Trust || Harry Styles

14

o týden později

Dnes pouštěli Charlotte z nemocnice. Noha se rychle zahojila a rehabilitaci dokončí příští týden. Mark musel odjet na pár dní z města, tak jsem se nabídl, že Charlotte z nemocnice vyzvednu a odvezu domů.

Zaparkoval jsem před nemocnicí a běžel se dovnitř schovat před deštěm, který už hodiny neopustil toto město. Vyšel jsem schody do druhého patra, kam jí přestěhovali pár dní po operaci. Přešel jsem přes chodbu až k jejímu pokoji, kde byly potevřené dveře. Slušně jsem zaklepal a po vyzvání vešel dovnitř. Naskytl se mi pohled na moji brunetku, jak si ukládá oblečení do tašky. Zvedla ke mně hlavu a usmála se.

"Můžu jet konečně domů!" zvolala nadšeně, když jsem k ní přešel. 

"Ano, já vím," usmál jsem se. "Ahoj Charlotte, taky tě rád vidím," řekl jsem sarkasticky. Protočila očima a  vtiskla mi letmý polibek na tvář. Podezřívavě jsem svraštil obočí.

"To jsem si nezasloužil," řekl jsem. Jen si mě přitáhla níž k sobě a políbila můj ušní lalůček. 

"Až doma," šeptla a nechala mě se narovnat. Vzal jsem jí tašku, ona přes sebe přehodila lehký růžový světřík a z části ho zastrčila do černých jeanů. Podíval jsem se na ni a ona kývla na souhlas, že můžeme. Její část papírování už měla hotovou, se zbytkem si poradí její otec, až se vrátí. Vzala si berle, které dostala, aby měla oporu při chůzi. Sjeli jsme výtahem dolů a opustili nemocnici. Pršelo snad více než předtím. Podíval jsem se na Charlotte a na její outfit. 

"Počkej tady," řekl jsem, vzal jí berle a rychle běžel k autu. Dal jsem její věci do kufru a vytáhl z něj teplou deku. Vrátil jsem se zpátky k Charlotte a zabalil jí do deky. Vzal jsem jí do náruče a rychle jí přenesl k autu. Pomohl jsem jí nasednout a sám se usadil na svoje místo.

"Děkuji," řekla, když jsem odjel od nemocnice směrem k ní domů.

***

"Jsem tak ráda, že jsem doma," řekla a vyčerpaně se posadila na svou postel. Odmítala moji pomoc do schodů a trvala na tom, že to zvládne. 

"Tak, tady máš věci. Kdybys cokoliv..." nenechala mě dokončit větu.

"Zůstaneš tu se mnou? Než se táta vrátí?" zeptala se potichu. Sedl jsem si vedle ní na postel a pohladil jí po tváři.

"Moc rád," šeptl jsem a políbil ji. Naklonila se víc ke mně a její rty prosily o víc. Chtěla si na mně obkročmo sednout, ale zastavila se v polovině pohybu. 

"Stalo se něco?" zeptal jsem se vyplašeně. 

"Pořád to trochu bolí," řekla tiše. Uklidnil jsem jí, že to bude za pár dní v pořádku. Pořád jsem nechápal, proč to vůbec udělala, ale nechtěl jsem to s ní řešit zrovna teď. 

"Chtěla bych se jít osprchovat," šeptla. Pomohl jsem jí vstát z postele.

"Půjdu zatím dolů uvařit něco k jídlu. Kdybys cokoliv potřebovala, zakřič," řekl jsem a odešel z pokoje, do kterého jsem nechal otevřené dveře. Seběhl jsem dolů do kuchyně a obhlédl ledničku. Rozhodl jsem se pro obyčejný kuřecí vývar. Do pozadí jsem si pustil Spotify a tak mi práce utíkala rychleji.

Charlotte 

Sprchu jsem nijak neprotahovala. Když jsem se v pokoji oblékala do komiksových legín a Harryho černého trička, cítila jsem, že Harry vaří. Usmála jsem se a snažila se rychle dojít dolů, abych nepřišla o pohled Harryho v kuchyni. Nechala jsem si berle v pokoji, protože mě moc zdržují. Schody jsem sešla celkem rychle a potichu přešla do kuchyně. Sledovala jsem ho, jak se při poslechu Two Door Cinema Club pohybuje ladně po kuchyni a jak hledá vytouženou surovinu v lednici. V kuchyni mu to slušelo. 

