Last first kiss

2. část

2. část

Byli by jsme tam dýl, ale mám ještě něco na zařizování a mamka by stejně dva měsíce nepovolila. Už se to blížilo čím dál tím víc. Jenom jednou se vyspíme a jedeme do Londýna.

Na druhý den ráno:

Probudilo mě hlasité zvonění mého mobilu. Volala mi Chris ,,No, co je???“ řekla jsem ještě rozespalým hlasem. ,,Proboha co děláš???  Vstávej rychle jede se do Londýna“ začala po mě Chris vřískat. Pak mi to docvaklo. Zaspala jsem!!! Rychle jsem vstala a podívala se na hodiny. Bylo 8:30 a letadlo odlítá v devět. ,,Panebože já jsem zaspala“ řekla jsem do telefonu. ,,Tak si pohni stojím před domem“. Rychle jsem na sebe hodila modré džíny, bílé tričko na ramínka a do ruky si vzala červenou baseballovou mikinu s písmenkem M. Vlasy jsem si sepla do drdolu. Dole na chodbě jsem popadla svoje kufry a letěla do dveří. Máma na mě ještě v poslední chvíli zakřičela ,,Užij si to a dávej na sebe pozor“. ,,Neboj budu, budete mi chybět mám vás ráda“ vrátila jsem se a narychlo je objala. ,,Ty nám taky“ řekli ségry za ráz a máma jenom dodala ,,Mám tě ráda“. Vyletěla jsem ze dveří a tam už nedočkavá Chris ,,No kde si?? Letíme do Londýna a ty ještě zaspíš“ ,,Promiň“ řekla jsem a objala ji. „To nic já jen, že se hrozně těším a nechci aby se něco pokazilo“ řekla a objetí mi oplatila. Nasedli jsme do taxíku a už jsme mířili na letiště. Letadlem jsem ještě nikdy neletěla. Normálně se bojím výšek, ale vždycky jsem si přála letět. Přijde mi to vzrušující letět mezi oblaky a být daleko od všech problémů. Zatímco jsem se rozplývala nad svými představami jaké to asi bude, v rádiu začal hrát song od One direction. Nesnáším je. Přijdou mi hrozně namyšlení a že mají ego velikosti Eiffelovi věže. Chris má na ně stejný názor, ale docela se jí líbí ten kudrnatý kluk ze skupiny. Pár hodin před odletem a jedna blbá písnička mi zkazí náladu. Moje ségra Michell je hrozně miluje a pouští si je každý den asi to mi je taky trochu zprotivilo. ,,A jsme tady“ řekl taxikář, když jsme dojeli na letiště. ,,Děkujeme“ řekla Chris a podávala mu peníze, zatímco já jsem zůstala stát s otevřenou pusou, když  jsem viděla to obrovitánské letiště. ,,Užijte si let děvčata“ prohlásil taxikář, když mu Chris zaplatila. Pobrali jsme svoje kufry a šli přímo do letištní budovy. ,,Chris já se asi trochu bojím“ „Neboj bude to fajn uvidíš“ uklidňovala mě Chris. Najednou ten hlas co vždy oznamuje lety, ohlásil let do Londýna a my šli nastoupit do letadla. Samozřejmě nám kufry odbavily už před nástupem....