Zůstat stejná (Avengers + Miky)

Kapitola 18.

„Si hodný, ale radši se vrátím. Ne, že bych nechtěla být s vámi, ale pořád to ještě nějak musím přijmout.. to vše.. Ale moc vám všem, děkuji zato, že jste mi pomohli. Jsem vám vděčná.“ odpovím. „Jestli se budeš chtít vrátit, víš, kde nás najít. Nebo můžeš přijít, jen tak. Jestli budeš mít čas.“  řekne Wanda. Sama pro sebe se pousměji. „Dobře.“ řeknu. „Asi pojedeme“ zeptá se Clint. „Asi už ano.“ odpovím. Se všema se před odchodem obejmu, a pak jdu s Clintem k autu. „Můžu s tebou ještě mluvit?“ slyším za sebou. Otočím se a k mému překvapení, tam stoji Steve. „Jasně.“ řeknu. „Počkáš chvíli na mě?“ zeptám se Clinta. „Jistě.“ řekne a odejde. „Tak spusť. Ale divím se, že se mnou mluvíš. Mám pocit, že ses mi vyhýbal. Poslední měsíc a půl. A nešlo ti to moc dobře.“ řeknu a usměju se na něj. „Jen..nechceš tady radši zůstat? Si tady ve větším bezpečí.“ řekne Steve. „Steve. Já už jsem se rozhodla. Není to, že bych vás všechny neměla ráda, jen potřebuji trochu času.“ řeknu. Stevovi se lesknou oči. „Steve.“ řeknu. Přijdu blíže k němu a obejmu ho. „Víš, kde mě najdeš. Mám tě ráda.“ zašeptám a po chvíli se odtáhnu. „Už půjdu. Clint nebude, tak dlouho na mě čekat.“ Řeknu a letmo mu dám pusu na tvář. „Ahoj.“ zašeptám mu. „Budeš mi chybět.“ zašeptá mi. „Ty mě také.“ zašeptám. „Tak nechoď.“ zašeptá zpět. „Promiň. Potřebuji čas.“ zašeptám a odtáhnu se, se slzami v očích. „Už opravdu musím.“ řeknu a otočím se. Pomalu jdu pryč. Cestou mi ukápne slza, kterou setřu.

„Dlouhé loučení?“ zeptá se Clint, který už čeká v autě. „To také. Mám pocit, jako by se s ním loučila už jednou, zato teď je to jiné. Těžší.“ řeknu. Clint je kývne hlavou. „Všichni měli výraz, jako bych umřela.“ řeknu po chvíli cesty. „Budeš jim chybět Miky. Asi, proto ho měli.“ řekne. „Jak poznám, kdy můžu přijít, když zrovna nebudete na misi?“ zeptám se. „Tady .“ řekne Clint a vytáhne mobil. „To ti dává
Tony .“ řekne a dá mi to do ruky. „Vážně myslí na všechno .“ řeknu vesele. „Na vše ne .“ řekne Clint a trochu se usměje.

„Tak, jsme tady .“ řekne a zastaví u domku. Vystoupím a jdu ke dveřím. Clint jde za mnou. „Děkuji, že si mě odvezl .“ řeknu. „Není zač .“ řekne. „Nebudeš brečet, že ne?“ zeptám se a obejmu ho. „Pokud by to znamenalo, že se vrátíš, tak ano.“ řekne. „Odtáhnu se. „Tak to budeš už druhý .“ řeknu. „Nejen druhý .“ řekne a dá mi klíče. „Nic se nezměnilo. Je to pořád stejné .“ řekne a pokračuje „Někdy se zastav. Všichni tě rádi uvidí. Na stole máš složku, kde a co. Do práce se můžeš vrátit, kdy chceš.“
„Děkuji.“ řeknu a znovu ho obejmu. „Drž se.“ řekne. „Budu .“ odpovím. Clint se usměje a pomalu jde k autu. Cestou mi zamává na rozloučenou. Čekám dokud neodjel. Když vejdu do domu, připadají mi některé věci povědomé. „Tak jsem doma.“ řeknu smutně.

Tak lidi je to tady. Konec. Jsem vám všem nesmírně vděčná, že jste četli mu první příběh, který doufám, že se vám líbil. Moc děkuji za Vote a nečekala jsem, že bude mít nad 1k přečtení. Zato jsem, také velmi vděčná a mám z toho obrovskou radost. Byla to, taková malá hnací síla pro mé psaní. Původně jsem chtěla jiný konec, jenže jsem nechtěla Kapitáná zničeného. To se mi, ale ani tak nepovedlo.Chtěla jsme to, tak už nechat ale, jelikož se mi to trochu rozleželo v hlavě, rozhodla jsem se napsat pokračování!
A také vám ukážu, jak vypadá Miky!

Pokračovaní se bude jmenovat
"Navždy stejná (Avengers+Miky)"
Nechci vás napínát, ale předtím, než uvidíte obrázek, jak vypadá Miky, musím vám říct, že jsem u posledních dvou kapitol poslouchala Coldolay The Scientist. To mě dostalo. Málem jsem se rozbrečela. A teď k Miky. Je to herečka Alice Eve, která hrála ve filmu společně s Chrisem Evansem, Before we go.