Zůstat stejná (Avengers + Miky)

Kapitola 11.

Když vyjdeme z budovy zeptám se Steva"Jak?Jak dlohou si to chtěl udělat?"Steve jen povytáhne obočí."Co?" zeptá se.Žduchnu do něj a trochu se pousměji" Ty víš,co myslím." řeknu a Steve mi usměv oplatí."No..už dlouho.." odpoví a pokračuje"A co ty?"Znovu do něho žduchnu a Steve se jen usmívá."Já?..Já čekala dokud si neudělal první krok ty.A vůbec,kdy ses do mě zamiloval?" zeptám se."No..když jsme se viděli poprvé.Jak ses na mě vrhla,aby si mi zachránila život."odpoví a všímám si,že jsme asi pár metrů od letadla."Velmi romantickě." podotknu."Nechtěla bys pak někam zajít?" zeptá se Steve.Kouknu na Steva a odpovím"Jasně,pokud to nebude další základna HYDRY."Steve se znovu usměje."To není problém." řekne a zastaví se."Děje se něco?" zeptám se a Steve mi naznačí abych přestala mluvit.Všude kolem nás panuje nepříjemné ticho.Steve pokyne,že půjdme k letadlu,které má otevřené zadní dveře.Když vejdeme dovnitř všímám si,že všichni mají zavřené oči.Přistoupím k Wandě a Clintovy a přiložím ji prsty na krk.To samé zopakuji u Natashi a Sif."Žijou,ale vypadají,jako by spali." řeknu nahlas.Steve kývne."Tony a ten Mladík jsou na tom stějně,jako ostatní." řekne Steve a rozhlíží se kolem sebe."Kde je Thor s Jane?" zeptá se najednou Steve a já si teprv teď všímám,že tu nejsou."Nevím." odpovím trochu zmateně a vyjdu ven z letadla.Steve mě následuje,když uslyším hlas přímo před sebou."Guten Abend Frau McHansnová und Herr Rogers."Rychle sáhnu na devítku,kterou mám u boku,ale ten dotyčný pokračuje."Nein,nein.Das bych radši nedělal." řekne klidně s německým přízvukem."Proč?!" zeptám se a dotyčný odpoví "Protože fým,še nechcete abych ublíšil fašim no..jak to ihr sagt..pšatelům und navíc,jste obklíšeni."(pozn.Toho němce píšu schválně špatně. :) )Začnu se rozhlížet kolem sebe a všímám si postav,které stojí v kruhu kolem nás.Když se otočím zpět stojí přede mnou muž v černé vojenské uniformě.Má světlé modré oči a černé krátké vlasy načesané lehce doprava."Fy máte něco,co nutně moc potšebuji." řekne a dívá se mi do očí a pokračuje."buď půjdete se mnou bez vetšího boje oder je nechám všechny no..postšilet und zabít."Nemůžu se přestat dívat do jeho očí."Nevím,co po mně chcete a nikam nepůjdu." řeknu rázně,ale on se jen zasměje."Fy nefíte,co chci.?" zeptá se pobaveně.Najednou zvedne ruku a vojací na nás namíří zbraně."PAL!!" zařve.Najednou mám pocit jako by se zpomalil čas.Vojáci začnou střilét.Já vytvářím z toho malička,co mi zůstalo šťít kolem letadla,u kterého stojí Steve.Po minutě slyším,jak dotyčný zařve."Dost!" a vojácí ukončí palbu.Padám na kolena a citím se slabá."Miky!" slyším,jak Steve zařve mé jméno.Otáčím hlavu a vidím,že Steve běží ke mně. Jenže to se nelibí němci''tak jsme ho pojmenovala,protože je kupodivu němec'' a ukaže na své vojáky,aby ho zastavili.Mezitím si  ke mně klekne němec."To chci." řekne a otočí mi hlavu směrem k němu."Jenže já nikam nepůjdu." řeknu