Zůstat stejná (Avengers + Miky)

Kapitola 8.

Ahojte!!Moc se vám všem omlouvám za zdržení.Mám toho nyní tolik,že prostě už nestíhám.Doufám,že se vám tato kapitola bude líbit.

"Co to je?!" řeknu si v duchu a přitom se snažím dostat zpět na nohy.On se zatím ke mně pomalu vrací.Oba se na sebe podíváme.Čekám jestli zaútočí jako první,jenže se zastaví a čeká co udělám.Mezitím lehce postřehnu souboj,který se dole odehrává mezi Stevem a nějakým vojákem."Tak fajn.To zvládnu!" povzbudím se v duchu.Pomalu napnu pravou ruku a rozběhnu se přímo na něj.Ten se taky rozběhne.Čekám na vhodný okamžik,jenže ten se nechce nějak vyskytnou,proto vystřelím až jsem skoro u něj.Jenže on se vyhne.Pokusím se rychle ještě jednou zaútočit,ale tentokrát minu a to se mi vymstí.Chytá mě pod krk praští se mnou o zem a škrtí mě.Pokouším se nějak bránit,ale bez úspěchu.Pak mě ale napadne jeden chvat.Chytnu ho za zápěstí pokusím se ho nakopnout."Vyšlo to!" zařvu na sebe v duchu,protože se zapotácí a já se pokouším aspoň trochu popadnout dech."Ten má ale páru!" řeknu si v duchu.Pomalu se začnu překulovat na břicho.Zvednu hlavu a vidím jak se zřítí přímo na mě."Asi jsem ho trochu namíchla!" řeknu si a přitom se mu pokusím vyhnout,jenže je pozdě.Nakopne mě přímo do boku já letím až ke schodům."Ahhhh!! Do háje!" vykřiknu a pomalu zvedám hlavu směrem k němu.Ten se jen usmívá a jde ke mně."To je špatný.Hodně špatný.A navíc mě ještě pořádně bolí bok." Honím  se mi hlavou.Pokouším se dostat zpět na nohy,ale bez jakéhokoliv úspěchu."Nevstávej! řve na mě můj mozek,který se snaží o to,abych zůstala ležet,místo toho toho,než bych měla bojovat."No tak!Vstaň!" řvu na sebe v duchu.Znovu napnu ruku a vystřelím,ale marně.Znovu se vyhne."Tohle už ale není normální!" říkám si."Cítím se slabě,ale proč?!Vždyť jsem byla tak nabitá!" honí se mi hlavou.Pomalu se na něj podívám a všímám si,že je skoro u mě.Z pár sil,které mi ještě zůstali se na něj vrhám.Pokouším se ho rychle dostat na zem,ale opět bez úspěchu,dokonce mě znovu chytne a to rovnou do kravaty.Dochází mi,že jsem v koncích a proto začínám uvažovat nad riskantním plánem,že bych nás přehodila přes zábradlí,když v tom sevření zeslábne a já se vymaním."Co se stalo?" zeptám se nechápavě sama sebe.Kouknu se napravo a tam stojí Hawkeye s lukem v ruce. Oddechnu si a opřu se a opřu se o nejbližší zeď" Si v poho?" zeptá se Hawkeye."Teď už jo." odpovím a zeptám se "Kde ses tu tak nejednou vzal?!" "Všiml jsem si,že si ti s ním tak hraješ,tak jsem se přišel zapojit." odpoví."To je už dole takový klid?" zeptám se a trochu se pousměji."Asi jo.Jinak bych nepřišel." odpoví a pomůže mi vstát."Hele dveře.Těch jsem si předtím nevšimla." řeknu Hawkeye,který k nim jde."Dala bych si pozor.Nevíš co za něma může být." řeknu a Hawkeye on jen povytáhne obočí."Fajn.Co máš v plánu?!" zeptám se,protože protesty by byly k ničemu."Nic prostě vykopneme dveře a vtrhneme dovnitř.Pokud tam někdo bude nějaký nepřítel,tak ho zneškodníme." odpoví."Nezbývá mi nic jiného,než se postavit ke dveřím a doufat,že tam nebude podobný voják,s kterým jsem se před chvíli mlátila."Já vykopnu dveře a ty půjdeš dovnitř a přitom zapneš ten svůj štít." řekne Hawkeye."To asi nepůjde.Nemám moc sil na to,abych ho mohla vytvořit." odpovím. Hawkeye se na mě nechápavě podívá a já jen dodám"Ten voják..ani sama vlastně nevím,ale jak jsem se sním tak prala,začala mi rapidně klesat energie ." Hawkeye jen kývne hlavou a řekne"I tak.Pořád máš ty střelné zbraně.Myslím,že bys to mohla zvládnout jen s něma."Kouknu na něj a odpovím"Asi mi dost věříš,že?"Hawkeye se usměje a odpoví"To si piš.Tak mě zkus nezklamat."Trochu se pousměji ,přebiji si zbraně a zeptám se "Na dva?"Hawkeye přikývne a já začínám odpočítávat."Jenda,Dva!"Vykopnu dveře a nic.Jen obrazovky.Spousta obrazovek."Co to má být?" zeptám se sama sebe,když tu najednou Hawkeye řekne"Monitorovací místnost." "On mi snad čte myšlenky!" řeknu si pro sebe v duchu a přitom se koukám,jak na jedné obrazovce mlátí Nataša a Steve nějaké nepřátelské vojáky."Jak tak koukám,tak jich tu moc není." podotkne najednou a těká očima po obrazovkách."Jak to myslíš?" zeptám se."Koukni.Tady od druhé řady.V těch místnostech a ani na chodbách nikdo není.Jsou jen tady dole."Kouknu na pár obrazovek"Máš pravdu." řeknu a dodám "Půjdeme prozkoumat nějaké místnosti,mohli by tam být určitě nějaké spisy."Hawkeye jen přikývne a řekne"Jo to by šlo.Podívej na poslední obrazovku.Je tam spoust skříní.Tam bysme mohli začít."Pousměji se.Pomalu se vydávám k odchodu,když mě Hawkeye zastaví."Počkej nejdříve to ohlásíme.

Tak tady to máte.Vím,že to není nic moc,ale mám na to málo času,jelikož si moje mamka myslí,že je to domácí úkol a navíc mám mám učeni do školy,které opravdu musím umět :(,ale nebojte,zítra vám dodám velmi zajímavé překvapení,které podle mě bude stát zato.A možná dojde k velkému zvratu.Ještě nevím jestli mám vám to napsat v této nebo až příští kapitolce,ale určitě to bude stát zato.Tato kapitola je více méně důležitá na pochopení další kapitoly.Díky,že to čtete!!Jste úžasní a moc vám děkuji!!Vaše veronikaevil 

PS:Vím,že je kratší,ale zítra to napravím :)