Trust || Harry Styles

3

Abych se přiznala, byla jsem ze všeho zmatená. Uběhl týden od toho filmového večera a Harry se ve škole neukázal ani jednou. Rozhodla jsem se to nechat být, protože to po pravdě nebyla moje věc. Zbývalo už jen pár minut, než nám skončila matika, což byla taky naše poslední hodina. Většina třídy se věnovala svým telefonům a já byla jedna z mála, co si psali příklady do sešitu. Naštěstí už byl pátek, takže jsem se nemusela na nic připravovat. Na víkend jsem žádné plány neměla. Moje myšlenky přerušilo zvonění, díky kterému se všichni jako na povel zvedli a běželi na oběd. To se mě netýkalo, protože jsem byla rozhodnutá, že na obědy chodit nebudu. Šla jsem svojí obvyklou cestu na školní parkoviště, kde jsem hned uviděla moje auto. Nasedla jsem a jela do centra. Můj cíl byla restaurace La Fabrica, kterou jsem si dnes ráno našla. Vlastně mi o ní řekl můj táta, se kterým jsem tam měla domluvený sraz. Cesta do centra mi rychle ubíhala a já už parkovala před restaurací. Viděla jsem tátu, jak sedí u stolu pro dva, který byl hned u okna. Vystoupila jsem a vešla dovnitř. Moc lidí tu nebylo, vlastně tu kromě mého táty nebyl nikdo. Pozdravila jsem ho a přisedla si. Hned ze sebe začal sypat otázky ohledně školy, jestli všechno stíhám, jestli nemám s učiteli nebo se spolužáky problém...

"A co ten kluk?" zeptal se mě na otázku, které jsem se chtěla vyhnout.

"Jmenuje se Harry. On...Už týden jsem o něm nic neslyšela. Nevím, jestli bych si měla dělat starosti, nebo to nechat být." odpověděla jsem mu a povzdychla si.  

"On se ti buď ozve sám, nebo se brzy objeví ve škole. Nesmíš na něj spěchat. Sama si říkala, že jste měli jen jedno rande." řekl mi a usmál se. 

"A to je právě to. On sám řekl, že to bylo rande, tak jsem myslela, že se snad ozve. Třeba si o mě udělal obrázek a to je důvod, proč o něm nevím." vyjádřila jsem mu svoje pocity. Chtěl něco říct, ale vyrušila nás servírka s požadavky na to, co jsme si objednali. Nadiktovala jsem jí svojí objednávku: těstovinový salát. Nechtěla jsem nic speciálního, chtěla jsem se hlavně pořádně najíst. K tomu jsem si dala obyčejnou vodu s citronem. Ona si zapsala a odešla zpět do kuchyně. Táta mi říkal zážitky z práce a já ho jako vždy bedlivě poslouchala. Po chvíli jsme dostali naše jídlo a já se do něj s vervou pustila. Měla jsem fakt obrovský hlad. S tátou jsme se domluvili, že on půjde zpět do práce a já pojedu autem domů. Řekl mi, ať na něj nečekám, protože se vrátí někdy brzy ráno. Z toho plyne, že mám zase celý dům pro sebe. Vůbec mě nenapadá, co budu dělat. 

Když dojedl svoje jídlo a čekal na mě, až to bude moct zaplatit. Když jsme zaplatili, odešli jsme z restaurace a rozloučili se. Nasedla jsem do auta a konečně jela domů.

***

Jsou to asi 2 hodiny od toho, co jsem přijela domů. Víc jak polovinu času jsem ležela u televize a sledovala seriály. Rozhodla jsem se, že už se konečně zvednu a začnu něco dělat. Z okna jsem viděla, že je venku hezky a tak jsem si oblékla legíny a tílko, vzala si iPod a sluchátka a obula si svoje běžecké boty. Dlouho jsem neběhala, takže nečekám, že budu běhat nějak dlouho. Vyšla jsem na zahradu, zhluboka se nadechla a běžela směrem k lesu. 

