Last first kiss

12. část

Takže, zase nová část. Chtěla Bych tuhle část věnovat mojí skvělé kamarádce, kterou jsem navzdory jejím protestům přidala do příběhů. Mam Tě ráda Natt. 

Doufám, že vás touhle částí nezklamu jsem ráda, že jste trpěliví a čtete to ikdyž je to hrozná blbost. I hope you like it :3

12. část

V tu chvíli jsem si uvědomila, že nemám ponětí kde jsem. Budu se muset zeptat na cestu. Na to, že je Londýn docela velké a zalidněné město tady nikdo nebyl. Začínala jsem se bát. Najednou jsem zahlédla nějakou holku s papírem a tužkou v ruce sedící na levičce v parku. Rozhlédla jsem se po ulici jestli nejede auto a vyšla jsem směrem k ní. „Ehm, ahoj prosímtě nepomohla bys mi???“ ona se na mě podívala a já jsem nečekala než něco řekne „já jsem se ztratila nevíš jak bych se dostala na ulici Old Street??“ „ no jasně, pojď zavedu tě tam“ usmála se, hodila si papír i s tužkou do tašky a vyšla směrem k silnici. Já jsem tam jen stála v zamyšlení „tak jdeš už??“ mávla na mě rukou. Rychle jsem se probrala ze svých myšlenek a běžela za ní. Přešli jsme ulic a šli podél domů. Všude byly rozsvícené lampy a na nebi svítili hvězdy, no prostě nádhera vidět noční Londýn. Šli jsme mlčky vedle sebe až potom ona prolomila to ticho. „ Jsem Nath“ podívala se na mě a podávala mi ruku „Stell“ podala jsem jí i tu svou „a co děláš v Londýně, hádám, že nejsi odsud“ „ne, vlastně jsem z Wichfordu a jsem tady s kámoškou u sestřenice“ „aha, já jsem si říkala, že nejsi zdejší, protože to bych tě teď nevedla na nejznámější ulic Londýna“ začala vtipkovat a přitom se usmívala „no jo vždycky to byl náš sen se sem dostat, a je to tady fakt parádní“ „hm… jedni by i zabíjeli aby se sem dostali a ti druzí odsud celý život touží vypadnout“ poznamenala tišším hlasem. Neptala jsem se jí proč tahle poznámka. Myslím, že to nechtěla rozebírat. Cesta hrozně rychle utekla a ani jsem nazaznamenala, že už jsme před domem. ,,Jé málem bych to přešla, tak tady bydlím," ,, aha... no já teda půjdu.. jsem ráda, že jsem tě poznala" ,, promiň pozvala bych tě dál, ale už je celkem pozdě, snad se ještě někdy uvidíme" podala jsem jí ruku na rozloučenou ,, ahoj a děkuji za všechno" poznamenala jsem ještě a šly jsme každá svoji cestou.

Na druhý den:

Ráno mě vzbudila silná vůně palačinek. Rychle jsem vstala a protože jsem měla hrozný hlad, hned jsem zamířila do kuchyně. Na stole byly čtyři talíře, ale my jsme jen tři. Přišla jsem ještě blíž ke kuchyni a ta nejkrásnější vůně palačinek s nutellou mě přímo praštila do nosu ,,Uhm tady to voní" ozvalo se za mnou. Byla to Chris ,,Ahoj" hned jsem ji pozdravila obětím ,,Ahoj, myslela jsem, že si se ztratila, když si nedošla domů" řekla a přitiskla mě pevně k sobě ,,Měla jsem dát vědět, promiň" řekla jsem smutným hlasem abych dala najevo, že mě to mrzí ,,Dobře, tak pro příště" odpověděla mi Chris. Odtáhly jsme se od sebe a já jsem zaslechla jak si El v kuchyni s někým povídá. Myslím, že je to skvělý nápad, budou nadšené“ .. „Nejsem si jistá, Stell je nemá ráda“ .. „Věř mi, určitě si je oblíbí jen, co je blíž pozná“. Na nic jsem nečekala a vešla do kuchyně s tázavým výrazem v tváří: „Koho si oblíbím“. U kuchyňské linky se objímala El s jedním z těch napudrovaných blbečků. „Ahoj Stell, udělali jsme pár palačinek k snídani, dáš si?“ .. „Eli neodbíhej od tématu“ probodávala jsem je pohledem. „No, Louiho napadlo, že by jsme si dneska všichni mohli vyrazit do města, protože mají den volna“… „Aha, okey.. tak si to užijte“ vzala jsem si noviny, které ležely na stole, talíř palačinek a odešla si sednout do obýváku na gauč.

Pohled El:

Stell jen tak odešla. Vážně mě tím štve. Chápu, že je nemá ráda, ale aspoň by se mohla zkusit přetvařovat“. Podívala jsem se s provinilým pohledem na Louiho a nadechla jsem se na znamení, že chci něco říct, ale Loui mě předběhl: „ To nic, nech jí, když nechce, asi se jen špatně vyspala“ usmál se a políbil mě na čelo.