Nový začátek |Story with Liam|

15.díl

Pohled Jamese:

Je vidět, že ze mě trochu strach a snaží se ode mě držet dál, líbí se mi to. Znovu ji tělem natisknu na zeď a jednou rukou si přidržím její tvář tak, aby mi nemohla uhnout před polibky. Dravě jí líbám na rty tak, že nesvírám mobil v ruce moc pevně. Byla chytrá a samozřejmě využila situace a vytrhla mi ho z ruky. A chvilku znejistím a ona mezi tím proklouzne, rozeběhne se ke dveřím. Jen nad tím posměšně zavrtím hlavou a klidným, pomalým tempem dojdu za ní až ke vchodovým dveřím. Po tom, co vešla jsem je zamkl a klíč si schoval do kapsy u bundy pověšené vedle dveří na věšáku. Bylo vtipné jí pozorovat, jak beznadějně lomcuje klikou a nechce tomu věřit. „Chtěla by jsi klíč, že?“ prohodím a ruce mám svěšené volně podél těla. Jen se šibalsky usmívám a sleduju jí. Všechno mi skvěle vycházelo..

Pohled Maemi:

Naskytla se mi skvělá příležitost a tak zběsile vyběhnu směrem ke dveřím. Trochu hystericky lomcuju klikou a snažím se zůstat klidná. Trhnu sebou, když za sebou uslyším jeho hlas. Zděšeně se otočím čelem k němu a zády se natisknu na dveře. S odporem ho sleduju, ještě předtím, než se začal takhle chovat.. měla jsem ho ráda. Povzdychnu si a nervózně si zkousnu ret. „Co nechápeš na tom, že už se s tebou podruhé nevyspím?!“ zavrčím na něj a kouknu se stranou. Ruce mám založené na hrudi a nehybně stojím na svém místě. Byla chyba se sem vracet a teď na to doplatím.. Chtěla bych ještě několik kroků couvnout, ale nemám kam. Strnule stojím a sleduju, jak jde blíž ke mně. Zamračím se, když vytáhne klíč z kapsy a letmo s ním máchne před mím obličejem. Celou dobu byl tak blízko. Nevím, kde se to ve mně vzalo, ale když byl dostatečně blízko.. Nakopla jsem ho kolenem přímo do rozkroku. Udeřila jsem ho trochu víc, než jsem chtěla. Bolestně zasténal a klesl na kolena. Všimnu si klíče, který upustil na zem. Sehnu se pro něj a rychle se vrhnu ke dveřím, než se vzpamatuje. Ještě než nadobro zmizím, ohlédnu se na něj. Bylo mi ho trochu líto, ale mohl si za to sám..

Zavrtím hlavou a vyběhnu ven na ulici. Bylo chladno a já měla na sobě jen tílko, otřásnu se zimou. Trochu popoběhnu, abych byla co nejdříve v teple. Zamknu za sebou vchodové dveře a úlevně vydechnu..

Uběhlo několik týdnů od toho všeho, co se stalo. Zezačátku jsem bála i vyjít z domu, ale po Jamiem překvapivě nebylo vidu ani slechu. Občas jsem jen zahlédla, že se v nějaké místnosti jeho domu svítí. Nevím jestli to byl nebo nebyl jeho nový plán, jak mě donutit, abych znovu zvídavě zazvonila u jeho dveří. Ne, k jeho dveřím už se ani nepřiblížím..

Pohled Liama:

„Už jenom pár hodin letu a budete spolu“ řekne Loui tiše a povzbudivě se na mě usměje. Vzhlédnu k němu a zvednu jeden koutek do úsměvu. Ani nevím jestli se chci do Londýna vrátit, bojím se toho, co se tam za ten měsíc stalo.. „Jo, jenže.. ona ani nezavolala. Chápeš?“ řeknu sklesle a usadím se na sedačku vedle něj. Louis jen pokývnul hlavou a dál už raději nic neříkal. Zavřu oči a po chvíli letadlo vzlétne do vzduchu. Po několika hodinách přistaneme v Londýně a posléze se dostaneme až k našemu domu. Pohodím svůj kufr do pokoje a na chvíli si sednu na kraj postele a dívám se na zem pod sebou. Zkrátka seberu všechnu odvahu a vydám se k jejímu domu, zazvoním na dveře. Několik minut nikdo neotevřel. Znejistím a vydám se po úzké kamenné cestičce od dveří až na chodník. Postávám tam a přemýšlím..

Pohled Jamese:

Zrovna se vracím domu, ale všimnu si nějakého kluka, který postává u vedlejšího domu. Ráno jsem zahlédl z okna, jak Maemi někam odešla, nejspíš se vrátí až večer.. Neodolám a vydám se k němu. Hlasitě si odkašlu tak, že ho vytrhnu z jeho myšlenek. Když přijdu blíž, uvědomím si, že je mi odněkud povědomí.. Jen si nemůžu vzpomenout odkud. „Budu hádat.. Liam?“ řeknu a ušklíbnu se na něj..