Please, find me... /ff - Tom Hiddleston cz/

4.

„Život je pití a láska je droga"

Ten hajzl mě v tom nechal. Všichni přítomní nám vyseli doslova na rtech a hltali každé slovo. Proč je vlastně zajímá naše soukromí? Proč potřebují znát každý detail? Je to přece můj život a ostatním do toho nic není. Tupé ovce, které se snaží řídit podle ostatních. Sjela jsem všechny arogantním pohledem. Zastavila jsem se na Fletcherovi „Mám pocit, že to nebylo komické". Odmlčela jsem se a doufala, že mě zachrání.

Nechal mě v tom, v onom pocitu pádu, který trvá pár vteřin poté, co vám ujedou nohy na ledu a máte sotva dostatek času pomyslet si: Teď sebou seknu.

„Tak dobrá, jsme snad dospělí ne?" zašveholila jsem. Všichni přítomní se zasmáli a přikývli. Allanovi začlo pomalu docházet co chci říct. Hajzl jeden, teď mu to spočítám. „Seznámili jsme se na swingers párty...každý má ty své démoni že?" podívala jsem se, se sladkým úsměvem na Allana. Byl udivený, nečekal, že bych to takto přiznala. Popravdě, já také ne.

Něco uvnitř mne mi našeptává, že začínám být čím dál více zkaženější a že se svým přístupem ke světu, zničím akorát samu sebe.

„Vy ste teda spolu to...?" podivil se Mark. „Ne nespali, díky bohu - ale rád se dívá" laškovně jsem zacukala obočím a usmála se jak andílek. „Přiznávám, trochu divné seznámení" obhajoval se Allan. „Ale každý jsme nějaký a máme své potřeby ne?" oponovala jsem mu.

Všechny přítomné jsem přejela pohledem. Na někom Naše přiznání zanechalo nechuť, na někom zvědavý výraz a na někom, nečitelnou masku. Zajímavé, jak se dokáží změnit výrazy lidí po malém prohlášení. Bylo jasné, že většina z nich mne odsoudila, zbytek jsem možná zaujala ale asi jen jako děvka.

Vidím jim to na očích, jak mě chtějí nahlas soudit ale nedovolí si to, jak vidí jen to, co chtějí vidět.

I přes jejich zkoumavé i nechutné pohledy, které se snažili zamaskovat úsměvy, jsem seděla zpříma a v klidu. Jako by mě jejich názory na mou osobu nijak netížily. Jako bych už byla prohnilá do morku kostí.

***

„Už půjdu" nahla jsem hlavu k Allanovi. „No tak, nechceš nás tu snad nechat samotné" vzal mě kolem ramen. Udělala jsem štěněčí výraz a pokývala hlavou. „Ty se tady hlavně neodrovnej" ťukla jsem svojí sklenicí o tu jeho a falešně se usmála. „Neboj Ann" zasmál se a sním i přítomní. Já musela protočit očima.

„Budou na tebe shlížet shora, kvůli mě" naklonila jsem se k němu a zašeptala, aby to nikdo neslyšel. Odtáhla jsem se od něj a vstala. On se na mě povzbudivé usmál. Jeden z mála lidí, co mě berou takovou jaká jsem, možná proto, že on je stejný. Byla jsem mu vděčná za to nepatrné povzbuzení. „V pondělí Ann" plácnul mě lehce ještě přes zadek. S nezájmem jsem na něj ukázala prostředník a odešla.

Proč mi to tu přijde jako sešlost úchylů?

Posadila jsem se k baru a objednala si drink.

„Vás bych tady nečekal" ozvalo se za mnou u mého ucha. Otočila jsem se za oním narušitelem. „A víte, že já Vás tady ano? Pane Hiddlestone" sledovala jsem, jak se usazuje naproti mě. Levou rukou se ležérně opřel o bar a usmál se, až se mu utvořili malé vrásky kolem očí.

Podíval se na barmana a pokynul mu hlavou. Po chvilce u nás přistály dvě sklenice s Whisky. „Zdáte se mi trochu odtažitá i když po tom přiznání tam nahoře, by neměl být problém, ne?" uchopil sklenici a v ní poválel její obsah po stěnách. Bylo vidět, že směřovanou otázku nemyslí nijak špatně. Jen se snažil odkrýt to, co si má o mě myslet. „Nemyslím si" uchopila jsem tu svou a mírně jí přiblížila k němu v náznaku ťuknutí. On pochopil a nadzvedl svou sklenici. Střetli se a od nich vyšlo to charakteristické cink. „Vy se mi zdáte trochu egocentrický...známí povídali" s tím jsem přiložila sklenici k ústům a napila se. Hořká tekutina mi stekla hrdlem, poté jsem sklenku odložila zpět na bar. Blonďák mne napodobil. „To byla Vaše představa o mě?" s úsměvem se mnou konverzoval. „Ne, když jsem se dozvěděla kdo jste, představovala jsem si Vás na těchto událostech s tuctem štětek kolem a kilama lajn koksu" upila jsem svého druhého drinku abych zapila tu ostrou dochuť whisky. „A jaká je Vaše představa teď?" usmíval se, neustále se usmíval. „Lepší než ta první, anglický gentleman...ráda jsem Vás poznala" s tím jsem se zvedla. „Stejnak má představa o Vás je určitě stále lepší než ta Vaše teď o mě" obrátila jsem hlavu na stranu. „Pěkný zbytek večera" s úsměvem jsem přikývla a ztratila se v davu.

***

Začal padat jeden drink za druhým a já začínala pociťovat již známé účinky alkoholového opojení. Věděla jsem, že ráno nebude moc příjemné.

Rozmazaným viděním jsem si všimla v davu pana Hiddlestona jak nestydatě konverzuje s nějakou vysokou černovláskou. Na tomto klubu je pěkné to, že to co se stane tady, ven se nedostane, pokad sami nebudete chtít. Nevím proč, nevím jak, chvíli jsem na něm ulpěla svým opilým pohledem. Jako by ten pohled vycítil a podíval se mým směrem. Jako to ohrané klišé. Notnou chvíli jsme na sebe zírali a ani jeden jsme nehodlali porušit ten oční kontakt. Znenadání se kolem mého pasu obmotali čísi ruce. Začali mě hladit po těle a to mě vyrušilo. Odtrhla jsem pohled od blonďáka a pozornost obrátila na onoho narušitele. Začla jsem se mu věnovat a tančit s ním. Opět tím svým nestydatým stylem.

Jako by se to stalo mým zvykem, nikdy jsem známosti na jednu noc nepopisovala, proč také. Je to jen další člověk, který se mihne ve vašem životě.

Chtěla bych poděkovat těm, kteří čtou tento příběh a ještě nade mnou nezlomili hůl, protože nejsem spisovatel a nikdy nebudu. Prostě si píšu pro radost :)

A když je toho 1. Máje tak mohu přidat konečně další díl :D