VĚTŠÍ KRŮČEK K PŘÍTOMNOSTI
O pár týdnů později
Je čtvrtek. Stacey za chvíli odjíždí s rodičema na letiště,tak si užívám poslední chvíle s ní.
"Budeš mi moc chybět." V očích se jí zatřpytily slzy,ale hrdinsky je držela na uzdě.
"Ty mně taky." Silně jsem jí objal a ucítil její pevný stisk kolem mě.
Bylo to naše první odloučení,nevěděli jsme jak se zachovat. Za ten pátek,co jsme spolu jsme se nikdy na tak dlouho neodlučovali. Necítím o ni strach,necítím,že by se něco mělo za tu dobu co tu nebude změnit,cítil jsem jen to,jak moc mi bude chybět.
"Oslava je za dva dny,slib mi,že neuděláš žádnou kravinu."
"Lásko.." Nevěděl jsem,co si pod pojmem 'kravina' představit. Mám práh pičovin posunutý trošku jinde než většina lidí,přesto jsem souhlasně přikývnul.
"Víš co si my slíbil?"
"Že tě nepodvedu?"
"Ne,v tomto ti věřím. Že omezíš trávu jak nejvíc to půjde. Vím,že si to neomezil úplně,vím,že s klukama chodíš na sklo,ale prosím.. Nepodlehni tomu." Její bývalý kluk z minulé školy si našel kamaráda a s tím začal hulit. Stacey si občas dala s nima (jednou si dala i semnou),ale viděla,jak ho to ničí a proto ta špatná zkušenost. Byl strasně zmanipulovatelný a z jednoho potahu měl stav jako nikdo. Seznámil se s holkou toho kamaráda a ta jela tvrdší ligu,přidal se k ní a pak se s ní vychrápal,tím přišel o kámoše a o Stacey,která na to už neměla dost sil. Proto ten strach o mě. Já to narozdíl od něj mám ale pod kontrolou.
"Lásko.. v tomto se o mě neboj. Vím co dělám a do jaké míry si to můžu dovolit." Nelhal jsem.
"Je mi jasné,že ta oslava bez ganji neproběhne,jen chci,aby si neudělal nějakou blbost." Znovu mě objala a já ucítil první slzu,kterou nezvládla zadržet.
"Budu v pořádku." Setřel jsem jí slzu s tváře a sáhl do kapsy. Vytáhl jsem krabičku,ve které byl řetízek s přívěškem L. "Je to kýčovité,já vím,ale abys na mě nezapomněla.. Tady." Podal jsem jí krabičku a uviděl záblesk v jejích očích.
"Lukasi,nevím co říct,je krásný.. Děkuju." Z vášnivého líbání nás vytrhl hlas jejího otce s tím,že už musí jet.
Před domem jsem jí naposledy políbil a doprovodil ji k auto,kde čekala celá rodina včetně Emily.
"Miluju tě. Prosím.." Nemusela ani doříkávat větu. Hned jsem ji ujistil,že si o mě nemá dělat starosti.
"Já tebe taky. Hned jak přiletíš se mi ozvy." Poslední polibek a já už jen mohl mávat na v dáli mizící auto.
"Ahoj,Lásko. Teď jsme přistáli."
"Už? A všechno v pohodě?" Zněla nadšeně,tohle byla úplně zbytečná otázka.
"Na letišti jsem sice nemohla najít lidi ze školy,ale jo,v pohodě. Je to tu úplně jiné. Ten vzduch je úplně jiný. Všechno je prostě aaaaa..." Zapištěla mi do telefonu a mně nezbývalo nic jiného než se nad její dětinskou radostí pousmát.
"Jsem za tebe děsně rád. Neodpustil bych si,kdyby ses na to vykašlala kvůli mně."
"Lásko,to neříkej."
Pak následovaly minuty popisu letu a příběhy o divnolidech,co se účastní stejné stáže. Bude mít víc než pestré dva měsíce.
"Budu muset končit,večer se ti ozvu. A nezapomínej,co se stane na oslavě,tak se dozvím."
"Je mi to naprosto jasné." Zasmál jsem se a po rozloučení típl hovor.
Na FB jsem znovu projel účast naší narozeninové akce a přidal příspěvek,že se nám to kurevsky blíží a že odpálíme stropovou akci jako nikdy dřív. Příspěvek pohltila vlna komentářů mých i Laniných přátel s tím,že už se nemůžou dočkat.
Doladit poslední detaily,dokoupit co chybí a už jen sbírat síly na sobotní oslavu.
ČTEŠ
Vydrží nám to!
Romance"Hleďte si svýho. Tohle není story,kde přátelství vzplane k vášnivé lásce. Moje Lana má v mém životě nejvzácnější místo,stejně tak jako já v tom jejím,přátelství svázáno silným poutem." Lukas Bowie.
