Nový začátek |Story with Liam|

12.díl

Pohled Maemi:

Chvilku nehybně stojím za dveřmi a nemůžu vyhnat z hlavy toho kluka. Lehce zavrtím hlavou a dojdu zpět do obýváku, kde poslední s posledními dny trávím hodně času. Tiše si povzdychnu a pokusím se už po několikáté znovu zavolat Liamovi. Ozve se jen ten otravná zvuk. Zavřu oči a pokusím se zahnat slzy, které se mi draly do očí. Nechápala jsem, co se stalo. Stále jsem si snažila říkat, že možná má něco důležitého na práci. Ale proč, alespoň nezavolá?! To je věta, která se mi každou chvíli honí hlavou. Křečovitě sevřu mobil v ruce a v chodbě popadnu svůj svetřík. Zazvoním u dveří vedlejšího domu a nervózně si přešlápnu. „Um.. Ahoj“ vydechnu tiše a pokusím se o milý úsměv. On se jen usměje a ukročí stranou, abych mohla vklouznout dveřmi dovnitř. „Netušil jsem, že mojí nabídku přijmeš tak brzo..“ prohodí Jamie a krátce se na mě ohlédne. Nervózně se kousnu do spodního rtu a kouknu se stranou. „Já.. nějak nemám nic jiného na práci“ vydám ze sebe a pokrčím rameny. Přece jenom radši budu s ním, než sedět doma a utápět se v depresích. Stále v ruce svírám mobil a čekám až mi zavolá. Usadím kousek vedle něho na pohovku v obýváku, ruce si složím do klína a vzhlédnu k němu.

„Takže.. ty bydlíš sama?“ zeptá se nakonec a tázavě se na mě podívá.

„Jo, ale přistěhovala jsem se nedávno a Londýn skoro neznám“ odpovím a tiše zasměju. Zas tak krátce tu nebydlím, ale Londýn přesto skoro neznám a kdyby se vydala do ulic sama, nejspíš už bych se domu nevrátila.. Jamie jen chápavě kývne a po chvíli se vrátí se dvěmi skleničkami červeného vína. Jednu z nich přisune ke mně a ji jen tiše uchopím do ruku. Nějakou dobu jsme si jen povídali a já v tom skoro zapomněla na Liama.. Trochu znervózním, když se posune o kousek blíž ke mně, tak že je mezi námi jen nepatrná mezera. Odložím prázdnou skleničku na stůl a nechápavě se na něj podívám. On se jen nevinně usměje a přitiskne se rty k těm mým. Snažím se od něj odtáhnout, ale nakonec se mu odevzdaně podvolím a polibky mu oplácím. „Já.. nemůžu“ vydechnu, když se mi podaří poodtáhnout od jeho rtů. „Můžeš“ zavrčí na mě a natiskne se na mě, rukou mi zajede pod triko. Nebráním se mu..

Pohled Liama:  

„Kam to vlastně letíme?“ vydám ze sebe otráveně a otočím hlavu směrem k Harrymu.

„Zdá se, že se zpátky do Londýna nedostaneme nejméně měsíc..“ řekne tiše a naštvaně se zamračí. Vrhnu jeden pohled z okénka letadla a nakonec zavřu oči, povzdychnu si. Kdyby alespoň mohl Maemi zavolat.. Celý let jen tiše sedím na svém místě se sluchátky v uších a nic ani nikoho nevnímám. Úlevně vydechnu, když konečně přistaneme. Okamžitě se postavím kousek od ostatním a vytáhnu z kapsy svůj mobil. Vytočím číslo Maemi a nervózně se ohlédnu. Kdyby mě zahlédl někdo z Manegmentu, nejspíš bych měl problém.. Spokojeně se usměju, když uslyším její hlas.

Pohled Maemi: 

Trochu sebou trhnu a odtáhnu od nahé hrudi Jamieho. Zoufale se na něj podívám a lituju všeho, co se mezi námi během, tak krátké chvíle stalo.. Popadnu stále vyzvánějící mobil a jednou rukou si kolem sebe přidržuju omotanou deku. Vyjdu z pokoje a přitisknu se zády k chladné zdi. „Haló?“ vydechnu a upřeně se dívám do země.

„Ahoj miláčku..“ ozve se Liamův nadšený hlas. Pevně stáhnu rty k sobě, do úzké linky a zavřu oči. Tiše si povzdychnu a svezu se podél zdi až na zem. „Čekala jsem na tebe, kde jsi?“ zeptám se tiše a ke konci se mi zlomí hlas.. Vlastně ani nevím, co se stalo.. Ale to, že jsem se s Jamesem vyspala se nesmí dozvědět..