Avengers: Story of Mystery

Kapitola 10 - CA

Každá ztráta člověka, na kterém mi záleželo, mě bolela. Nejdřív smrt agenta Coulsona, potom zmizení doktora Bannera a Thora. A nakonec mi odešla i ona. Kvůli tomu, že jsem se choval jako ten největší hlupák pod sluncem. Jenže to, co jsem řekl, už nejde vzít zpátky. 

„No jo, ne každá vydrží takový věkový rozdíl."

„Vypadni, Starku. Nemám na tebe náladu."

„Chápu. Viděl jsem ji, když s Bartonem a Romanovovou odlétali. Hele, musíš se sebrat. Jdeme na Lokiho, takže si sbal svých pět švestek a až se ti dva vrátí, letíme směr New York. Ten parchant se mi napojil na Stark Tower."

„To je ta úděsná budova?"

„Važ slova."

„Nebo co?"

„Oblíkej se."

„Kdo to tam nahoře je se Starkem?"

„Vy máte místo očí dalekohled? Já teda ne. Sotva rozpoznám Starka."

Agentka se na mě kouká dost divně, ale Thor, který se tu zničehonic objevuje, mě utvrdí v mé myšlence.

„Je to slečna Jamie."

„Jen to ne."

Přibíhám k té hnusné budově a snažím se najít nějaký vchod. 

„Kapitáne? Nechceš svést?"

„Starku! Jak rád tě vidím. Je tam fakt Jamie?"

„Jo. Snaží se nějak dostat Lokimu do hlavy. Zatím se jí to moc nedaří. Viděl jsi sám, že mě prohodil oknem."

„Tak pohni kostrou."

„Jamie!"

„Vypadni Steve."

„Kde je Loki?"

V tu chvíli cítím, jak se něco dotklo mých zad. Moje myšlenky přestaly existovat, místo nich jsem tam měl jen Lokiho hlas. Jak to provedl?

Zabij ji. A potom zabij jeho.

Ne! Nechci nikoho zabíjet. Jenže já teď svým tělem nevládnu, takže po Jamie vrhám štít. Naštěstí v poslední chvíli uhýbá. Díky Bohu za sérum. Dívá se mi do očí a já se snažím všechny moje myšlenky směřovat k ní. Vidím, že se mi, zatímco spolu bojujeme, snaží dostat do hlavy. Nejspíš ji to bolí.

Jsem tady. Musíš mi ale pomoct.

Nevím jak.

Jsi dost silný na to, abys ho dokázal vyhnat. Já se nedokážu bránit tvému fyzickému útoku, Lokiho psychickému a ještě ti s ním pomáhat. Au.

On se ti snaží dostat do hlavy?

Jo. Snažím se mu v tom bránit, ale nejde mi to nijak zvlášť, když se musím soustředit na tvoje výpady.

Omlouvám se. Za všechno.

Neomlouvej se.

Já... Musím ti něco říct.

„Au."

V tu chvíli se mi zatmí před očima a já vím, že jsem zpátky. Skáču po Lokimu a snažím se z něj vytřískat duši.

„On je můj problém. Jdi raději za Jamie."

Lokiho si přebírá Thor a já běžím k Jamie, která leží bezvládně na zemi.

„Notak. Nemůžeš mě tady nechat."

Snažím se jí nahmatat pulz, ale moc mi to nejde. Hrozně se mi klepou ruce. Najednou mi někdo dává ruku na rameno.

„Žije. JARVIS ji zkontroloval životní funkce. Vezmi ji do mé ložnice. My ty mimozemský potvory zvládneme."

„Děkuju, Starku."

„Co tady děláš?"

„Sedím."

Je to pravda. Leží nejspíš na Starkově posteli a já sedím vedle ní a držím ji za ruku.

„Co se stalo?"

„Loki se ti snažil dostat do hlavy a ty jsi zkolabovala."

„A kde jsou ostatní?"

„Venku bojují s nějakou vesmírnou armádou."

„A proč tam nejsi s nima?"

„Protože tady jsem potřebnější."

„Tak můžeš jít za nimi. Zvládnu to."

Snaží se postavit, ale jenom padá do mé připravené náruče.

„Můžeš mě pustit?"

„To nemůžu."

„Důvod?"

„Miluju tě."

Kouká na mě, jako bych měl nejméně dvě hlavy. To jsem řekl něco tak divného? Nebo už se city takhle neprojevují?

„Ty... Mě... Miluješ?"

„Už je to tak."

„V tom případě mě už nikdy nepouštěj."

„To nemám v plánu."

V tu chvíli ložnicí proletí cosi. Nevím, co to bylo.

„Odkdy má E.T. papíry na motorku?"

„E.T.?"

„Na ten film se spolu musíme podívat, až bude po všem. Teď bychom měli jít. Svět tě potřebuje."

„Omyl. Svět potřebuje nás."

„Já, Romanovová a Jamie zůstaneme dole. Vy ostatní víte, co máte dělat."

„Rozkaz, Kapitáne."

Bojujeme, co nám síly stačí. Jamie je velkou pomocí, protože můžeme všichni komunikovat, aniž by nás slyšeli. A těm potvorám plete hlavu stejně dokonale, jako ji popletla mě.

„Jak mi to jde?"

„Skvěle."

„Ty se na svůj věk taky držíš."

Usmívá se na mě a při tom nutí jedno kdovíco otočit svůj stroj, aby mě mohla v té chvilce políbit.

„Jestli to přežijeme, jdeme do kina. Na něco klidného."

„Vezmi ho na Hříšný tanec, ten se staroušovi bude líbit."

Stark přistává vedle nás a odkrývá si obličej.

„Tak co vy dva? Ozkoušeli jste mou super postel?"

„Ozkoušel ji ten emzák."

„Aha. Já musím letět. Poslali nám sem takové malé atomové překvapení."

„Konečně jsi se probudil."

Ty minuty, které byl Stark mimo, byly nekonečné. Jamie nás sice uklidňovala, že má slabou mozkovou aktivitu, ale nebylo to nic platné. Až když otevřel ty svoje arogantní hnědý oči, všichni jsme si oddechli.

„To vítězství se musí oslavit. Co děláte v sobotu večer?"

„Nic. Na tvou oslavu se hromadně dostavíme."

„Bude to velký. Ve stylu Gatsbyho, aby to tady Kapitán mohl ocenit."

„Tak tu knížku jsem náhodou četl a na filmu jsem byl."