Last first kiss

5. část

5. část

vešla jsem do koupelny a začala se smát, protože vidět ji před zrcadlem jak se snaží upléct si ho sama bylo k nezaplacení. „Ukaž pomůžu ti“ řekla jsem a začala jí pléct ten cop „co myslíš, že se bude dít, jsem strašně zvědavá“ ptala se Chris „nemám tušení, ale doufám ,že El nemá zvrácený smysl pro humor“ začali jsme se smát. Dopletla jsem a zagumičkovala jí cop. „Už jste hotové??? je nejvyšší čas vyrazit“ volala na nás El se zdola „ano už letíme“ popadla jsem menší tašku přes rameno, do které jsem si dala mobil, peníze a klíče a běželi jsme dolů. Vyšli jsme ze dveří a nebyla moc velká zima ani nepršelo, bylo tak akorát. Nastoupili jsme do auta a vyjeli. Míjeli jsme několik ulic, už se stmívalo a všude byly rozsvícené lampy. V Londýně jsou krásné ulice i domy, je to tam jak z nějakého romantického filmu. Po cestě jsme dokonce viděli i Big Ben, naživo je ještě větší. Celou cestu jsem se dívala z okna a  nic jiného nevnímala. El si toho všimla „je to tu krásné, že“ usmála se „ano, moc se mi tu líbí už se nemůžu dočkat až uvidím zbytek Londýna“ odpověděla jsem jí a zasněně jsem se dívala na tu nádheru. „Zítra by jsme mohli jít do města na nákupy nebo na pizzu“ nabídla El „jo to by bylo fajn, uděláme si takovou menší dámskou jízdu a líp se poznáme“ odtrhla jsem zrak od okna a začali jsme se všechny tři smát. „Tak děvčata a jsme tady“ řekla El a zaparkovala před nádherným velkým domem. Venku byly rozsvícené světla, asi nás čekají. Vystoupili jsme z auta  a ucítili studený vánek. Ochladilo se. Pořád nevím co mám očekávat, nevím proč, ale mám z toho domu takový zvláštní pocit. Něco jako dejavu, to je když máte pocit, že už se něco stalo nebo už jste někde byli a děje se to znovu. Kousek jsem popošla aby mohla vystoupit i Chris. V tu chvíli se mi nějak podlomily kolena a já klopýtla, no naštěstí jsem udržela rovnováhu a nespadla jsem. „Stell jsi v pořádku??“ dělala si starosti Chris „jo, jenom mám pocit, že už jsem ten dům někde viděla“ zadívala jsem se na velký strom, který byl před domem. 

Pohled Chris:

Stell tam jen tak stojí a dívá se na velký a starý strom. Nemám ponětí co jí je, ale jsem velmi zvědavá co se bude dít v tom domě. „Stell pojď jdeme“ dloubla jsem do ní. Ona jen zatřepala hlavou a beze slov šla za El, která byla už skoro u domovních dveří. „Jste připravené??“ zeptala se nás El a chytala za kliku u dveří „doufám, že jo“ odpověděla jí Stell s úsměvem a já jsem jen přikývla. El otevřela dveře….