Miky zůstala celou cestu v bezvědomí. Když jsme se konečně vrátili do Starktoweru, už na nás čekali doktoři. Nyní všichni sedíme na chodbě. Miky je už na operačním sále několik hodin. Je ticho. Po dvou hodinách je Miky stále na sále. Tony přechází tam a zpět místností. Nat je opřená o zeď vedle Clinta, který hledí do zdi. Vision s Wandou sedí vedle sebe. Je opřená o jeho rameno. Po hodině vyjde ze dveří doktor. Ten sebou těžce praští do židle. „Tak co?" zeptá se Tony, který konečně zastavil. „Tony..řeknu ti to na rovinu. Jestli se ta žena dožije zítřejšího dne, tak se nám nabízí pár možných konců." odpoví. „Jakých?!" zeptám se. „Jestli se, předpokládejme dožije zítřka, tak se může stát, že se neprobere. Potom další, že se probere, ale bude upoutána na pomoc ostatních. Nebo méně pravděpodobné pak, že se probere, ale bude se muset dlouho zotavovat.. A vyrovnávat se, že si nebude nic pamatovat. Nic." odpoví. „Co je.. možné, že stane s těch možných konců?" zeptám se. „ Asi ten první." řekne. „Můžeme ji vidět?" zeptá se Tony. „Pokud není zbytí." odpoví doktor. „Ale není to hezký obrázek." řekne a vstane. „Pokoj vlevo na konci." řekne před tím, než odejde. Pomalu vstaneme a jdeme. Když vejdeme do pokoje, je Miky upoutána na mnoho přístrojů. Tiše stojíme.
O týden později sedím u jejího lůžka. Její stav stále kritický. Každý den za ní chodím. „Dneska Tony dělal další testy. Zjistil mnoho nových věcí. Zjistil, že máš v krvi něco podobného, jako mám já, sérum super vojáka. Doslova ti to koluje krví. Doktor říkal, že to je dobrá zpráva. Mohlo by ti to pomoci, aby si se uzdravila rychleji, i přes tvá vážná zranění. A taky nějaké nespecifické látky." řeknu. Každý den s ní, takto mluvím. Sedím u ní ještě hodinu. Potom musím jít.
„Steve musíme do Washingtonu D.C. Coulson nám dal typ na základnu Hydry." řekne Clint, když přijdu. „Teď?" zeptám se. „Už to tak bude. Jak je na tom?" zeptá se Clint. „Pořád stejně." odpovím trochu zoufale. „Ona to zvládne. Jen musíme dát čas." řekne. „Já vím Clinte. Jen. Jen mi chybí. Půjdu ii to říct. Podle doktora slyší, co říkám. I když to nemusí nutně znamenat, že si vzpomene, jestli se vzbudí." řeknu. „Až se vzbudí." řekne. „Až se vzbudí." zopakuji. „Pozdravuj ji i ode mě." řekne Clint, když jdu. „A od nás také!" slyším, jak na mě křikne za mnou Wanda.
„Ahoj. Jen se jdu rozloučit. Letíme do Washingtonu D.C.. Všechno ti pak povím. Doufám, že se dlouho nezdržíme. Pozdravuje tě Clint a Wanda s Visionem. Slib mi, že až se vrátím, budeš pořád tady." řeknu a zvednu lehce její ruku, jež letmo políbím.„Chudáci." řekne Tony. „Nejsou to chudáci. Kdyby nestáli Thorovému kladivu cestě, nemuseli by teď ležet mimo. A je to Hydra." odpoví s úsměvem na tváři Wanda. „Jen kdybychom tam nebyli, tak dlouho." řekne Clint„ Steve!" slyším, jak mě zavolá Nat. „Co se děje?" zeptám se. „Volali ze Starktoweru. Stav Miky. Dostala zástavu srdce. Je na tom hůř." řekne Nat zoufale a překvapeně. „Za jak dlouho jsme zpět?!" zeptám se. „Za dvě hodiny." Odpoví.
