Nový začátek |Story with Liam|

4.díl

Pohodlně jsem se usadila, přehodila přes sebe slabou deku a nenápadně začala ujídat chipsy v malé misce poblíž mě. Niall začal hrát jakousi melodii na kytaru, což okamžitě upoutalo mou pozornost. Strčila jsem si do pusy poslední chipsík a plně se věnovala Niallovi, který po chvilce mrknul na Liama. „I'm broken, do you hear me?- I'm blinded - Cause you are everything I see - I'm dancing, alone - I'm praying - That your heart will just turn around.“ Jeho hlas byl nádherný, nevěděla jsem jak reagovat, jen jsem seděla a pohledem přejížděla z jednoho na druhého, podle toho kdo právě zpíval. Melodie, text, vše mi začínalo být povědomé, nevěděla jsem však odkud. „Can love you more than this…“ těmito slovy vše opět ustalo, přeběhl mi mráz po zádech, nebyla jsem schopná slov, nic krásnějšího jsem nikdy neslyšela. Na chvíli zavládlo ticho, všichni se automaticky podívali na mě, nejspíš čekali nějakou mojí reakci. „Ehm… nevěděla jsem, že umíte takhle zpívat! Bylo to skvělý!“ jediné co mě v tu chvíli napadlo. Ze začátku nikdo neodpovídal. Niall vrhnul jen tázavý pohled na Liama. Ten se jen nevinně usmál. „Tak možná je tu ještě jedna věc o které jsem se nezmínil,doufal jsem, že to víš…“ odmlčel se, lehce jsem pokývla hlavou, aby pokračoval. „Znáš skupinu One Direction?“ zeptal se trochu nesměle. „Něco jsem o nich slyšela…“ odvrátila jsem polohlasem, na chvíli se zamyslela a snažila se dát vše dohromady. „Počkat, vy…“ než jsem to stačila doříct, Liam přikývl. Usmála jsem se a chovala se jakoby se nic nestalo. „Musím říct, že jsem čekal horší reakci…“ poznamenal Harry a škádlivě se na mě zazubil. Pro jistotu jsem se ani radši neptala, jakou reakci čekal. Opřela jsem se o pohovku a snažila se pozorovat film, který Louis právě pustil. Bylo to ještě víc trapnější být tu s nimi, když jsou slavní a nejspíš mají miliony fanoušků po celém světě. Vlastně se i celkem divím, že jim to nevadí, že tu jsem s nimi, spíš naopak. Zezačátku jsem neměla ani tušení o jaký film se jedná,i když to jsem vlastně nepochytila ani potom, snad jen, že to byla jakási komedie. Sice jsem nevěděla o co v tom filmu šlo, ale pár části bylo opravdu vtipných, když jsem se trochu uvolnila, přidala jsem se k nim a válela se po zemi smíchy podobně jako ostatní. Po tom co skončil, Louis se opět vymrštil ze země a začal se zaujatě probírat v hromadě dalších filmů, aby vybral ten nejlepší. „Lou, už žádnou komedii prosím! Nebo umřu smíchy…“ ozval se Harry s pokusem o přísný výraz na tváři, nakonec se stejně neudržel a musel se zasmát, sám sobě. Louis si jen něco zamumlal pro sebe a dál se prohrabával mezi filmy. „Hm… tady to je!“ zaradoval se a vyměnil DVD v přehrávači. „Neboj Harry, žádná komedie…“ ujistil ho a povzbudivě ho poplácal po rameni. Po chvilce se ukázalo, že se jedná o horor. /Skvěle…/ pomyslela jsem si a trochu pohodlněji se zachumlala do deky. Horory moc v lásce nemám, abych se přiznala, už delší dobu jsem se na žádný nedívala. Byla jsem trochu jistější, když vedle mě z obou stran seděli kluci, dodávali mi jakýsi pocit bezpečí. Neměla jsem tušení kolik je hodin, tipla bych si něco málo kolem půlnoci. Ze všech sil jsem se snažila udržet otevřené oči a neusnout, což se mi ani trochu nedařilo. Zvuky kolem jsem začínala slyšet jen tlumeně a nejasně, ještě než jsem upadla do hlubokého spánku ucítila jsem, jak jsem se pomalu sesunula k zemi a cítila něčí teplo, oporu, už mi nic nebránila v tom, abych mohla s jistotou usnout.

Ráno:

„Mmm… moc vám to spolu sluší“ řekl něčí hlas kousek o de mně. Stále jsem se ještě dostatečně neprobrala, abych dokázala určit komu hlas patří. „Pšššt“ tohle jsem slyšela nečekaně blízko mé hlavy. Nechtěně jsem sebou trochu cukla a otevřela oči. Po chvilce jsem si uvědomila, že jsem musela celou noc ležet přitisknutá k Liamovi, přesně jako teď. „Promiň nechtěl jsem tě probudit…“ prohodil stále tichým tónem, nejspíš byl rád, že se konečně může posadit a pořádně se protáhnout. „To si měl udělat už dřív…“ napomenula jsem ho žertovně a také se posadila. Někde v hlouby duše jsem však byla ráda, že jsem mohla být celou noc poblíž něj. „Už bych asi měla jít…“ dodala jsem se zamyšleným výrazem. „Ještě ne!“ dodal s vážným výrazem, jako kdyby se jednalo o nějakou důležitou věc. „Snídaně čeká…“ tentokrát už si neodpustil úsměv, aniž by počkal na mou odpověď, pobídl mě a směřoval do vedlejší místnosti. Úsměv jsem mu oplatila a tiše ho následovala do kuchyně. Nikoho jiného, než Louise jsem tu už v domě nezahlédla. Sesunula jsem se na židli u jídelního stolu a čekala, s čím se Liam předvede dnes.

btw. Mám přidat další díl? → Koment '3