Vydrží nám to!

21.

I.
Od sedmi hodin jsem na nohou. Balím si nějaké oblečení a přes telefon si s Lanou synchronizujem plány.
V deset by měla dorazit Lana s Oliverem. Naskládáme k němu do auta poslední věci,které zůstaly u mě a pak už zbývá jen nachystat chatu.

O půl 11 se rozezněl dveřní zvonek a ze dveří se vyřítila Lana s Oliem.
"Tak,co mám vzít?" Zeptal se mě Oliver.
"Tady." Ukázal jsem na tašky pod schodama a pomohl mu je naskládat do přeplněného kufru.
"Co tam všechno máte,proboha?" Vyjekla na nás mamka,když nás viděla po třetí se vracet s taškama.
"Tady brambůrky,tady je naložené maso,tady želé a v těch posledních je pití." Já měl u sebe převážně neškodné věci,jelikož jsme poslední nákupy podnikli včera po škole a celou noc ty tašky ležely na chodbě rodičům na očích,tak jsem nechtěl riskovat,že se z tašek bude na naše dívat chlast ve výši XY promile.

"Lukasi,žádný průser." Varoval mě taťka.
"Neboj. Bude to v klidu." Uklidňoval jsem ho a snažil se vyznít přesvědčivě.
"Nejsem debil,taky jsem byl mladý. Jen nechci,aby se tam někomu něco stalo."
"Dáme si pozor,vážně. Jsme na samotce,takže nikoho obtěžovat nebudem." Samotka je pro takové akce nejlepší,jen se trošku děsím toho,jak se potom dostaneme domů. Autem dnes dojede dost lidí,jen si nejsem jistý,kdo bude moct druhý den řídit.
"A žádné drogy!" Zakřičel na nás taťka z domu,když jsme nasedali do auta. Přikývl jsem a se smíchem zabouchl dveře.

V zadu jsem se musel dělit o sedadlo s Laninou taškou s oblečením a s plechovkama piv. Cesta trvala 40 minut a já za tu dobu slyšel jen věty typu "Drž to,ať to nespadne! Sáhni do kufru a podiv se jestli tam mám bundu! Nešlap po těch plechovkách! Tyvole,teď se nám málem rozbil meloun..když vidíš,že Oliver zatáčí,tak ty věci máš držet!" aneb. cesta pod vedením vojenského komanda s krycím jménem Lana.
Vyšel jsem z auta jako první,otevřel dveře od chaty a pro jistotu vyfotil ještě čistou místnost.
Vyložit všechny věci z auta a naskládat je přehledně do obýváku a kuchyně byl nadlidský úkol,který trval přes půl hodiny.
"Když už jsem tu jako první host,můžu si vybrat pokoj?" Zasmál se Oliver a vzal si do ruky batoh se svýma věcma.
"Jasně." Zasmál jsem se a ukázal mu na schodiště. Já si zabral pokoj s Lanou a ten jsme hned zamknuli. Myslím si,že moc lidí v posteli stejně spát nebude a brát si náhradní oblečení je nejspíš stejně zbytečné jako se v těch pokojích ubytovávat.

Pití všeho druhu bylo rozmístěno na lince v kuchyni,na stole a na stolku v předsíni a část alkoholové zásoby byla uschována v lednici. Jídlo typu jednohubky,chlebíčky a brambůrky měla na starost naaranžovat Lana a musím říct,že odvedla skvělou práci. Škoda to jíst.
V rekordním čase jsme stihli ve trojku přichystat chatu a už nám zbývalo jen rozpálit gril.

Jen co jsem hodil první maso na gril, uslyšel jsem hrabat auto. Otočil jsem se a z auta vyskočil Jimmy,Tomas,Barney,Mike a Loghan,který řídil.
"Nazdar oslavenče!" Zakřičel na mě Loghan.
"Ahojte,jak se máte?" Ztlumil jsem plamen a rozběhl se k nim.
"Tak,když už máš těch sedmnáct..Tu máš. Všechno nejlepší,kámo!" Tom nezklamal. Do sbírky mi přibyl další Jameson. Od kluků jsem dostal mimo jednotlivé dárky i jeden velký společný dárek,který jsem na jejich příkaz směl rozbalit až zítra za střízliva.
"A druhou oslavenkyni máš kde?"
"Vevnitř." Pobídl jsem kluky ke vstupu do chaty a vrátil se zpět ke grilu.

Do hodiny se v chatě objevili všichni,co se objevit měli a akce začala nabírat správný směr.

Jako 'přípitek' jsme do sebe kopli vodku v želé a naladili do beden EDM pecky.
Na chvilku jsem si odběhl do pokoje a zavolal Stacey. Ujistil jsem ji,že je vše v pořádku,že se to rozjíždí slibně a že o mě nemusí mít strach.
Věděla,že i kdyby se mě snažila kontrolovat skrze smsky,tak ničeho jiného kromě vyplýtvaného kreditu nedosáhne.