Trust || Harry Styles

16

Seděli jsme s Christine na mojí posteli a učili se na zítřejší test ze Zdravotnictví. 

"A kdy mu to chceš teda říct?" zeptala se mě už po několikáté. Pořád jí ležela v hlavě ta moje situace s Harrisem. 

"Jak už jsem řekla: pokud opravdu nebudu muset, nebudu mu říkat nic," zopakovala jsem jí tu samou odpověď, co předtím. 

"Myslíš, že by to vzal špatně?" 

"Spíš si myslím, že by mohl udělat něco, co by pro Harrise dopadlo špatně," řekla jsem tiše.

"On by ho nezmlátil. Drží ho od toho to, že by ho vyhodili," namítla.

"V Lodnýně to ale tak nevypadalo, když chtěl z Willa vymlátit duši, protože na mně sáhnul," přiznala jsem jí a vzpomněla si na ten incident v restauraci.  

"Měli bychom jít spát," řekla jsem, když jsem si všimla, že hodiny ukazují půl dvanácté. Christine kývla a zachumlala se do peřin. Lehla jsem si vedle ní a jen tupě zírala do zdi. Nerada před Harrym něco skrývám, ale prostě mu to nechci říkat teď, když balancuje mezi vyloučením ze školy. Nechala jsem to být a zavřela oči. Po chvilce jsem se konečně oddala hlubokému spánku. 

*o několik týdnů později*

Už je konečně po Vánocích. Strávili jsme je s Harrym a mým otcem všichni dohromady. Užili jsme si je v klidu a pohodě. 

Teď už je duben a já se soustředím na svoje známky, které si musím udržet do konce školního roku. 

"Co by jsi říkala na to, kdybychom letěli do Paříže?" zeptal se mě Harry po dlouhé odmlce, která vládla v mém autě. Prudce jsem zabrzdila.

"Cože?" zeptala jsem se.

"Naplánoval jsem nám výlet do Paříže. Na víkend. Poslední dobou jsme se moc nevídali a mě to moc chybí. Tvoje společnost. Ty," řekl tiše. Měl pravdu. Harry byl delší dobu mimo město, neviděli jsme se týdny. Vrátil se teprve včera a já si uvědomila, jak jsem na jeho přítomnosti závislá. 

"Dobře," řekla jsem, když jsem vjela na naší ulici. 

"Skvělé, tak začni balit. Zítra odlétáme," řekl klidně. Prudce jsem se na něj otočila s vyplašeným výrazem ve tváři. 

"Už tento víkend?" zeptala jsem se.

"Ano, nějaký poblém?" 

"Jen jsem nevěděla, že by jsi to plánoval na tak brzy," přiznala jsem. Vzal mě za bradu a donutil mě se na něj podívat. 

"Byl jsem od tebe pryč více než měsíc. Už nechci čekat," řekl a políbil mě. Usmála jsem se a oba jsme vystoupili z auta. Harry mi aspoň pomůže s balením. Vešli jsme do domu a vyběhli nahoru do mého pokoje. Vytáhla jsem si svůj kufr, se kterým jsem se stěhovala sem, mezitím co se Harry rozvalil na moji postel. Upozornil mě na teplé počasí, tak jsem věnovala pozornost té letní části mého šatníku. 

"Nemusíš nad tím tak přemýšlet. Prostě vyber něco, co ti padne první po ruku," škádlil mě Harry.

"Nemůžu jen tak něco vybrat. Je to Paříž, Harry. Víš, jak se tam lidé oblékají? Se stylem! Nemůžu jen tak něco vybrat," řekla jsem hystericky. Harrymu jsem byla očividně pro smích. 

"Jsem ráda, že jsem tě pobavila," vyplivla jsem sarkasticky. Harry se postavil a přešel ke mně. 

"Z čeho jsi tak nervózní?" zeptá se mezitím, co mě hladí po rukách. 

"Paříž je kouzelné místo. Já chci vypadat kouzelně. Chci, aby byl celý víkend kouzelný, abychom na něj vzpomínali v dobrém," přiznala jsem a otočila se směrem k němu. 

