plést," poprosil mě. Chtěla jsem protestovat, ale jinak bych se toho dramatu dnes už nezbavila.

"Dobře," vzdala jsem to a sledovala, jak se mu na tváři vytvořil úsměv vítězství. 

"Hádku se mnou nikdy nevyhraješ," řekl povýšeně a donutilo mě to se zasmát nad jeho sebedůvěrou. Naklonil se a přitáhl si mě pro dlouhý a procítěný polibek.