"Kde to su doprdele?" Probudil nás něčí hlas.
"Co chceš?" Celý znavený jsem se posadil a uviděl dezorientovaného Barneyho.
"To asi není koupelna,co?" Tipuju mu tak dvě promile. Zavřel dveře a uslyšel jsem ránu. Od únavy určitě spadl a spí dál. Měl jsem pravdu. Rychle jsem si lehl a snažil se zaspat ukrutnou bolest hlavy a pocit nevolnosti. Nachvilku se mi to podařilo,pak mě ale vzbudilo Lanino skuhrání.
"Si v pohodě?" Zachraptěl jsem a natočil obličej čelem k ní.
"Ne. Asi dobrá akce,co?" Pokusila se zasmát,ale palčivá bolest jí to nedovolila. Rozhodl jsem se dát si studenou sprchu. Má výhoda a zároveň i nevýhoda je,že ať piju cokoliv tak nikdy nezvracím. Dusím to raději v sobě. Po 10 minutách jsem se rozhodl definitivně vstát z postele a vydat se do koupelny. Laně jsem nechal na nočním stolku mé tričko,aby si odpočinula od toho svého obtáhnutého.
Bylo mi mizerně,čekal jsem,kdy se mi rozletí hlava,ruce ani nohy mě neposlouchaly,ale i přesto všechno jsem do koupelny došel. Barney opřený o zeď spal dál a na koberci pod schodama jsem zahlédl ležet Courtney a Toma. Tři,dva,jedna..pouštím vodu. Zatnuté zuby mluví za vše. S mokrýma vlasama jsem se vydal zpět do pokoje,kde mě zastavila Melissa.
"Luke,čau!" Promluvila tichým hláskem a držela se v bok.
"Ale ahoj. Vypadáš přejetě,copak?"
"Je mi zle. Půjdu se do lesa vyzvracet,kdyby něco budu někde tam." Přikývl jsem a nepatrně se pousmál. Hezké,že se Mel umí ovládnout.
Po půl dvanácté se chatka opět začínala mít k životu. Zboření lidé se začínali scházet v obýváku a co mě těší nejvíc,nic nebylo pozvraceno. Na jídlo nebylo ani pomyšlení,snažil jsem se hrát na hrdinu a nedávat na sobě známky nevolnosti.
Na klíně mi seděla Lana v mém tričku a jen mlčky jsme pozorovali okolí.
"Co ta Stacey?" Zeptal se mě Mike sedící na lince,na kterém ležela Fran. Myslím,že ta ještě neměla o světě ani ponětí. Rázem všichni ztichli a upřeli na mě zrak. Lana si odsedla vedle mě a dala mi ruku na koleno.
"Napsala mi ráno,jestli aspoň trpím..Nic víc. Ještě jsem s ní nemluvil,necítím se na to." Zasmál jsem se a chytnul se za hlavu. Zase střela,která se vzala kdoví odkud.
"Vyřeší se to,ještě včera jsi byl přece šťastně zadaný." Ozvala se Courtney,která celá pocuchaná vycházela z koupelny.
"Vypadáš fakt hrozně." Zakřičel jsem po ní,když scházela schody k nám. Na souhlas přikývla a sedla si mezi holky na gauč.
Nechtěl jsem řešit vztah,upoutal jsem pozornost na jiné téma,kterému jsme se zvládli chvíli věnovat. Občas nastalo ticho,kdy se všichni koukali do blba a nic neříkali,to se dalo čekat,v takovém stavu se v párty pokračovat zkrátka nedá. Laniny kamárádky se chystali k odjezdu,ale po tom,co Britney nadýchala 0.58 byl odjezd odložen. Někteří odjeli nad ránem taxíkem,ale pochopitelně se muselo odjet i autama,které byli včera dovezené,bohužel řidiči neodhadli své síly.
Ve čtyři odpoledne jsem v polouklizené chatě zbyl jen já,Lana a Tom. Do úklidu se vrhl každý kdo mohl.
Musím ale říct,že potom,co se večer vypilo jsem čekal větší nával kocoviny. Jsem mile překvapen výdrží svých i Laniných přátel,kdyby nebyla ganja tak je to ráno klidnější ještě víc.
Pro Toma přijel Loghan,který i po bongu ráno vypadal k světu.
"Vážně můžeš řídit?" Lanina otázka byla na místě,jen trošku pozdě položená,když už Loghan dvě várky lidí odvezl.
"Mám 0.01. V pohodě jak nic." Zazubil se a natáhl se po kofole. "Jedete taky?"
"Ještě musíme vytřít,dostaneme se domů,buď v klidu." Rozloučil jsem se s klukama a ulehl jsem vedle Lany na pohovku. Nebyla nálada na mluvení,jen jsme leželi a sledovali HIMYM.
K večeru jsme doladili chatu k dokonalosti,předali klíčky majitelovi a taxíkem jsme vyrazili zpátky do města.
Se Stacey jsem od včerejška mluvil jen jednou,pohádali jsme se znovu. Prý se mi nedá věřit a vztah bez důvěry je na prdel. Co dokáže udělat pár potahů ganji na vlastním mejdanu.
Unavení jsme vysedli u mě doma,poodnášeli jsme dárky z auta ke mě do pokoje a začali se pomalu přehrabávat ve společných dárcích.
Hlavní společný dárek,který jsem měl otevřít až za střízliva-Vodárka.
"Nekecej!" Vykřikla Lana a zasmála se.
"To jsou blázni!" Začal jsem se dívat na jednotlivé díly a zkoušet je pospojovat. Úsměv od ucha k uchu mluvil za vše.
"Večer ji u mě můžeme zkusit." Navrhla Lana. Za hoďku sem má dojet její taťka,který má Laně pomoct odvést její věci. Souhlasil jsem a vodnici složil zpět do balíku.
Rodiče se překvapivě nijak zvlášť nevyptávali,co se dělo,myslím,že ti byli vůbec rádi,že jsme se všichni ve zdraví dostali domů.
ČTEŠ
Vydrží nám to!
عاطفية"Hleďte si svýho. Tohle není story,kde přátelství vzplane k vášnivé lásce. Moje Lana má v mém životě nejvzácnější místo,stejně tak jako já v tom jejím,přátelství svázáno silným poutem." Lukas Bowie.