"Nezáleží na tom, jak budeš vypadat, ale jak se budeš cítit," šeptl a zastrčil mi pramen vlasů za ucho. 

"Děkuju Harry," řekla jsem a vzhlédla směrem k němu. Naklonil se a políbil mě. Stoupla jsem si na špičky a spojila své ruce za jeho krkem. Harry mě chytil pod koleny a já vyskočila nahoru, mé nohy obmotané kolem jeho pasu. Zapletla jsem mu ruce do vlasů a lehce za ně zatahala. Odpovědí se mi dostalo jeho tiché vzdychnutí. Harry přešel k posteli, na kterou mě hodil. Zastavil se a sundal si tričko. Stál tam a sledoval mě.

HARRYHO POHLED

Nemohl jsem se ovládnout už jen z toho pohledu na ni. To, jak tam ležela ve svých upnutých jeanech a bílém, průsvitném a přiléhavém tílku. Její dlouhé hnědé vlasy byly rozprostřené po polštáři a ruce měla položené kousek od její hlavy. 

"Vypadáš dokonale," šeptl jsem a vyšplhal se k ní. Stáhl jsem jí kalhoty a pomohl jí sundat tílko. Měla na sobě svoje černé spodní prádlo. Ta jednoduchost byla její styl. Dříve jsem měl zájem o holky, co se s tím nepáraly. Nerad jsem čekal. Miloval jsem na nich to, jak se nechaly šukal bez lítosti. Jak na nic nečekaly. Ale teď je to jiné. Charlotte je jiná. S ní je mi jedno, co má na sobě nebo jestli chce čekat. Protože u ní vím, že se to čekání vyplatí. A její osobnost je natolik milá a dokonalá, že potom zapomenu na to, jak vypadá. Samozřejmě, že je nádherná. Ale její chování, přístup k lidem a k důležitým povinnostem  je ten důvod, proč jí každý den vyznávám lásku. 

"Harry?" vyrušila mě Charlotte z mého přemýšlení. "Stalo se něco?" posadila se a podívala se mi do očí.

"Jen jsem si uvědomil, jak tě miluju," řekl jsem a políbil jí. "Nebudu s tebou spát. Dnes ne," řekl jsem a sledoval její zklamaný výraz. 

"Dobře," řekla tiše.

"Chci ještě chvíli počkat," vysvětlil jsem jí. Ona se usmála a lehla si zpět do postele. Lehl jsem si vedle ní a ona si položila hlavu na moji odhalenou hruď. Jen jsme tam tak leželi a já jí hladil po vlasech. Prsty obkreslovala moje tetování. Představil jsem si, jak by vypadalo malé tetování na její dokonalé kůži, ale rychle jsem tu myšlenku vyhnal z hlavy. Její kůže je tak dokonalá. Nekazil bych jí ani malinkou skvrnou inkoustu. 

Charlotte se zvedla a přesunula se k šatníku, do kterého znovu prázdně zírala. Nakonec začala brát do rukou jednotlivé kusy oblečení. Viděl jsem ty povědomé černé šaty a síťované silonky, které na sobě měla v Anglii. Strašně moc jí to v tom slušelo. Začala skládat oblečení do kufru. To, jak se po pokoji pohybovala jen ve spodním prádle mě nutilo přemýšlet na spousty věcí a scénářů, ale před chvílí jsem jí odmítl s tím, že chci počkat. Chci počkat kvůli ní, aby byla připravená a aby na ten zážitek nikdy nezapomněla. 

Zvedl jsem se a šel k ní. Jemně jsem jí zmáčkl zadek a slyšel jsem její zalapání po dechu. Donutilo mě to se usmát. Pomohl jsem jí s balením. Zbytek večera jsme strávili u učení spolu s pizzou, kterou jsme si objednali. V pozdních hodinách jsme ulehli do postele a s výměnou miluji tě jsme se společně po dlouhé době oddali hlubokému a zaslouženému spánku po boku toho druhého.

Omlouvám se za spoždění.