Zůstat stejná (Avengers + Miky)

Kapitola 12.

Z pohledu Steva.

"Kap..táne?!Ha..lóó,Kapit..áne,sly..šíte.. mě?Jste..v..řádku?Ví..kde..Mi....
Ky?Te..kd..j..Mi..Ky?Kap..áne!!?.." slyším nadsebou zoufalí hlas Natashi a Clinta."Nat." zašeptám a pomalu otvírám očí."Clinte dojdi pro vodu!" řekne Natasha a já se snažím pomalu sednout."Měl bys ležet." řekne Nat naléhavě a já se i přes její protesty snažím sednou,což jse mi nakonec i povede."Furt jsme tady?" zeptám se překvapeně.Nat jen přikývne."Proč?!" zeptám se a rozhlížím se kolem sebe."Zničily ovládání i motory." odpoví Nat."Musíme na základnu hned!" řeknu."Už se na tom pracuje." odpoví Clint,který nyní vedle mě stojí s láhvý vody."Unesli Miky!" řeknu nahlas a všechny pohledy směřují na mě."Unesli?!" zeptá se Clint překvapeně."Kdo?!" zeptá se Tony."Nějaký muž,co mluvil německý a měl uniformu,jako z druhé světové." odpovím."To nám moc nepomůže." rypne Tony."No tak promiň,že mě uspali!" řeknu naštvaně a pomalu vstanu."Steva já" chce Tony něco říct,když ho přeruším "Promiň Tony.Já..nechtěl jsem na tebe vyjet." řeknu."Kdy jste se vzbudily?" zeptám se a všímám si,jak se všechny oči upínají na Thora."Když jsem se vrátil zpátky ze základny,tak jsem vás začal zkoušet budit." odpoví Thor."Proč jsi odešel na základnu,když jsi věděl,co se tady děje?!" zeptám se a vrhnu na něj vražedný pohled a pokračuji "Nebo jsi mohl říct S.H.I.E.L.D.u,ať vyšlou pomoc."Thor se na mě dívá jako na blázna."S.H.I.E.L.D. už pomoc vyslal." řekne a pokračuje "mě poslali dřív,abych spacifikoval útočníky,ale když jsem dorazil,žádný nepřítel už tu nebyl.Jenom vy." dopoví.Jen přikývnu."Avengers,Helicar dorazí k vám během jedné minuty." ozve se ve vysílačce hlas agentky Hillové."Rozumím." odpovím."Zbalte si své věci z letadla." zavelím a všichni,vyjímavě Tonyho odcházíme k letadlu.Za půl minuty přistává vedle nás stíhačka S.H.I.L.D.u,ve které nás čeká agent Coulson.Všichni vchází hned dovnitř.Já jdu poslední.Než se zavřou dveře stíhačky zašeptám"Najdu tě Miky."

Z pohledu Miky.

Probouzím se v tmavé místnosti bez oken se svázanými rukama nad hlavou.Pomalu se začnu rozhlížet kolem sebe.Nikde nikdo.Jen stoleček s tácem,na nemž je nějaká lahvička a injekce.
Najednou mi někdo rozsvítí světlo přímo do očí."Sie schlaft nicht!" slyším jak někdo zařve.Kouknu před sebe.Přede mnou se tyčí zvláštní dveře.Ty se otevřou a v nich stojí nějaký muž a vedle něho němec."Guten Tag!" řekne první muž,usmívá se od ucha k uchu,a jdou ke mně.Muž jde ke stolku zatímco 'němec' stojí přímo u mě.
"Promiňte mi to,co nyní pšíde." řekne a já z jeho hlasu cítím smutek."Co příde!?" zeptám se,když do místnosti vejdou tři vojáci."Za tohle." odpoví a připojí mi nějaké drátky na čelo."Co?!Co to deláš?!" zařvu,ale to už ke mně přichází muž s injekci.Začnu sebou cukat,abych mu zabránila v bodnutí,jenomže to mě pevně sevře
'němec' a muž mi bodá injekci.Hned mnou projde závan slabosti,ještě horší,jež mě posthl,když jsem vytvářela šťít kolem letadla,u kterého stál Steve.Podlamují se mi kolena a hlava mi padne dopředu,ale jsem pořád při vědomí,"Ale na jak dlouho?" projde mi hlavou,když mi někdo přiloží ruce na tváře a zvedne hlavu.Jeden z vojáku se mi dívá přímo do očí.Ostatní odchází pryč.Sevře se mi hrdlo a udělá jse mi špatně."Tohle bude zlé" projde mi hlavou a zavírám oči,ale když je znovu otevřu,nevidím vojáka ani tmavou místnost."Miky vstávej!Za chvílku tu bude major a pokud tě uvidí,že ještě spíš,tak nás vyžene udělat 15 koleček kolem tábora." slyším povědomní hlas nad sebou."Jime!"

Z pohledu Steva.