"Vím, že tam seš," řekl, aniž by zvedl pohled od hrnce. Sedla jsem si na barovou stoličku a on se ke mně otočil.

"Jak?" položila jsem prostou otázku.

"Vždycky poznám, že se na mě díváš," řekl a usmál se. Přitáhla jsem si ho k sobě pro polibek. Moje ruce si našly svojí cestu do jeho vlasů, se kterými jsem si hrála. 

"Měl by sis hlídat oběd," popíchla jsem ho, když jsem slyšela syčení na plotně. Protočil očima a věnoval se vaření. Vzala jsem Harryho telefon a vybrala Lost On You od Laury Pergolizzi. Tato písnička se během pár dní stala mojí oblíbenou. S Harrym jsme si prozpěvovali a jemu tak vaření ubíhalo rychleji. Během chvilky už nám naléval polévku do misek a naservíroval jí přede mně. 

"Je vynikající," pochválila jsem ho, když jsem poprvé ochutnala. Usmál se a oba jsme klidně jedli náš oběd.  

Celý den jsme jen tak lenošili. Chtěla jsem se hrozně moc projít ven, protože vysvitlo sluníčko a vypadalo to na krásné podzimní odpoledne, ale Harry mě nikam nechtěl pustit, tak jsme jen leželi u televize a sledovali Přátele. Harry nám udělal horkou čokoládu se spoustou šlehačky a sypáním, takže jsme spokojeně leželi zachumlaní pod dekou a s hrnky v rukou sledovali televizi. Zní to šíleně, ale takhle jsme vydrželi až do večera, dokud se Harry nerozhodl k večeři objednat pizzu. Pořád říkal, jak je mu líto, že nemáme formální večeři, ale ani jednomu se nechtělo jet na nákup a pizza byla nejlepší volba. Seděli jsme u mě v pokoji a jedli pizzu při sledování západu slunce.

***

Doma jsem musela být do konce týdne. Harry mě vždycky odpoledne odvezl na rehabilitaci, jel si zařídit něco do města a pak mě zase vyzvedl. Celou dobu spal u nás doma. Jeho přítomnost mi vůbec nevadila. Chodili jsme spolu na procházky, vařili a připravovali se do školy, která mě čekala už zítra. Nebyla jsem v ní přes dva týdny a měla jsem co dohánět. Učitelé mi sice říkali, že písemky psát nemusím, pokud nechci, ale nerada bych to doháněla na konci školního roku. Zítra mě taky čekala poslední kontrola v nemocnici. Nohu jsem s menšími komplikacemi rozhýbala a stehy mi vytáhli minulý týden. Zítra si jedu jen pro závěrečnou zprávu a hned z nemocnice pojedu do školy. Harry mě neustále prosil, aby mohl jet se mnou, ale já trvala na tom, abych mohla jet sama. Mám trochu obavy z řízení, ale nějak to zvládnu. 

V čistém pyžamu a s vysušenými vlasy jsem se vrátila do pokoje. Harry odjel domů asi před dvěma hodinami. Bylo to nezvyklé mít takhle prázdný dům. Byli jsme spolu doslova každý den. Zní to jako veliké drama, ale je to tak. Táta by se měl vrátit pozítří. Celou dobu jsem mu spíš psala zprávy, protože neměl moc času na telefonování. Napsala jsem mu ráno a on pokaždé odpověděl tak k večeru.

Nachystala jsem si poslední učebnice do tašky. Nastavila jsem si budík a zachumlala se do postele. Byla jsem ráda, že se zase po dlouhé době vrátím do školy, protože mi chyběl ten ruch a třeba i to, že nestíhám věci tak, jak mám a že jsem zaneprázděná. Otočila jsem se směrem k oknu a chvíli pozorovala měsíc a jasné hvězdy kolem něj, dokud jsem neusnula.

Nová kapitola po dlouhé době, já vím. Škola, znáte to. Dalo mi to zabrat napsat, i když s tím vůbec nejsem spokojená, ale musím se posunout nějak dál. Snad se Vám i tak kapitola zalíbila:)

Btw, změnila jsem popis příběhu a už mám konečně finální verzi, jak bude celá story probíhat, tak snad Vás to nějak navnadilo:)