Probudil jsem se na to,že byla neděle,poměrně brzo. Rozhlédl jsem se po pokoji,ale byl prázdný. Nahodil jsem na sebe tričko a následoval vůni,která se linula přes celé druhé patro z kuchyně.
Sešel jsem schody a uviděl rodiče u jednoho stolu se Stacey,jak se něčemu smějí a užívají si rána.
"Ahoj?" Pozdravil jsem je a přisedl si k nim s tázavým pohledem
"Ahoj Lukasi." Pozdravila mě mamka a podala mi hrnek s kávou.
"Co děláte rodinko?" Pod stolem jsem spojil mou ruku se Staceyinou a snažil se hrát hodného synáčka. Včera mě stihl tatík ještě seřvat za ten pátek a tak jsem nechtěl přilévat benzín do ohně.
"Tvoje mamka mi vyprávěla o dovolené na Korfu." Na to si vzpomínám. Letěli jsme tam,když mi bylo 11. Jeden čas jsem se tam děsně nudil,to víte,byl jsem tam sám s rodičema a toužil jsem po jiné zábavě než oni. Dát se dohromady s jiným děckem nebylo dvakrát lehké,protože tam byli samí cizinci a já anglicky neuměl pomalu ani pozdravit. Přesto všechno to byl asi jeden z nejlepších rodinných zážitků.
"A u toho jste se tak smáli? U vzpomínání na 6 let starou dovolenou?"
"U toho a taky u toho,jak sis snažil objednat hranolky s kuřecím řízkem." Vložil se do toho taťka.
Stacey si po čas snídaně s našima rozuměla až mi to bylo blbé. Naši ji vážně berou.
"Luke,blíží se ti narozky,vím,že by sis chtěl na sedmnáctiny uspořádat nějakou akci,ale fakt si nepřeju aby se to vymklo. Je mi jasné,že ten pátek nebyl tak light jak říká Stacey." Taťka nastavil konverzaci na téma,u kterého jsem absolutně netušil,že ho vůbec uslyším.
"Chápu. Ještě jsem nad oslavou sice nepřemýšlel,ale určitě si dáme pozor." To mě nakoplo k tomu,abych se oslavou začal zaubírat.
Odebral jsem se se Stacey do pokoje a napsal Laně,ať se staví.
Do pár minut tu byla.
"Jak je ti?" Zeptal jsem se jí a pevně ji obejmul.
"Dobře. Nejsem z rozchodu zdrcená nebo tak něco. Citům neporučíš." Zasmála se a sedla si vedle Stacey na postel.
"Určitě si v pořádku?" Zeptala se jí Stacey.
"V naprostém. A v nepořádku si ani nemůžu dovolit být. V práci nás čeká kontrola,tak jsou všichni jak pominutí. Co řešíte vlastně?"
"Sedmnáctiny." Ušklíbl jsem se a vysvětlil jí,co bych si představoval a co by si nepředstavoval můj otec.
"Ten pátek tvého Papa asi dobře sebral co?" Přikývnul jsem a začal se smát.
"Co oslava v klubu?" Přišla s nápadem Stacey. Napadlo mě to,ale chtěl jsem něco víc.
"Je to jedna z možností no." Holky projížděly kluby v okolí,ale já přemýšlel nad něčím lepším. 'Jasně' blesklo mi hlavou.
"Pronajmeme chatu." Křikl jsem na holky a ty se na sebe souhlasně podívaly.
"To by šlo." Utvrdila mě v rozhodnutí Lana.
"Jdu na to." Ozvala se Stacey a začala bleskově projíždět internet.
"Chata Miriam? 45 minut cesty od domu,u lesa,v okolí nikde nikdo." Podala mi notebook,abych si to prohlídl detailně. Cena nebyla bůhvíjak vysoká a interiér byl perfektní.
"Berem." Vykřikl jsem a napsal jsem email majiteli.
Po zbytek odpoledne jsme seděli u mě v pokoji a plánovali detaili.
"Morgen tam musí být." zazubila se Lana.
"To samozřejmě!" Zasmál jsem se a Stacey připsala další položku na seznam. Do večera byl seznam sepsaný a já se začal děsit sumy. Ale co,sedmnáct mám jen jednou a chci,aby to stálo za to.
"Počkajte!" Vykřikl jsem na holky a zadíval jsem se do zdi.
"No?" Šťouchla do mě Stacey a tím přivedla mě zpět k životu.
"Lano,ty máš narozky za necelé dva měsíce po mně.." pochopila kam tím mířím.
"Vlastně,proč ne?"
"Yes!" Dohodli jsme se na společné oslavě a plány začaly nabírat na intenzitě. Vypadalo to na oslavu století.
Za pár hodin se mi ozval majitel. Domluvili jsme se na prohlídce chaty a na dalších věcech ohledně jeho pozemku.
"Budu muset jít." Políbila mě Stacey.
"Jakto? Nepřespíš?"
"Musím se podívat na ZSV,zítrá mám ústní zkoušení."
"Půjdu s tebou."Nabídla se jí Lana.
"Vždyť tu můžeš zůstat a pořešit ještě oslavu." Usmála se na ni Stacey.
"Na to je ještě hodně času. Stejně si musím vytisknout podklady do práce a tak." Zvedla se Lana ze země a zamířila ke dveřím.
"Mám vás doprovodit?"
"Zvládnem to." Odpálkovala Stacey mou nabídku a se smíchem spolu s Lanou vyšli z pokoje. Byl jsem v těsném závěsu.
"Špatně by ses pomlouval,kdybys byl u toho." Vyplázla na mě Lana jazyk.
"Haha. Tak ahojte." Políbil jsem Stacey a objal Lanu. Rozloučily se s rodičema a odešli.
Ještě jsem si párkrát projel chatu a přečetl si pár recenzí. Těšil jsem se jako malý.
ČTEŠ
Vydrží nám to!
Romance"Hleďte si svýho. Tohle není story,kde přátelství vzplane k vášnivé lásce. Moje Lana má v mém životě nejvzácnější místo,stejně tak jako já v tom jejím,přátelství svázáno silným poutem." Lukas Bowie.
