Nový začátek |Story with Liam|

7.díl

Opřela jsem se zády o dveře a zasněně se usmála. „On.. je tak sladký!“ vydechla jsem potichu a opět se ponořila do svých myšlenek. Bylo těžké nedát na sobě nic znát ve společnosti kluků. Čím dál víc jsem ho milovala, chtěla jsem s ním být pořád. Bezradně jsem se prohrabovala skříní a nemohla se rozhodnout, co si vezmu na sebe. /Mám si vzít něco společenského? Nebo se obléct normálně, jako vždy?!/ tyto a plno dalších otázek se mi honili hlavou. Nakonec jsem zvolila něco mezi tím, lehké triko přes jedno rameno, úzké džíny a boty na menších odpadcích.  Do černé kabelky jsem nastrkala pár, nejdůležitějších věcí a čekala než přijde Liam. Usadila jsem se na pohovce v obýváku a zapnula televizi. Znuděně jsem přepínala kanály, než jsem narazila na jakýsi hudební kanál, kde právě mluvili o dnešním koncertu One Direction. Byly tam záběry na několik desítek, možná stovek fanynek, které už netrpělivě čekají na příjezd kluků. V těle mi vzrůstal pocit obavy a nejistoty, bude tam několik novinářů a fotografů, kteří z toho všeho vymyslí další nesmyslné bulvární články. Chodbou se rozezněl hlasitý zvuk zvonku, jako obvykle. Vymrštila jsem se a hodila všechny myšlenky za hlavu, cestou jsem ještě zkontrolovala pár věcí, vzala kabelku a s jistotou otevřela dveře, za kterými už postával, opět usměvavý Liam „Proč ti to vždycky trvá tak dlouho?“ prohodil s šibalským výrazem. Váhavě jsem pohodila rameny a směřovala k přistavené limuzíně, dá-li se tomu tak říci. Nikdy jsem ničím podobným nejela, kluci to však brali jako samozřejmost. Seděla jsem na zadním sedadle mezi Louisem a Liamem. Automaticky jsem natáhla ruku po bezpečnostním pásu, okamžitě jsem se narazila, protože tady to asi nebude potřeba, nikdo z nich připoutaný nebyl, tak ani já nechci být, opět něčím extra. Po poměrně klidné jízdě, přišla jedna z prudkých zatáček, které jsem nečekala, ztratila jsem rovnováhu a skončila přímo v Liamově pevném ‚obětí‘. Nebyla jsem jediná kdo to nečekal, dokonce i Louis se pro jistotu pevně držel Harryho. Vděčně jsem se usmála a zase o kousek odtáhla, což bylo poměrně těžké. Liamova ruka se pozvolně svezla po mém boku a pomalu se stáhla opět k jeho tělu. Bylo vidět, že ho to trochu vyvedlo z míry, ale po chvíli se opět choval jako by se nic nestalo. Čekala jsem, než vyleze ven jako první. Liam se ohlédl jestli je vše v pořádku a jestli jdu za ním. Lehce jsem kývla hlavou, abych ho ujistila a tiše ho následovala. Dobrých třicet minut jsem s nimi strávila v maskérně. Všichni se neustále smály, obzvlášť když jim přejížděli těmi malými štětečky po obličeji. Měla jsem na výběr zůstat ‚schovaná‘ na jakémsi VIP místě. Nechtěla jsem žádné velké výhody, proto jsem se rozhodla že si užiju koncert mezi ostatními fanynkami. Po pár minutách jsem se konečně ‚probojovala‘ mezi těmi všemi vřeštícími fanoušky až k pódiu, abych měla dobrý výhled. Všechna světla kolem zhasla, jen jedno z nich mířilo přímo na místo z kterého se po chvilce vynořili kluci. Vše začali písničkou Up all night. Přizpůsobila jsem se ostatním a začala volně poskakovat na místě. Liam měl na sobě červeno-černou košili, která mu obzvlášť slušela. Přeběhl mi mráz po zádech, když jsem opět zaslechla jeho sólo, měl krásný sametový hlas. Během zpívání mi věnoval několik letmých pohledů. Když vše skončila, rozeznělo se dokonale synchronizované pištění. Kluci se několikrát uklonili a kamsi zmizeli. Trvalo mi několik desítek minut, než jsem se opět ‚probojovala“ zpět. V cestě mě zarazila svalnatá ruka bodyguarda, automaticky jsem se zastavila a nevěděla jak zareagovat. Vzdorovat mu nebyl asi ten nejlepší nápad. „Ale já..“ snažila jsem nějak mu naznačit, že je to v pořádku, ale on ani další dva muži v černém, nejevili žádné náznaky souhlasu, či pochopení. Ulevilo se mi, když se zpoza rohu vynořil Liam a vše jim vysvětlil za mě. Věnovala jsem mu vděčný úsměv. Když jsem procházela kolem bodyguardů, nasadila jsem trochu povýšenecký výraz. „Už jsem myslel, že jsi se ztratila..“ prohlásil s širokým úsměvem na tváři. „Kdyby mě nezastavili ty chlápci v černém, tak bych tu byla dřív..“ Věnovala jsem mu mírný úšklebek. V době kdy probíhala menší autogramiáda, jsem posedávala opodál a sledovala, jak se všichni předbíhají, aby mohli být co nejblíže. Kluci jim věnovali desítky podpisů, fotek a dokonce i obětí. Po více než hodině jsme všichni společně vyšli ven, byla mnohem větší zima, než odpoledne a já si opět nevzala žádnou mikinu ani svetr. Venku foukal poměrně studený vítr. Váhavě jsem pohlédla na Liama, než jsem si uvědomila, že on mě sleduje celou dobu. „Není ti zima?“ zeptal se milým tónem,  při tom už si sundával mikinu. „Ani ne..“ odpověděla jsem automaticky „Možná trochu..“ přiznala jsem nejistě „Je mi zima!“ vyklopila jsem na rovinu, s husí kůží po celém těle. Liam mi svou mikinu přehodil přes ramena, byla krásně vyhřátá. Všichni jsme se usadili do limuzíny, já opět vedle Liama. Posadila jsem se hlouběji do sedadla a zachumlala se do mikina, byla z ní cítil Liamova vůně. Byl to celkem náročný den a já začínala být čím dál více unavená. Všude kolem už byla tma, což mě ještě víc pobízelo k tomu zavřít oči. Připadala jsem si mnohem víc zranitelná, když mi nedělá problém usnout opravdu kdekoli. Jinak tomu nebylo ani tentokrát, opět jsem se podvolila spánku.

Další díl přidám podle zájmu ') Snad se líbí a doufám, že tenhle příběh někdo čte :D •Ange•