HouseKeeper (N.H. & 1D) /korekce a úpravy/

*Help me please...*

Pohled Mary-Ann

Zírala jsem na displej telefonu na to neznámé číslo a těch pár slov, které se mi propalovaly do mozku. Každé jednotlivé písmenko bylo jako ostří nože. Všechno bylo zpět, každičká vteřina, každý dotek. 

„Nezapomeň nikomu ani slovo nebo to pro někoho špatně dopadne"

 Moje srdce vynechalo pár úderů, v uších mi hučelo a všechno ve mě se sevřelo. Chtěla jsem se nadechnout, ale nešlo to. Nemohla jsem, moje tělo mě neposlouchalo a jen z dálky jsem slyšela někoho volat moje jméno než mě obestřela milosrdná tma.

Pohled Nialla

Koukal jsem se na její vyděšený obličej, ze kterého snad během vteřiny zmizela všechna krev. Vypadala doslova jak duch, když se zachytila pultu a snažila se popadnout dech. Pak už šlo všechno strašně rychle. Vystartoval jsem od stolu a vykřikl její jméno, ale ona už nevnímala. Její oči se zavřely a já zachytil její bezvládné tělo v poslední chvíli než by dopadlo tvrdě na podlahu kuchyně.

Liam by u mě jako první. „Zayne volej Paula, potřebujeme doktora, Nialle odneseme jí do pokoje" všechny nás komandoval, ale já byl rád. Nedokázal jsem normálně přemýšlet, když jsem držel její křehké tělo ve své náruči a pozoroval její bledý obličej. Zvedl jsem jí a odnesl do pokoje. Louis mi jí pomohl uložit a přinesl navlhčený ručník, kterým jsem jí otřel obličej.

Snažily jsme se jí vzbudit, modlil jsem se aby byla v pořádku. Po pár minutách se nám to konečně podařilo a ona otevřela své nádherné oči a upřela na mě svůj pohled. „Mary-Ann díky bohu, strašně si nás vyděsila" pohladil jsem jí po tváři, a ona se na mě dívala a v jejích očích se objevil znovu ten strach. „Mary-Ann řekni my prosím co se děje, co tě tak vyděsilo. Mám o tebe strach, všichni máme o tebe strach" prosil jsem jí aby mi řekla to tajemství, aby se vypovídala, ale ona jen stiskla rty a z jejích očí začaly téct slzy když zakroutila odmítavě hlavou.

„Proč Mary-Ann proč" už jsem jen šeptal, ale odpovědí mi byl jen tichý pláč a její šepot „Nemůžu Ni já nemůžu" její oči prosily o odpuštění a já nevěděl jaké odpuštění, co jí mám odpustit. Ta bezmoc mě ničila, když jsem později stál v kuchyni a čekal na ortel doktora kterého přivezl Paul.

Ničilo mě to že nemůžu pomoct dívce kterou tolik miluji, ale ona mě k sobě už nechce pustit. „Ni vydrž, my na to přijdeme, tohle byl dost jasný důkaz toho že se něco stalo" Liam se objevil vedle mě a snažil se mě povzbudit, když se najednou ozve Zayn „Mám to" a my se na něj otočíme.

„Tohle Mary-Ann tolik vyděsilo kluci" ukazuje na její telefon který zůstal ležet na stole. „Zayne jak ses do něj dostal" Harry je u něj jako první a plácá ho po rameni.

 „Včera jsem zahlídnul jak si odemyká telefon, tak jsem to zkusil a nevěříte co má za heslo" podívá se na mě a mě to v první chvíli vůbec nedocvakne. „Počkej něco co souvisí s Niallerem Zee?" Louis se na mě zaměří pohledem a pak se začne usmívat. A pak to dojde i mě „Moje datum narození Zee" plácnu se do čela a musím se nad tím usmát, ale můj úsměv netrvá dlouho, když si vzpomenu na to co je v tom telefonu.