Last first kiss

3. část

3. část

Usadili jsme se na svá místa a letadlo se rozjelo. Chris už několikrát letěla, takže věděla co jí čeká. Potom se začalo letadlo prudce zvedat a my letěli. Byl to fajn pocit, ale zároveň to ve mně probouzelo můj strach z výšek. Chris na mě poznala, že se bojím a chytla mě za ruku. Nebyl to zas tak dlouhý let. Za dvě hodiny jsme byli v Londýně. Letadlo přistálo a já zase stála na pevné a jisté zemi. Když jsme vystoupili Chris hned volala mámě, že jsme v pořádku přistáli a já jsem šla pro naše kufry. Kousek ode mě byl velký dav lidí. Moc jsem si ho, ale nevšímala. Šla jsem pořád dál, zapípal mi mobil. Přišla mi sms od ségry. ,,No jasně“ řekla  jsem si a četla si ji. Najednou cítím jak do mě někdo narazil až mi vypadl mobil z ruky. „Heeeej!!! Dávej pozor“ zakřičela jsem a otočila se abych viděla kdo to byl. „Promiň“ „Já nechtěl“ stál tam modrooký blonďáček a vypadal, že má na spěch. „Hm… to nic“ odpověděla jsem mu dost naštvaně a shýbla se pro svůj mobil, který mi před tím spadl když do mě narazil. No on byl rychlejší. Rychle mi můj mobil podal „Jsi v pořádku???“ „Snad jo“ pořád jsem se trochu zlobila. „Nechceš mi dat svoje číslo, abych se mohl ujistit jestli jsi opravdu v pořádku???“. „Promiň ale nedávám svoje číslo na potkání“ řekla jsem mu. Popadla jsem naše kufry a běžela za Chris. „Uvidím tě ještě někdy???“ zakřičel za mnou. „Asi ne!!!“ já vím byla jsem na něho tvrdá, ale jsem tady abych si užila Londýn. O nějaké letní románky nestojím. „ Co po tobě chtěl???“ hned vyzvídala Chris. „Ale nic“ moc jsem to nechtěla rozebírat. Sestřenka na nás měla čekat na letišti, ale já ji nikde neviděla. Potom jsem se dlouze zadívala k východovým dveřím. Chris do mě jemně šťouchla „Stell hele není to ona???“ ukázala směrem k holce, která měla v ruce papír s našimi jmény. „Jo to bude ona“ vykřikla jsem. Chytla jsem Chris za ruku a běželi jsme i s našimi kufry za ní. Když jsme doběhli k ní přivítala nás obětím. „Ahoj já jsem Eleonor a ty budeš asi moje sestřenka Stell a to je“ ani nestihla dokončit větu „moje nej kámoška Chris“ skočila jsem jí do řeči. „Těší mě, pojďte odvezu vás domů“ usmála se na nás. Páni je hrozně milá. Nasedli jsme do auta a vyjeli k jejímu domu. „Takže vy jste ještě nikdy nebyli v Londýně??“ ptala se nás „Ne nebyli, ale vždy jsme si přáli se sem podívat“ odpověděla Chris. Povídala si spíš s Chris. Já nejsem zrovna mluvčí typ, jenom jsem mlčky přikyvovala. „A jak je tam u vás Stell???“ „fajn až na to počasí“ usmála jsem se. U nás ve Wichfordu pořád jenom prší. „Tady to ale není o moc lepší s tím počasí“ odpověděla mi s úsměvem. „Tak a jsme tady“ prohlásila. Ta cesta hrozně rychle utekla……..