Při běhání jsem zjistila, jak krásnou přírodu okolo sebe mám. Nafotila jsem pár pěkných fotek a se spokojeným výrazem jsem se vrátila domů. Bylo asi 6 hodin večer. Vpadla jsem do domu a abych přerušila to ticho, pustila jsem si svůj oblíbený playlist na Spotify. Chystala jsem se jít nahoru do sprchy, když mě vyrušil domovní zvonek. Přemýšlela jsem, kdo by to asi tak mohl být. Táta má klíče a s nikým jiným se tu nebavím. Zatřásla jsem hlavou a otevřela dveře. Zůstala jsem stát jako solný sloup.

"Zdravím Charlotte." řekl mi klidným hlasem. On byl ten poslední, koho bych před svými dveřmi čekala. 

"Harry." vydechla jsem a on se usmál nad mým překvapeným výrazem. Moje zpocené vlasy a běhací outfit tomu moc pozitiva nedodávaly. "Co tady děláš?" dodala jsem po odmlce.

"Přišel jsem se omluvit." vypadlo z něj.

"Omluvit za co?" dělala jsem nechápavou. Chtěla jsem ho slyšet, jak to řekne. 

"Omluvit se za to, že jsem se ti neozval." řekl konečně. Usmála jsem se a pozvala ho dovnitř. Vešel a já za ním zavřela dveře. 

"Dáš si něco k pití?" zeptala jsem se. Snažila jsem se prolomit to ticho, které tu na chvíli zavládlo. Jen zavrtěl hlavou, že nechce.

"Asi bych ti to měl vysvětlit. Já..Jen jsem nevěděl, jak na tebe mám zapůsobit. Když si odešla, chtěl jsem ti zavolat, ale nevěděl jsem, co bych ti řekl. Tak jsem se sbalil a odjel." vysypal ze sebe.

"Takže to děláš? Když nevíš, co říct, odjedeš?" zeptala jsem se zaskočeně. Jen kývl. "Možná jsem k tobě vůbec neměla chodit." řekla jsem hned potom. Vyplašeně ke mě zvedl jeho modro-šedé oči.

"Ne, tak jsem to nemyslel. Já jen..." řekl, ale zastavil se, když uviděl slzu, jak teče po mé tváři. Nikdy jsem si k sobě nikoho takhle nepřipustila. Nikdy od doby, co tu máma není. 

"Charlotte..." vzdychl a přišel ke mně blíž. Stejně, jak on přišel, já odstoupila. 

"Jdi...Prosím..."vydechla jsem a on ke mně vztáhl ruku. Nechala jsem ho, aby mě pohladil po tváři a slzu mi setřel. "Jestli nevíš, co říct, co udělat, tak jdi." 

"Ty nechceš, abych odešel." vyslovil a přitáhl si mě k sobě blíž. Písničky, které stále vycházely z mého telefonu, této situaci vůbec nepomáhaly. 

"Chci si to všechno promyslet. Harry, prosím. Jestli na mě chceš znovu zapůsobit, tak to udělej. Zapůsob na mě tak, že uděláš to, co si přeji. Já si přeji, aby jsi odešel." řekla jsem a on odstoupil.

"Tak dobře. Dobrou noc, Charlotte." řekl a bez dalšího slova opustil náš dům. Svezla jsem se po vchodových dveřích na zem a nechala slzám volný průběh. 

***

Večer jsem trávila v pokoji. Na jídlo jsem neměla ani pomyšlení. Jediné, co jsem tak po Harryho odchodu bylo to, že jsem si nachystala věci do školy a vykoupala se. Teď jsem ležela v posteli a přemýšlela, co budu dělat. Nakonec jsem se rozhodla, že začnu s povinnou četbou. V mé skromné knihovně jsem si našla Othella, sedla si na postel a pustila se do čtení. Později jsem se přemístila pod peřinu a četla si u rozsvícené lampičky. Většinu času moje myšlenky směřovaly k Harrymu a k naší zmatené konverzaci. Věděla jsem, že už toho moc nenačtu, tak jsem si knihu odložila na noční stolek, zhasla lampičku a oddala se hlubokému spánku.

___________________________________________________

Tahle část mi dala zabrat asi nejvíc. :D Musela jsem jí neustále přepisovat, opravovat, mazat..No, i tak nejsem s výsledkem spokojená, ale slibuju, že příště už to bude snad lepší:)