Nový začátek |Story with Liam|

11.díl

Pohled Maemi:

Asi po dvaceti minutách bez hybného ležení na pohovce jsem už začínala být nervózní a Liam stále nikde. Nevěděla jsem jestli mu mám nebo nemám zavolat. Nejspíš má opravdu nějakou důležitou práci a nebo je to jen výmluva pro to, aby tu se mnou nemusel být. V téhle chvíli jsem začínala být nejistá úplně nade vším, dokonce i nad tím, jestli mě opravdu miluje. Lehce jsem zavrtěla hlavou a natáhla se pro ovladač od televize. Podařilo se mi ji sledoval, ale o pointě filmu jsem neměla sebemenší tušení. Uběhlo nejméně dalších třicet minut. Každou chvílí jsem se dívala na hodiny visící nad dveřmi. Po chvilce jsem se nevrle zvedla z pohovky a zoufale se snažila najít svůj mobil. „Á..tady je!„ prohodila jsem, jen tak pro sebe. Okamžitě jsem vytočila Liamovo číslo a napjatě čekala. Sklesle jsem se svalila zpět na pohovku, když to ani po několika zazvonění, nikdo nezvednul. „Třeba teď jen nemá čas..“ snažila jsem sama sebe uchlácholit nesmyslnými řečičkami. Rozhodla jsem se, že si mezitím udělám něco malého k večeři. Chvilku potom jsem stále posedávala u jídelního stolu a vyhlížela z okna, do tmy, kde se čas od času mihnul nějaký člověk, či auto. Už jsem postupně přestávala vnímat, jak dlouho už tu takhle nehybně trčím. Něco jsem si pro sebe potichu zamumlala, doběhla si do pokoje pro svetřík a vydala se směrem k jejich domu, kde jinde by mohli být. Už z dálky mi tu něco připadalo divné. Když jsem přišla ještě o něco blíž, světla byla zhasnutá a to ve všech místnostech domu. Trošku jsem popoběhla a i tak se pokusila několikrát zazvonit, samozřejmě bezvýsledně. Zkusila jsem jediné způsoby, které mě napadli. Měla jsem sto chutí si tu sednou vedle dveří a čekat do té doby než se vrátí. Po pár minutách nervózního přešlapávání před dveřmi domu, jsem se rozhodla vrátit se zpět , kde na mě už čekala měkká postel kam jsem okamžitě svalila a zachumlala se pod deku. Bylo pár minut po půl noci, v tuhle chvíli už bylo nadmíru jasné, že nepřijde, vzhledem k okolnostem. Po tváři mi stekla kapka slzy, za ní další a další. „Miluje mě, určitě zavolá nebo aspoň napíše..“ těmito slovy jsem se snažila ukonejšit, při čemž jsem po chvíli usnula. Ráno mě probudila, né moc pronikavá, hudba Little Things. Instinktivně jsem se vymrštila z postele a bezradně přejížděla pohledem po pokoji a snažila se najít mobil. „Haló? Liame?“ vyhrkla jsem ze sebe nadšeně. „Dobrý den, chtěli by jsme vám nabídnout možnost zlevněného..“ ozval se milý hlas z druhé strany. „Cože? Nene děkuji, naschle..“ vydala jsem ze sebe sklíčeným hlasem a ukončila hovor. Mobil opět proletěl vzduchem kolem postele a zapadnul kamsi vedle malého, nočního stolku. Bezradně jsem si prohrábla vlasy a namířila si to rovnou do koupelny, kde jsem strávila zavřená poměrně dlouho. Otevřela jsem dveře a společně se mnou se ven vyvalili rozsáhlé obláčky páry, díky tomu, že jsem se jako obvykle sprchovala horkou vodou, což mi nedělá problémy ani v teplém ročním období. Neměla jsem sebemenší náladu na dělání čehokoli a už vůbec si nedokážu představit co budu dělat celé ty dva měsíce. Většinu dopoledne jsem proležela na pohovce obýváku s očima upřenýma na bílý strop. Od vchodových dveří se rozezněl řinčivý zvuk. Hlavu jsem nechápavě natočila stejným směrem a nevrle se vyhoupla do vzduchu a mířila směrem ke dveřím. „Dobrý d.. ahoj..“ vydala jsem ze sebe. Za dveřmi stát kluk asi tak v mém věku. „Ehm.. ahoj!“ odpověděl s úsměvem. Chvilku jsme na sebe jen váhavě koukali, což už pro mě začínala být poměrně trapná situace. On se jen tiše zasmál a pokračoval „Ty asi nevíš kdo jsem, že?“, „Mm.. ne“ odvrátila jsem po pravdě. „Asi.. před čtyřmi dny jsem se přistěhoval“ objasnil situaci a pohodil rukou směrem k vedlejšímu domu. „Aa.. aha. Promiň, toho jsem si nevšimla“. Poslední dny jsem trávila jen s Liamem a tak mi takovéhle maličkosti snadno unikli. On jen chápavě přikývl. Nastala další chvilka ticha. „Já jsem Maemi..“ prohodila jsem směrem k němu. „James, ale říkej mi Jamie..“ „..jestli chceš“ dodal a s úsměvem ke mně napřáhl ruku. „Klidně se stav, když budeš chtít..“ navrhl, když už se pomalu vzdaloval od domu. Váhavě jsem přikývla a pro jistotu už zabouchla dveře..