Last first kiss

11. Část

Takže po X letech další část. Opravdu se omlouvám, ale nemám vůbec čas. Je to mega splátanina. Neberte to nějak vážně. Jsem opravdu amatér. Díky za přečtení :)

11. část

 „děkuji děvenko, tak dobří lidé se najdou málokdy“ „ráda pomůžu“ chopila jsem se tašky a následovala ji. Prošli jsme několik ulic a ta stará paní celou cestu nepromluvila ani jediné slůvko. Když jsme došli před menší domeček, který vypadal dost schátrale, začalo pršet. Stará paní zamířila ke dveřím a já jsem poznala, že už jsme došli. „Tady máte, já už poběžím“ podala jsem ji tašky. Ona se na mě jen podívala, odemkla dveře a řekla „ pojď dál v takovém lijáku přece nepůjdeš domů“ „nechci vás nějak obtěžovat“ „nic se neboj a pojď uvařím ti čaj“ kývla rukou  abych popošla dovnitř. Já jsem jí poslechla, vešla jsem dovnitř a vyzula si boty. Vevnitř toho domku to vypadalo dost útulně. Stará paní asi s nikým nežije, ale má na stěnách spoustu obrázků a fotografií. Všechny jsem si je prohlédla a zastavila se u většího portrétu dvou dívek stojících před mohutným stromem. „To jsem já a moje sestra, zrovna když jsme se přestěhovali do Londýna“ přistoupila ke mně stará paní „jo, no já jen… hrozně mi to připomnělo mě a sestru“ prohodila jsem když zpozorovala můj udivený víraz. „Vy nejste odsud??“ „ach děvenko kdybys jen věděla“ povzdychla si a pokračovala dál „ se sestrou jsme se sem přistěhovali když nám bylo 19, byla to nejlepší léta mé ho života, ale tebe to asi nezajímá“ podala mi čaj a posadila se na pohovku „ale ano zajímá, ráda si to poslechnu“ odtrhla jsem pohled od fotografie a šla si sednout za ní. „No dobrá, povím ti to bylo to léto roku 1951……

Páni mám z toho husí kůži, to byl opravdu úžasný příběh. Dopila jsem poslední lok čaje a chystala se k odchodu „ já už budu muset jít, už je plno hodin“ usmála jsem se na starou paní „děkuji ti, že jsi přišla a vyslechla si můj příběh“ „ já jsem ráda, že jsem ho slyšela“ „ a děvenko počkej ještě chvíli“ stará paní někam odběhla mezi tím co jsem se chystala k odchodu. „A tady to je“ přiběhla s řetízkem na kterém byl stříbrný křížek „ tady máš, ať tě chrání, je po mojí sestře, dala mi ho než zemřela“ podávala mi ten překrásný a drahý řetízek „ to nemůžu, je váš dala vám ho ses..“ ani jsem nestihla doříct a skočila mi do řeči „ kdyby tě Julie (její sestra) znala taky by to tak chtěla, jsi opravdu milá mladá dáma“ připevnila mi řetízek na krk, chytla mě za ruku a řekla „ Memories never  die“ . Poděkovala jsem jí, usmála jsem se a šla jsem domů. Cestou jsem prošla několik ulic a zastavila jsem se naproti parku, kde byli rozsvícené lampy……..