Nový začátek |Story with Liam|

9.díl

Rukama jsem ho objala kolem pasu a hlavu si položila na jeho rameno. Jeho svaly byly ze začátku napnuté, ale po chvíli se opět uvolnily. „Zůstal jsi..“ konstatovala jsem tiše. Liam jen souhlasně přikývnul a něžně se přitisknul na mé rty. Letmým pohledem jsem si ho prohlédla, po chvilce mě přerušil jeho hlas s menším náznakem smíchu „Vezmeš si ode mě, ten talíř? Nebo si mě budeš dál prohlížet?“ Pohledem jsem vzhlédla k jeho obličeji, na tváři měl široký úsměv. Když jsem si uvědomila, co mi vlastně říkal, pohlédla jsem na jeho ruce, kde držel dva obložené talíře. Automaticky jsem natáhla ruku pro jeden z nich a pobídla ho aby šel ke stolu. Usadila jsem přímo naproti němu. Chvilku bylo mezi námi ticho až na Liamovo, tiché ťukání prsty do stolu a.. mé poměrně hlasité zakousnutí do křupavé slaniny. Nevydržela jsem to a musela se pousmát. Liam mi úsměv oplatil a zamyšleně se podíval oknem ven. „Co by jsi řekla na společně strávený den?“ prohodil a otočil se zpět ke mně. „Jenom my dva..“ konstatovala jsem, abych se ujistila. Liam s úsměvem přikývl. „Jasně!“ odsouhlasila jsem nadšeným tónem. „A co budeme dělat?“ dodala jsem váhavě. „Mmm..“ Liam ze sebe dostal jen zamyšlený zvuk. „Nech to na mě..“ Ze začátku jsem chtěla odporovat, ale bylo vidět, že si stejně bude stát na svém. Po tom, co jsme oba dojedli, jsem měla namířeno do svého pokoje pro nějaké oblečení. Liam se opřel o zábradlí schodů. „A nechceš mi aspoň naznačit..“ nestačila jsem doříct větu, protože Liam okamžitě zareagoval, „Ne!“ vyhrkl ze sebe důrazně, ale stále milým tónem. „Ale, jak mám teď vědět..“ byla jsem někde uprostřed věty, když se Liam připravoval na další ráznou odpověď. Pro jistotu jsem mu dala jeden prst pře rty, aby opravdu mlčel. „..co si vzít na sebe?“ Pro tentokrát mě nechal, alespoň doříct. Na chvilku se zamyslel, stáhl mou ruku z jeho tváře a pevně ji stisknul v té své. „Na tom nezáleží..“ ujistil mě a pobídl abych už konečně šla. Opovrženě jsem zavrtěla hlavou a zaběhla do svého pokoje. Váhavě jsem prohrabovala šatník a stále si pro sebe mumlala jednu a tu samou větu „Na to nezáleží..“ Nakonec jsem vytáhla modrou, kostkovanou košili a tmavě modré kraťasy. Naposledy jsem ještě zaběhla do koupelny, lehce se namalovala a mířila zpět k Liamovi. „Vidíš, tobě sluší všechno..“ prohodil a lehce mě vzal za ruku. Před domem stálo Harryho auto. Liam mi zdvořile otevřel dveře spolujezdce a sám si sednul na místo řidiče. „A ani teď mi neřekneš kam jedeme?“ už jsem ani nedoufala, že mi to prozradí, ale i tak jsem si neodpustila tuhle otázku. Liam, přesně jak jsem čekala, jen zavrtěl hlavou. Asi po půl hodině jízdy jsme zastavili u nějakého parku. Tuhle část Londýna jsem ani při nejmenším neznala. Liam se po chvíli vynořil zpoza auta se složenou dekou a piknikovým košem. Neodpustila jsem si jeden tázavý pohled. „To Harry..“ „I když za tu dobu, co jsi strávila vybíráním oblečení, bych to stačil připravit sám..“ dodal s mírným úšklebkem. „Ccc..“ špitla jsem a lehce ho šťouchla do boku. Deku jsme rozložili pod jedním větším stromem u břehu jezírka. Mezitím, co Liam vyndával několik věcí z piknikového koše, jsem stála po kotníky v mělké vodě jezírka. „Ááá..“ zapištěla jsem, když se cosi dotklo mé nohy. Vyskočila jsem zpět na pevnou půdu a pozorně se podívala do vody, kde plavalo několik malých, barevných rybek. Liam si neodpustil smích, což ani já ne. Pobídl mě, abych si sedla k němu, neváhala jsem a přitiskla se, co nejblíže k němu. Levou ruku obtočil kolem mého pasu. Poměrně dlouhou dobu jsem strávili povídáním si a.. konzumováním jídla od Harryho. „Maemi..“ vydal ze sebe Liam, ještě před tím, než jsme chtěli odejít. Bylo na něm vidět, že není zrovna ve své kůži. „Asi jsem ti to měl říct, už ráno..“  jeho hlas zněl opravdu vážně. Liam se na chvíli odmlčel a opět mě pevně chytil za ruku. Neměla jsem tušení o co jde, ale rozhodně to nebude radostná zpráva. Pobídla jsem ho, aby pokračoval. „Víš.. zítra odlétáme na turné..“ Ze začátku se mi to zdálo, jako skvělá zpráva. „Ale to je přece, skvělý..“ odpověděla jsem váhavě. Liam jen zavrtěl hlavou. „Maemi, ale my se vrátíme až za dva měsíce..“ vyhrkl a přitáhl si mě o něco blíž. Ucítila jsem, jak se mi do očí hrnou slzy. Nezmohla jsem se na žádnou odpověď. Nechci mu nijak bránit, jen kvůli tomu, že chci být s ním. „Počkám tu na tebe..“ špitla jsem tiše, kousek od jeho ucha. Když jsem se zamyslela, tahle věta má dva významy, bohužel mi teď nebylo ani při nejmenším do smíchu. Opatrně jsem od něj odtáhla, šla směrem k autu. Usadila jsem se opět na místě spolujezdce. Po tváři mi stekla kapka slzy, kterou jsem nenápadně setřela bokem zápěstí. Liam mě rukou pohladil po stehně a dál se věnoval řízení auta. Celou cestu jsem přemýšlela nad tím, že by bylo mnohem horší kdybychom spolu byly delší dobu, ale i tak je to dostatečně velká rána. Cesta zpět mi připadala mnohem kratší, než předtím. Liam zastavil před mým domem. „Už jsme tady..“ oznámil tiše.    

Další přidám, když tu bude min. 5 vote :)) a nějaký ten koment potěší..