Zůstat stejná (Avengers + Miky)

Kapitola 14.

Omlouvám se předem za pravopisné chyby.

Z pohledu Steva.
Zanedlouho jsme ve Starkatoweru. Všichni jsi jdeme pro své vybavení a postupně se scházíme v obyvacím pokoji. Když jse tam všichni sejdeme, Tony, nám sdělí informace. "Podle satelitních snímků, odjely vozy, spolčně s Miky na nedaleké menší letiště, kde je vyzvedlo neznámé letadlo. To letělo do Frankfurtku. Zde už jsem se musel heknout. Kamery zaznamenaly přestup na helikoptéry, které odletěly do Rakouska. Zde, někde v Alpách, museli přistát. Friday se dostala do satelitů, které zrovna přelétaly nad tímto komlexem. Je zde vidět, příjezdová cesta i místa na přistání. Při bližším pohledu je jasné, že je komplex hojně využíván. Při dalším menším průzkumu Friday zjistila, že je velmi dobře zabezpečen a hlídán. Bude težké se tam nepozorovatelně dostat." řekne Tony a pokračuje "Mám jisté obavy. Plán, který jsem chtěl předložit jsem zavrhl. Dostat se tam, to by neměl být problém, no dostat přes komplex a najít Miky bude o dost těžší. Pokud má někdo nějaký nápad, nebudu mu bránit." řekne Tony. "Použíjme Hulka." navrhne Nat. "Ne to by nebylo vhodné. Nepotřebujeme, aby nám tam vtrhla ještě jejich armáda. "Tak proč jsme mu vůbec volali?" zeptá se Wanda. "Bude vyjednávat s rakouskou vládou, o tom, že budeme operovat na jejich území." odpoví Tony. "Myslím, že bych se mohl zapojit v boji. Stačí málo, abych je mohl zneškodnit." ozve se Vision. "To by bylo super." řekne Tony. "Jak to myslíš?" zeptá se Vision. "No..myslel jsem si, že budeš proti. Nejsi moc typ člověla, co by se zapojoval do takových věcí. Tím se nám dost ulehčuje práce." odpoví Tony. "Kdy tedy vyrazíme?" zeptá se Clint. "Hned. Nesmíme ztrácet čas." řekne Tony. "Za jak dlouho tam budeme?" zeptám se. "Asi za necelé dvě hodiny.. Možná déle." odpoví Tony. "Cestou musíme vymyslet nějaký plán." řeknu. "Jo.. To bychom měli." řekne Nat. "Fajn. Tak pojdmě do toho." řeknu a všichni odcházíme k letadlu. "Clinte, budeš pilotovat. Souřadnice už Friday poslala. " řekne Tony, když nastupujem. "Dobře." odpoví Clint a odloží luk na sedačku. "Odlétáme." řekne po chvilce Clint. "Steve?" osloví mě najednou Wanda. "Ano?" zeptám se. "Děje se něco?" zeptá se ustaraně. "Mám zvláštní pocit, že stane něco hrozného. Že nepříjdeme včas." odpovím. Wanda se jen na mě chápavě dívá. Každý je v tu chvíli ticho.

Nikdo z nás neví, jak moc jsem měl v tu krátkou chvíli pravdu.

Z pohledu Miky.
Když se probudím, nevím kde jsem. Kdo jsem. Jedina věc, kterou vím je, že pracuji pro Hydru. Že vše, co dělám, je ve jménu Hydry. Není nic, co bych pro Hydru nebyla schopna udělat. Slyším, jak se otevírají dveře. Opateně se zapřu lokty o postel, abych se nadzvedla. Dovnitř vejde vyšší muž z modrými očí a černými vlasy, které má přehozené na jeden bok. Má na sobě uniformu. "Guten Tag. Jsem rád, že jste se konečné vzbudila slečno Fridrichová. Už bylo na čase." řekne klidně. "Fridrichová?" zeptám se převapeně. "Ano tak se jmenujete. Elen Fridrichová. A.. Promiňte mi to..trpíte amnézií. Prodělala jste vážné zranění při boji proti zlotřilím Avengrům." odpoví. "Avengers?" zeptám se. "Ano. Nevzpomínate si? Přeci jste měla misi zachránit kolegy a oni vás napadli." řekne. "Ano..máte pravdu.." řeknu a matně se mi v hlavě promítají ústřižky při boji proti nim. Muž s lukem, který po mě neustále střílí. Dálé dvě ženy. Jedna mě postřelí do ruky, břicha a nohy. A pak muže se štítem, s kterým bojuju, dokud náhle nepřiletí muž v brnění a neprohodí mě oknem ze čtvrtého patra, rovnou do studené řeky.
"Jak dlouho jsem byla mimo?" zeptám se. "Pár týdnu. Ale podle lékařů už byste mohla být na tom lépe." řekne. "Lépe?" zeptám se překvapeně. "Ano..bohužel nastaly komplikace a my jsme vás na chvíli stratili. A podařilo se nám vás oživit." odpoví. "Chvíli se vám neokysličoval mozek. Proto ta amnézie." řekne. "Aha. Jen jsem trochu zmatená..ale vzpomínám si, jak mě ten zmetek prohodil oknem." řeknu. Němec jen přikývne hlavou. "Je dobré, že už si vzpomínáte, aspoň na něco. Ale mám pro vás jednu špatnou zprávu." řekne. "Jakou?"zeptám se ustaraně. "Při tom boji, aniž byste to věděla, vám sebrali vaši úžasnou schopnost. Vytvořit štít. Přeměnit energii. Je mi líto. Ale.. My jsme vám to vynahradili." řekne. "Ti..ti..co mi to udělali." řeknu polokřikem. "Prosím..uklidněte se. Naši lékaři vám v pravili do těla látku, která z vás dělá ještě něco lepší. Jste ještě silnější, rychlejší než předtím. A nejen to. Máte smysl navíc." řekne. "Smysl navíc?" zeptám se prodhroušeně. "Ano. Vše vám vysvětlím." odpoví a podá mi věci. "Prosím, oblíkněte si toto. Počkám za dveřmi. Musím vás představit vašemu týmu." řekne a odchází pryč. Předtím než odejde ho oslovím. "Jak jse jmenujete?"
"Filip." odpoví. "Děkuji. Zato, že jstei vše vysvětlil." řeknu. "Není zač..klidně mi můžeš tykat." řekne. "Tak jo. Děkuji Filipe a můžeš mi taky tykat. Jsem ti vděčná." odpovím. Filip se jen usměje. "Počkám za dveřmi Elen." řekne a odejde.