Vydrží nám to!

11.

O půl sedmé jsem vstal z postele a šel dolů do kuchyně,kde Lana přichystala snídani.
"Ahoj." Usmála se na mě a podala mi hemenex.
"Kdy razíš do práce?"
"Asi za půl hoďky,chceš vzít? Staví se tu Mell." Kdo jiný než Mellisa. Lana si od osmnácti plánuje řidičák,ale ještě se k tomu nedostala. Jak jinak.
"Ne,v pohodě. Jdu ještě pro Stacey." Dojedli jsme a já se s Lanou ještě přesněji dohodl na večeru. Objetím jsme se rozloučili a já se vydal ke Stacey.
Do 10 minut jsem stál před Staceyiním domem a prozvonil ji na znamení,že už jsem tu. Do minuty vyběhla z domu v botách na podpatku a my mohli vyrazit ke škole.
"Jak ses měl?"
"Normálka,jako každý jiný den." Usmál jsem se a propletl naše ruce.
"Stacey,co bys řekla na to,kdybychom ve trojku zašli do čajovny?" Odpověď přišla hned,což jsem nečekal.
"Jasně,proč ne. Ve trojku s kým?"
"S Lanou." Usmála se a kývla na znamení souhlasu.

Škola utíkala děsně pomalu. Byla třetí hodina,ale mně to přišlo jako půlrok.
Z klukama jsme šli o přestávce na práska a já byl nucen o Stacey promluvit víc.
"No tak kámo,očividně ti na ní záleží,proč se cukáš?" Tomas měl pravdu,záleželo mi na ní,ale necukal jsem se. Jen jsem si vztah nechtěl pustit k tělu.
"Víš,že má Tomas pravdu. Na dej si." Natáhl jsem a s výdechem jsem vypouštěl i myšlenky.
"Jimme,mám svou hlavu. Díky kluci,ale dokud se neuráčím něco udělat já,tak mi ani vaše proslovy do duše nepomůžou." Vrátili jsme se do třídy a já se sklopenou hlavou jen seděl v lavici. Přemýšlel jsem nad tím vším,řekl jsem si,že ona očividně po vztahu taky neplane a touhle větou jsem si myšlenly definitivně pročistil.Aspoň na teď.
Škola mi skončila v jednu,domluvil jsem se se Stacey,že na ni počkám. Měla laborky,takže jsem měl ještě hodinu pro sebe na víc.
Šel jsem si koupit bagetu,protože by mě ten hlad snad zabil. Cestou jsem potkal nejlepší květinářství ve městě. Nechtěl jsem aby Stacey byla naštvaná kvůli včerejšku s Lanou,tak jsem jí jako usmiřovací nástroj koupil červenou růži,na které byl přivěšen přívěsem S. Měl bych ji ale ujistit,ať si na tohle nezvyká. Nebudu jí kupovat milodary,za to,že jsem s kámoškou. Snad časem pochopí Lanino místo v mém životě. Teď mě napadá,jak mě asi bere Josh? Pokud mu teda Lana nezapomněla zmínit naše přátelství.

