Zůstat stejná (Avengers + Miky)

Kapitola 3.

Cítím,že se všechny oči upírají na mě."Miky to děláš ty?" přeruší nepříjemné ticho Steve,jelikož vojáci nevěřícně na nás koukají."Jo" řeknu a otočím k němu hlavu a dodám "pokud byste byly tak ochotní.Můžete sakra vymyslet nějaký plán,než mi dojdou síly,aby se  tenhle štít za chvílí  nezhroutil stejně jako já?" zeptám se."Pokusím se" odvětí."Jo málem jsem zapomněla.Přes ten štít může střílet." řeknu a na Burtnově tváří se objeví čirý úsměv."To si měla říct rovnou" řekne  a vytáhne šíp,který namíří směrem ke skupince vojáků.Natahuje tětivu,když tu najednou vlítne dovnitř Iron-Man a vystřelí paprsek energetické plazmy směrem na vojáky,které výboj zabije a některé jen odhodí."ale no tak" řekne Burton znechuceně a už si to míří na vojáky,kteří se snaží zvednout ze země.Vystřelí a zasahuje jednoho přímo do obličeje a dalšího do hrudníku.Za minutku se do toho přidává i Natasha a já konečně můžu vypnou štít, protože Iron-Manovi došlo,že má zneškodnit další skupinku co stojí za námi.Lady Sif  a Kapitán se rozhodnout zaútočit přímo a Kapitán dá rozkaz Wandě,že má najít to,pro co tu přišli.Já vytahuji svou devítku a začínám střílet na novou skupinku,která se k nám potichu při kradla zleva.Vystřelím pár nábojů,ale žádného nezasáhnu,a proto se rychle schovám za nejbližší bednu kterou vidím."Pozor zprava"zakřičí najednou Burton,když se snažím znovu vystřelit na skupinkou co jde zleva."Do háje" otočím se,ale je pozdě.Jedna kulka mě trefí do levého lýtka a další do boku.Padám na na kolena a  z rukou vystřelím paprsek energie a zasahuji je."To ne" pomyslím si, protože mě znovu pohlcuje hněv.Neříkám,že je to hrozné.Dává mi to větší sílu to nepopírám,ale bere mi to hrozně moc energie na to abych mohla žít.Jenže je to zrovna jedno.Vstávám zpět pomalu na nohy a doslova házím další paprsek energie na skupinku,na kterou se jsem ještě před chvílí střílela ze zbraně.Asi to nečekali,jelikož nebyly schovaní za nějakou tou bednou.Když je trefuji, doslova se roztrhnou na kousky.Když ty kousky těl padají k zemi, udělá se mi najednou špatně a opírám se o nejbližší bednu.Pomalu si sedám,ale nepomáhá to,protože se mi ještě udělá navíc černo před očima." To není dobré" řeknu si v duchu " to není vůbec moc dobré" opakuji si znovu.Pomalu,ale jistě ztrácím vědomí."Přehnala jsem to" pomyslím si.Najednou ale uslyším povědomí hlas,který křičí mé jméno.To je ale poslední co slyším,protože se propadám do černo-černé tmy.

O dva dny později.

"Kapitáne je v bezvědomí už dva dny.Jaké máte přesvědčení,že se vůbec vzbudí?" slyším neznámý hlas kousek od sebe."Pane mám velké přesvědčení,protože nám zachránila  život a bez ní bychom neměly to,pro co jsme tam šly.Dlužíme ji to" řekne povědomí hlas."Hh.Kde to jsem" řeknu najednou otvírám oči.Stojí tam Steve a nějaký divný chlápek co má pásku přes oko."Kdopak se nám to probudil" řekne ten chlápek s páskou a dodá" máte nám co vysvětlovat.Ale nejdřív si musíte promluvit tady s Kapitánem ten vám vše řekne a řádně vysvětlí, mám ještě nějakou práci,ale za chvíli jsem zpět" řekne a odejde.Steve se na mě omluvně podívá a..

Ahojte.Vím,že tato kapitola je velmi krátká,ale má to svůj důvod,tak mi to prosím omluvte.Další kapitoly budou zhruba stejně dlouhé jako předchozí.V další kapitole se dozvíte jak Miky přišla ke svým schopnostem.Doufám,že se vám můj příběh libí.Pokud byste chtěli,mohu přidat nějakou libovolnou postavu,kterou bych tam nějakým výrazným způsobem zvýraznila.Tak zdar u další kapitoly.

Ps: Pokusím se,aby každá část byla co nejdřív.Bude to asi v rozmezí dvou až čtyř dnů.Někdy i pěti,ale doufám,že vás to neodradí.S pozdravem Vaše VeronikaEvil. :) :D