Konečne přistáváme na ploše Helicaru.Cestou panovalo napjaté ticho,které místy přerušoval agent Coulson otázkami,na které jsme odpovídaly ano nebo ne.Po výstupu jdeme do kanceláře Furyho.Nemůžu přestat myslet na Miky."Kdo ví,kde teď je." říkám si vduchu.Vejdeme do kanceláře,ale Fury tam není."Spím nebo mi něco ušlo,že tu Fury opravdu není,i když s námi chtěl mluvit?" zeptá se Tony pochybovačně."To druhé je více pravděpodbné." odpoví Wanda a sedne si na židly naproti Furyho stolu."Tam bych neseděl." řekne Clint a pokračuje "Fury tam vždycky nechá posadit někoho koho chce vyhodit nebo poslat na sebevražednou misi."Wanda se na něho otočí."Děláš si pr..teda srandu?!" zařve a přesedne rychle na vedlejší židly."Ne nedělá si srandu." ozve se ode dveří hlas Furyho.Všichni se na něho otočí."Omlouvám se za zdržení měl jsem řec s německou kancléřkou." řekne,projde kolem mě a sedne si do křesla a podívá se na Wandu."A tam bych taky nesedal slečno Maximoffová,ale že jste to vy udělam vyjímku." poví Fury a podívá se na nás."Můžete mi vysvětlit,co se stalo ve Wenigzeigenu?" zeptá se Fury."Šli jsme osvobodit unesené adepty,které věznila HYDRA a úplnou náhodou mezi těmi adepty byla i Jane Frostová." odpoví Tony.Fury přikývne."To jsem slyšel a co dál?" řekne trochu podrážděně."Tak jsme je šly do budovy,kde je věznili.Bouhužel kromě dvou nikdo nepřežil.U letadla se jim nějak podařilo nás uspat." odpoví Tony."Ale neuspali vás všechny najednou,viďte." řekne Fury a podívá se na mě."A jak to bylo dál kapitáne?" zeptá se."Miky se trochu zhroutila s toho,že jsme je nezachránili všechny.Proto jsme se chvíli zdržely.Když jsme došly k letadlu všichni byly už uspaní kromě Thora,který byl pryč.Miky vyšla z letadla,ani nevím proč,a..a najednou přední stojí muž v černé vojenské uniformě ze druhé světové.Mohl mít asi 185 cm a měl krátké černé vlasy načesané lehce doprava a mluvil anglicky se silným německým přízvuke.Párkrát i německy něco řekl.Pak najednou zařval pal a začali střílet jeho vojáci,kterých jsem všiml teprve teď.Miky kolem stíhačky,u které jsem stál,vytvořila štít.Potom padla vysílená k zemi.Chtěl jsem ji pomoc,ale napadli mě jeho vojáci.Poslední co si pamatuju je,že mě trefila šipka dozadu do krku a Miky tahají někam pryč." odpovím. Všechny pohledy směřují na mě."To je vše kapitáne?" zeptá se překvapeně Fury."Ano." odpovím a Fury jen přikývne."Teď máte dva dny volno." řekne.Všichni se zatváří překvapeně."Pane neměli bychom hledat Miky?" zeptám se."Miky není teď prvořadým úkolem." odpoví Fury klidně.Vytřeštím očima."Jak není prvořadým úkolem?!" zeptám se zvýšeným hlasem než bylo nutné."Kapitáne teď je větší prioritou najít a zneškodnit tým HYDRY,který má v sobě sérum super vojáka.Chápete jaký problém pro nás představují?!Miky najdeme později." odpoví naštvaně."Později." řeknu podrážděně."Ano později." podotkne naštvaný Fury."Pane né,že bych chtěl zpochybňovat vaše rozhodnutí,ale Miky nám podruhé zachránila život." řekne najednou Clint."Co tím chcete říct?!" zeptá Fury rozhořčeně."Že ji dlužíme." odpoví Clint."Co dlužíme?!" zeptá se znovu Fury a v obličeji mu to zaškube."Záchranu." odpoví Clint.
"Vy jste mi asi špatně rozuměli." řekne Fury přísně a pokračuje"Abychom si to trochu ujasnili.Všichni.Prioritou je zneškodnění týmu HYDRY,která má v sobě sérum super vojáka a ne záchrana Miky,byť vás zachránila.Jasné?!" zařve Fury rozzuřeně."Ano." odpovíme sborově.
"Dobře.Teď bšžte projistotu na ošetřovnu,a potom máte dva dny volna.Odchod!" řekne a všichni odcházíme tiše na ošetřovnu.

Z pohledu Miky.

"Jime?!" řeknu a Jim se na mě usměje."Kdo jiný bych měl být?" zeptá se a podá mi ruku.Vřele ji příjmu a vstanu.Rozhlédnu se kolem sebe.Na stolku u palandy leží armádní oblečení a zbraň."Kde..kde to jsem?" zeptám se překvapeně.Jim se na mě podíva,jako na blázna."Na střelnici v Mexickém zálivu." odpoví."Nedělej si ze mě srandu." řeknu."Miky si půl turnusu v Afghanistánu.Myslím,že člověk,co je tady jentak nezapomene,kde je." řekne.Uslyším zaklepání na dveře a dovnitř vejde major."Simonsi,McHansnová za hodinu vyrážíte zneškodnit tento cíl." řekne a podá nám složky.Otevřuji a spadne mi čelist."To jen ten doktor,co mi píchl tu injekci." projde mi hlavou."Děje se něco?" zeptá se major."Já..ne..ne.." chci pokračovat,když se mi zamotá hlava a uděla černo před očima,proto je zavřu.Za chviličku je znovu otevřu.Znovu jsem v té tmavé místnosti bez oken.Přede mnou stojí voják,co mě držel za tváře."Bringe Wasser!" zařve."Hh..Co..?!" zeptám se slabě.
Voják zpozorní."Vodu.Přinese vodu." řekne a zhlasu neslyším náznal němčiny."Je to američan!" projde mi hlavou."Na..na co vodu?!" zeptám se."To uvidíš." řekne příkře a usměje se.