Avengers: Story of Mystery

Kapitola 4

„Kdybych tě neznala, myslela bych si, že jsi byla u nějakého chlapa."

Přibíhám do laboratoře, kde na mě čeká Cale. Díky nějakému programu pro studenty tu teď může být se mnou.

„Já byla u chlapa, jestli se to dá říct o někom, komu je 97."

„Řekla bych, že to už chlap ani není. Musí být nepoužitelný. Víš, jak to myslím."

V tu chvíli si vzpomínám na Kapitánův obličej. Na ty nejmodřejší oči na světě a ten nejnádhernější úsměv. Z mého krásného snění mě vytrhne mávání ruky před mým obličejem.

„Země volá Jamie."

„Dyť jsem tady, tak nevyšiluj."

„Jo, ale duchem jsi úplně někde jinde a mě hrozně zajímá kde."

Záhadně se usmívám, což jenom zvyšuje míru Caliny zvědavosti.

„Neříkej mi, že tuhle změnu s tebou udělal nějaký stařík."

„Neřekla jsem, že ten chlap byl starý."

„Chceš mi tvrdit, že ve svém věku před tebou metal kotrmelce?"

„Ne, ale usnula jsem u něj a nejspíš mě přenesl z gauče do postele."

„Tě spíš posadil na kolečkové křeslo a dotlačil tě tam."

„Cale, byl to..."

„Slečna Rýdlová?"

„To je ta druhá."

Ve dveřích stojí poslíček a v ruce drží kytici gerber.

„Mohla byste mi to tu podepsat?"

„Jistě."

Předává mi s úsměvem květinu, ale nějak se nemá k odchodu.

„Mám počkat na odpověď."

Všímám si obálky uvnitř kytice a tak ji otvírám.

Milá slečno Rýdlová,

omlouvám se, že jsem si vaše jméno musel zjistit od Furyho, ale dnes jste ode mě odešla tak rychle, že jsem vám nestihl ani poděkovat, natož zjistit, jak se jmenujete. Přijměte, prosím, tuto květinu jako výraz díků. Byl bych rád, kdybychom v našem povídání mohli pokračovat. Pochopím, když nebudete chtít svůj volný čas trávit s někým, kdo ani neznal donáškovou službu (řekl mi o ní jeden agent), ale byl bych velmi šťastný, kdybych vám mohl poděkovat i osobně. Jen tomu poslíčkovi řekněte kdy a kde a já tam budu.

S úctou

kapitán Steven Rogers

Beru si ze svého stolu papírek a píšu odpověď, u které se usmívám, jak ten největší debil pod sluncem.

Vážený kapitáne Rogersi,

děkuji za květiny, jsou nádherné. Je vidět, že jste ještě ze staré školy a neberte to, prosím, jako urážku. V dnešní době už není tolik mužů, jako jste vy, kteří by ženě poslali květiny jen tak. A za to bych vám ráda poděkovala osobně. Takže, pokud by vás to neobtěžovalo, mohli bychom se dnes setkat v Red Velvet Café řekněme ve tři odpoledne? Kdybyste ji nemohl najít, můžu vás vyzvednout před ústřednou.

S pozdravem

Jakuba Jamie Rýdlová