Ke škole jsem ještě došel s předstihem. Smskou jsem dal vědět Stacey,že už tu jsem a ona mi odpověděla,že za 5 minut je dole.
Vycházeli první lidi ze školy a já uviděl ve vestibulu Stacey obklopenou holkama. Teď si říkám, jestli ta růže není moc.
Stacey se rozloučila s holkama a přiběhla ke mě.
Na pozdrav jsem z poza zad vytáhl růži a uviděl její jiskřivý pohled.
"Promiň za včerejšek." Dodal jsem a vysloužil jsem si pusu na tvář.
"Neomlouvej se. Není za co." Usmála se a mně spadl kámen ze srdce,protože jsem pochopil,že to myslí upřímně.
"V pět vyzvedáváme Lanu. Máme ještě tři hodiny k dobru." Zaculila se a čekala co řeknu dál.
"Nezajdem na oběd? K nám?" Budu upřímný,od téhle věty jsem lautr nic
neočekával.
"Umíš vařit?" Zatvářila se udiveně.
"Neumím." Oba dva jsme se začali smát. Něco se pokusím uklohnit. Kdyby to nevyšlo,bistro Chico to jistí.
Na znamení souhlasu kývla hlavou a já Stacey poprvé dovedl domů. Naštěstí tu nikdo nebyl.
Provedl jsem ji po domě až jsem jí nakonec dovedl i k sobě do pokoje. Začala si prohlížet fotografie na poličkách a rozhlížela se po místnosti.
"Tipovala jsem tě na modrý pokoj,ale bílé skříně jsem nečekala." Opřel jsem se o futra a ledabile jsem překřížil nohy u kotníků. S úšklebkem jsem zvedl hlavu ze země.
"Mimo to,s Lanou ti to strašně sluší." Podala mi rámeček s fotkou. Fotka byla pořízená v patnácti v parku. Musel jsem se nad fotkou pousmát,protože jsem si vybavil tu story okolo ní.
"Je to skvělý člověk,doufám,že si padnete do noty." Byl by celkem průser,kdyby tomu bylo jinak.
"Záleží ti na tom?" Usmála se a přitáhla si mě k sobě na postel.
"Stacey,jak to mezi náma je?" Vyhrkl jsem naprosto bezmyšlenkovitě a v zápětí jsem litoval,že jsem to vyřkl. Odtáhla se a zamyslela se.
"To co je mezi náma je strašně otevřené. Až se ti do života dostane další holka jako já,stáhnu se." Teď nebo nikdy. Řekl jsem si.
"Žádnou jinou nechci. Chci tohle oficiálně uzavřít. Chci aby jsme v tom pomyslném kruhu byli zavřeni jen my dva." Její pohled nejde popsat. Bylo to něco neuvěřitelného.
"Myslíš to,co si myslím,že myslíš." Místo odpovědi jsem jí dal obličej do dlaní a políbil jsem ji.
"Lukasi,ještě jedna věc." Tušil jsem s čím příjde. "Respektuju tvé přátelství s Lanou,ale prosím.. Dokázal bys omezit ty věci,které spolu děláte a které jsou na hranici vztahu s přátelstvím."
"Jasně. Jediná holka,kterou chci líbat,ošahávat a šukat,si ty." To nevyznělo moc romanticky,přiznávám.
Zasmála se a lehla si mi do klína.
"Spěcháš vařit ten oběd,nebo ještě počkáš?" Zapomněl jsem,že vlastně něco mám udělat.
"Počkám." Řekl jsem a uviděl její provokativní pohled. Chytla mě za ramena a donutila mě,abych si lehnul. Došlo mi,že tahle holka bude pořádná dračice. Vybral jsem si tu správnou.
Líbala mě a rukou mi sjela až k pásku od kalhot. Rozepla ho a přitáhla se k mému rozkroku. Jednou rukou mi vjela pod tričko a druhou mě zbavila kalhot a boxerek. Byl jsem neuvěřitelně nadšený a překvapený. Není nutno dodat,že i nadržený.
Nevěděl jsem,co chce přesně dělat ale těšil jsem se až to udělá. Přejela mi po něm rukou,vzhlédla na mě a opět upřela zrak na můj penis. Její provokace netrvala dlouho. Po chvilce mi po něm přejela jazykem a mnou projela elektrická vlna. Nestačil jsem se uklidnit a už ho měla v puse. Své ruce jsem jí položil do vlasů a užíval si její práci. Byla skvělá. Tak svělá. Chtěl jsem jí to vrátit ale otevřeli se hlavní dveře a z nich se ozval hlas mé mámy: "Lukasi,si doma?"
Snažil jsem se dostat svůj hlas zpátky do klidu,abych mohl odpověď.
"Jsme doma." Čekal jsem nějaké vyzvídání typu 'kdo my',pak mi ale došlo,že si asi myslí,že je tu Lana.

Čas se krátil a my furt byli bez oběda. Mamka stále zacláněla dole,ale my už vážně museli jít,tak jsem to holt musel risknout.

"Mami,jdeme k Laně." Její pohled zůstal upřený na Stacey a oči se jí rozzářili.
"Mimochodem to je Stacey,Stacey moje máma." Podali si ruce a já naznačil,že nemáme čas na vykládání.
Rozloučili jsme se a hladoví jsme se vydali k Laně.