Hned se vydávám do jejího pokoje. Je bledá a na více přístrojích. „Miky!" řeknu, když jsem u ní. Chytnu ji za ruku a pohladím ji po tváři, „Jsem tady. Tak neodcházej." řeknu a začnu brečet. Položím svou hlavu k té její tam, kde vím, že není tolik hadiček.Pár dní jsem pořád u ní. Nedokážu od ní odejít. Bojím se, že bych ji ztratil. Přišel i Clint. Povídal ji o tom, že má nové šípy a jak naštval Natashu. „Jaké noviny si dáme dneska? New York Post?" zeptám se. Lehce ji pohladím po vlasech. „Tak jo. Za necelé dva týdny se konají Oscary. Nominovaní jsou.."
O tři týdny později se její stav zlepšil. Pořád jsem u ní. Odcházím je, když se jdu najíst a osprchovat.
O další dva týdny později se její stav stabilizoval. „Pořád si bledá. Tony ti říká bleduška. Až se vzbudíš musíš mu dát také nějakou přezdívku. Dneska jsou Nobelovy ceny. Tony tam je pozvaný. Clint chce jít, jako doprovod, ale Tony ještě neřekl, že nepůjde." řeknu a položím hlavu vedle její.
O pár dní později už dýchá bez přístrojů. Je, ale stále v bezvědomí.
Týden ji čtu knížky. Clint říká, že nejsi asi moc na noviny. U sedmdesáte stránky usínám. Pořád ji držím za ruku. „Hh. Kde, kde to jsem?" slyším hlas Miky a slabé zmáčknutí ruky. „Miky!" řeknu."Co? Kdo jste?" zeptá se. „Miky já.. Já jsem Steve Rogers a jsi ve Starktoweru." řeknu. „Já si nic nepamatuji." řekne. „Vůbec nevím, kdo jsem." řekne. „Vše ti řeknu. A vysvětlím." řeknu. Jen přikývne.„Miky se vzbudila." řeknu, když přijdu za ostatními. „To je dobrá zpráva." řekne Nat."Nic si,ale nepamatuje." řeknu. Všichni se zatváří smutně.
"Můžeš ji vrátit vzpomínky Wando, jak si to udělala v té základně?" zeptám se trochou s naděje v hlase. "Nevím, jak na tom její mysl je." odpoví. "I přesto můžeš zkusit." řeknu. "Steve.. myslím, že by to nebylo vhodné." řekne Tony. "Proč ne?" zeptám se překvapeně. "Nechceš, aby si vzpomněla?" zeptám se naštvaně. "Ne, tak to nemyslím." řekne. " Tak jak?" zeptám se. "Tím vším, čím si prošla není zrovna příjemný zážitek. A vůbec, kdo ví, co všechno jí, tam provedli. A s tím, co bychom ji řekli.. chci jen prostě říct, že to nemusí přijmout dobře. A vůbec, jestli bude nám schopná věřit." odpoví Tony. "Má pravdu Steve." řekne Wanda.
O pár dní později se Miky začíná zotavovat. Tony ji navrhl, že může zůstat do doby, než se úplně uzdraví. Potom si může vybrat, co bude dál. Ze začátku si myslela, že je vše jen vtip. Po pár přesvědčivých informací to přijmula.
O měsíc později už je na tom o dost lépe. Pořád však to není ono. Spíš ona. Je jiná. Každý si toho všiml. Nat s Clintem ji pomáhají po fyzické stránce. Wanda zase po té psychické.
O další měsíc později..
"Miky.. pokud chceš.. můžeš zde zůstat." řekne Tony.
ČTEŠ
Zůstat stejná (Avengers + Miky)
FanfictionLežím na podlaze v prosklené,osvětlené místnosti."Mi-..ky" slabě slyším,jako by zdaleka někdo říkal mé jméno.Jsem přilš slabá na to abych se postavila,sedla nebo udělala jakýkoliv pohyb,ale z posledních sil se otáčím na záda a hlavu otočím směrem od...