KROK DO MINULOSTI
Bylo mi 14, nebyl jsem zrovna vzorný žák,už tehdy jsem věděl,že škola nebude něco u čeho vydržím,mou prioritou byla zábava. Bylo mi jedno,co pro vlastní potěšení musím udélat,vše šlo stranou a já se chtěl bavit. Sice jsem byl mladý,ale o styku s trávou lhát nebudu. Nedělalo mi sebemenší problém ji sehnat kdekoliv,kdykoliv a odkohokoliv.
"Luke,průser." Odchytil mě tehdy před školou můj kamarád Brooke.
"Co šílíš,co je?" Opravdu mě děsil jeho výraz v obličeji.
"Volal mi Duke," řekněme,že to byl náš nejspolehlivější prodejce "no a,víš.."
"Doprdele Brooxy,vyklop to. Leze to s tebe jak s chlupaté deky." Začíná mě vážně děsit.
"Může nám to předat nejpozděj dnes. Zítra jede pryč a neřekl na jak dlouho." Oh,vážně? Tuhle prkotinu jsem z tebe doloval půl rána?
"A kde je problém?" Podíval jsem se na něj a dožadoval se odpovědi.
"Lukasi,za 10 minut začíná škola. O půl 10 bude Duke čekat v obchoďáku. To jde mimo nás." Přátelé od 6.třídy a furt ten kluk nedokáže odhadnout mé zábrany.
"O půl 10? Budu tam." Poplácal ho po zádech a vykročil jsem k odchodu.
"Nepůjdeš do školy?" Nechápal jsem jeho údiv. Není to poprvé,co bych odešel a nebo vůbec nedošel.
"Řekni,že mám chřipku. Nic víc,nic míň. Máš u sebe kilčo?" Vytáhl jsem peněžeknu a začal jsem přepočítávat moje peníze.
"Fajn. 150 na ruku a zmiz ať tě tu někdo nezahlédne." Peníze jsem přidal k mým a vyšel jsem k obchodňáku. Nikdy jsem se nebál,že by mě chytli nebo tak. Řídil jsem se instinktem. V devět jsem přišel do obchodního centra a volal Dukovi,kde ho mám čekat. Přišla mi zpráva,ve které stálo,že mě v 9:30 čeká v hračkárství v posledním patře.
9:28 jsem vešel dovnitř a vydal se k regálu se stolníma hrama. Když jsem byl menší,stolní hry jsem miloval. Zastavil jsem se u hry "Mango" . "Doprdele co to je?" zasmál jsem se,když jsem si přečetl pravidla hry.
"Není to tak špatné,když víš jak na to." Promluvila na mě cizí holka,starší jak já a nesmírně šikovná.
"To jo. Na šachy taky vím jak na to,ale orgasmus z toho zrovna nemám." Zasmála se a já se k ní přidal. Ze závanu mé poblázněnosti mě vyrušila Dukeova ruka. Pochopil jsem,že mám jít stranou. Zatím neznámé dívce jsem řekl,ať mě počká naproti v KFC. Kupodivu souhlasila.
"Kolik chceš?" Zeptal se mě Duke zatímco si prohlížel hračky v regálu.
"Cena stejná?" "Cena stejná." odpověděl mi.
"10 géček" Z kapsy jsem začal vytahoval předem napočítané peníze.
Víc jsem s Dukem nepromluvil. Nejspíš proto,že jsem dostal nečekaně strašnou chuť na Kentucky a musel jsem podle mých slov odejít.
ČTEŠ
Vydrží nám to!
Romance"Hleďte si svýho. Tohle není story,kde přátelství vzplane k vášnivé lásce. Moje Lana má v mém životě nejvzácnější místo,stejně tak jako já v tom jejím,přátelství svázáno silným poutem." Lukas Bowie.
