8. část

147 4 0
                                    

8. část

držel v ruce kytaru „na půjč si moji“ řekl s úsměvem „no to ti teda pěkně děkuju“ vzala jsem si od něj kytaru a šla si sednout zpátky na sedačku. Všichni na mě hleděli s pohledy alá “co z toho vykouzlí“. Vytáhla jsem z kapsy své trsátko pro štěstí…. mám ho po bráchovy všude ho nosím s sebou…. chytla jsem první akord, párkrát se nadechla a začala hrát. Hrála jsem písničku Wonderwall od Oasis…. ano tu co mi hrával bratr před spaním. Já vím je to divný, ale ta písnička mi ho hrozně připomíná a hraju ju vždy, když mám něco zahrát. Když jsem dohrála, všichni mi zatleskali „páni kde ses naučila hrát???“ podívala se na mě El „no-no ehm“ zakoktala jsem se „jestli mi to nechceš říct tak nemusíš“ „ne že bych ti to nechtěla říct, ale je to už hrozně dlouho a nerada to rozebírám“ řekla jsem tišším tónem. Vstala jsem a podala blonďákovi zpět kytaru „dík za půjčení“ procedila jsem mezi zuby a zase si sedla. Jen se na mě usmál a posadil se i s kytarou zpět na židli. „Tak jo, Stell točíš“ napomenula mě Pezz. Roztočila jsem a padlo to na mou kamarádku Chris „takže Chris ehm, vem si lihovku a napiš si na tvář I LOVE TELETABIES“ „no, ok tak mi půjč lihovku“ odpověděla mi s úsměvem….asi čekala něco těžšího. „Na tady máš“ přiběhl plešoun z obýváku. Napsala jsem jí to přímo na čelo a k tomu ještě udělala dvě malé srdíčka. Všichni jsme se smáli a mě se začalo chtít na záchod „ehm, kde tady máte záchod?“ zeptala jsem se Louiho sedícího vedle mě a El „ po schodech na horu a doprava, na konci chodby.. nemineš“ navedl mě Louis a já šla hledat. Vyšla jsem schody a dala se doprava jak řekl Louis. Konečně jsem uviděla dveře na konci chodby a vešla přímo dovnitř. Po vykonání své potřeby jsem si samozřejmě umyla ruce a trochu se před zrcadlem upravila. Když jsem vyšla z koupelny…měli záchod propojený s koupelnou… uviděla jsem naproti mně stát toho blonďáčka „ proč nejsi s ostatníma“ optala jsem se ho, protože mi to přišlo divné „ proč jsi tak nervózní“ „neodpovídej mi na otázku otázkou a nejsem nervózní“ řekla jsem mu s důrazem „ no dobře já tě o tom přesvědčovat nebudu“ usmál se a přiblížil se ke mně „ ještě si mi neodpověděl“ „ jo promiň, já…no jen jsem si šel sem zanést kytaru“ vykoktal ze sebe „ ok, měli by jsme jít už za ostatníma“ řekla jsem a měla jsem namířeno za nimi „Stell počkej“ z ničeho nic mě chytl za ruku a přitáhl zpátky. Podívala jsem se na něj a on udělal takový ten sladký flirtující úsměv. „Nech mě být“ vřískla jsem po něm a vytrhla svoji ruku z té jeho „co jsem udělal tak špatnýho“……  

Last first kissWhere stories live. Discover now