znovu,ale slabě."Ale ja..půjdeš."odpoví."Proč si to myslíte?" zeptám se pohrdavě.Němec se pousměje."Jak dlouho jste schopná toto všechno vydlšet?!" zeptá se."Co vydržet?!" zeptám se."Další palbu und další und další?" zeptá se tentokrát on.Po tváři mi sklouzne slza."Má pravdu."projde mi hlavou.Otočím se a vidím,jak Steve mlátí další skupinu vojáku.Otočím se zpět k němci,který se na mě dívá s povytáhnutým obočím."Fajn.Půjdu s vámi,ale pod jednou podmínkou."Němec se pousměje.Gut,ať fidíte,še jsem férofý muš.Mlufte."odpoví a čeká,co řeknu."Nechte všechny Avengers napokoji.Teď."Němec se zatváří naštvaně."Gut.Mein Herr nebude štastný aber budiš." řekne a otočí se na vojáky,kteří stále bojují se Stevem."Staší.Uspat! zařve a všímám si,jak jeden voják opodál něco vytahuje vystřelí přímo na Steva,kterého zasahuje šipka zezadu do krku.Steve se otočí, šmátrá si rukou na krk a vytahuje šipku.Steve se otáčí na vojáka,ale ten ho znovu a znovu trefuje šipkou.Steve se trochu motá a nakonec pomalu padá na kolena a záda."Schlaft er?" zeptá se němec."Nein,Herr."odpoví jeden z vojáků."Ještě jedna věc." řeknu najednou a němec zpozorní."Co?!" zeptá se."Jestli jste férový muž" řeknu a pokračuju "tak mi dovolte se sním rozloučit."Němec se usměje."Gut ab..ale jen za to,še jste šla bez boje." odpoví a dokonce mi pomůže vstát a doprovází mě až k Stevovy."Geht zum Auto!" rozkáže svým vojákům,kteří se otáčí a odchází pryč.Němec se ke mně otočí."Máte dfe minuty.Pak se frátím.Nezkoušete utéct oder to špatně skonší bei vaše pšátele.Rosumíte?" zeptá se a dívá se mi do očí.Kývnu a němec někam odchází.Pomalu si kleknu vedle Steva,kterému se chvějí oči."Steve?" zašeptám."Steve,slyšíš mě?" zašeptám mu znovu do ucha a stisknu mu ruku."Miky." zašeptá a oplatí mi stisk."Já..já..musíš mě najít.." zašeptám a po tváří mi steče slza."Co?!" zeptá se zmateně."Já.."zadrhne se mi hlas."Co Miky?" zeptá se a otevře oči."Já jdu s něma..Steve..aby..aby vás nechaly napokoji.." odpovím a mé slzy padají na jeho obličej."Ne,Miky,to nedovolím..víš,že jdeme spolu na..večeři." řekne a já se pousměji skrz slzy."Já vím,ale nemůžu dovolit,aby vám ublížil a zvlášť tobě." řeknu a druhou rukou mu projedu tvář."Mrzí mě to." zašeptám."Najdu tě."odpoví Steve."Je čas." slyším za sebou hlas němce."Miluju tě." zašeptám Stevovy do ucha a jemně ho políbím na tvář."Najdi mě." řeknu naposled."Najdu tě." odpoví Steve.Najednou slyším dva vystřeli.Kouknu na Steva,který má na ruce šipku,mezitím co já cítím bodnutí na krku.Hned se mi uděla černo před očima a padám na bok.Poslední,co slyším je jak Steve vyslovuje mé jméno.

Omlouvám se,že jsem dlouho nevydala kapitolu,protože jsem nevěděla,jam mám rozvinout dál příběh,jelikož stále nevím,z jakých dvou směrů si vybrat.Proto jsem pro vás vydalá dvě kapitoly najednou a další je už na cestě.Nyní budou kapitoly z pohledu Miky nebo Steva,vždy napíšu během příběhu,od kterého z nich.Doufám,že jsem vás neodradila od čtení.veronikaevil