Avengers: Story of Mystery

Kapitola 7 - CA

Byl jsem v tělocvičně, jako poslední dobou skoro každý den, a mlátil jsem do boxovacího pytle. Ne, že bych potřeboval cvičit, nebo tak něco, kvůli tomu jsem chodil běhat, ale vybíjel jsem si tak vztek a smutek z jejího odchodu. Zjistil jsem, že její ztráta mě bolí daleko víc, než ztráta Peggy. Že bych ji miloval víc? Nebo je v tom něco jiného, než láska? Bylo mi s ní dobře, smál jsem se s ní a poznával dobu. Teď tu nemám nikoho, kdo by tohle prázdné místo zaplnil, tak prostě mlátím do pytle s pískem. Po chvíli ho, jako už tenhle týden 12 před ním, roztrhávám. Beru si další a děkuju bohu, že ta tělocvična patří S.H.I.E.L.D.u a tak tu každý den leží několik pytlů jenom pro mě. Odjinud by mě už asi vyhodili.

„Myslíte si, že vás mohu vyrušit?"

„Záleží s čím."

„Potřebuju, abyste zachránil svět."

„Už to nedělám."

„Jo, teď rozbíjíte pytle a litujete se. Nevím, kvůli které z nich, ale měl byste žít dál."

„Možná jste mě v tom ledu měli nechat."

„A kdo by nám teď pomohl? Jste jediný, který o Teseraktu něco ví."

Fury mi dává pod nos složku, ze které přímo svítí Red Skullova kostka.

„Kde jste ji vzali?"

„Stark ji vytáhl, když pátral po vás."

„A kde je teď?"

„Ukradl ji Loki, bůh z jiného světa. A ještě si z mých lidí udělal poskoky."

„Takže se mám vrátit do světa?"

„Ano. Sice vám budeme muset ještě pár věcí vysvětlit, ale nebude vám líp, když začnete něco dělat?"

„Jo. Jen už tu není ta, od které bych to vysvětlit chtěl."

Dávám si věci do tašky a odcházím, když na mě Fury křičí, jestli o té kostce ještě něco nevím.

„Měli jste ji nechat tam, kde byla."

„Agente Coulsone, moc mě těší."

„Ne, potěšení je zcela na mé straně, kapitáne."

Letíme letadlem kdovíkam, ale mně je to vlastně jedno. Fury měl pravdu, bude lepší zapomenout a nejlíp se zapomíná v akci. Přistáváme.

„Kapitáne? Tohle je agentka Romanovová, doktor Banner a..."

„Jamie?"

„Ráda vás opět vidím, Stevene."

Naproti mně stojí ona. Je stále stejně krásna, jako když jsem ji viděl poprvé, ale zároveň má něco jiného v očích. Jako by se něčeho bála.

„Co tu děláte?"

„To je dlouhý příběh."

„Myslím, že než doktor Banner tu kostku najde, bude to chvíli trvat. Takže povídejte."

Vypráví, jak musela odjet, kvůli tomu, že našla recept na moje sérum a Fury na ni začal naléhat, aby ho dokončila a vybrala vhodného kandidáta.

„Koho jste vybrala?"

„Sebe."

„To nemyslíte vážně! Chcete si zkazit život?! Co když se to nepovede?!"

„Znám všechna rizika. Proto to musím být já. Nechci ohrozit život někoho jiného."

Tak ohrozíš ten svůj. To chceš, aby mi znovu puklo srdce? To ji samozřejmě neřeknu, ale cítím to tak.

Vracíme se s novými posilami, jakým si Iron manem, což je vlastně syn Howarda Starka Tony, a Thorem, což je bůh z nějaké jiné planety. Lokiho, kterého jsme zadrželi v Dortmundu, si odvádí ozbrojená stráž v čele s Furym, který nás posílá do laboratoře.

„Co to jako má být?"

„To vypadá přesně jako ten stroj, co sestrojil můj otec. Promiň, nepředstavil jsem se. Tony Stark."

„Já přeci vím, kdo jste."

„Kdo jsi. S někým, kdo tohle dokázal sestrojit, si přece musím tykat."

„Tak dobře. Jsem Jamie."

Stark využívá situace a líbá ji. Mám sto chutí po něm skočit a zakroutit mu tím jeho arogantním krkem.

„Vy to chcete podstoupit už dnes?"

„Nač to odkládat."

Svléká se jen do spodního prádla, takže se raději otáčím. Slyším, jak doktor Banner odpočítává podání séra i to, jak Jamie sykne bolestí. Za to pozoruju Starka, jak si stoupá k ovládacímu pultu a nějakou pákou zavírá přístroj i s Jamie uvnitř.

„Slyšíte mě?"

„Potykali jsme si, Bruci, zapomněl jsi?"

„Jasně. Takže mě slyšíš."

„Jo. Už to spusťte."

Odcházím na chodbu, kde se srážím s Furym.

„Měl byste být u ní."

„Nemusím se koukat, jak si ničí život."

„Vám sérum zničilo život?"

„To ne... Jen ho změnilo. Nechci, aby to tak moc změnilo život jí."

„Bylo to její rozhodnutí. A věřte mi, tak tvrdohlavou osobu jsem v životě nepotkal. A co teprve, kdyby se jednalo o vás... To bylo snadnější domluvit se s dubem než s ní."

„Jak to myslíte?"

„Ona vás našla a, i přes můj zákaz, vás nechala rozmrazit. Nesouhlasila s tím divadýlkem, do kterého jste se probudil, a tak seděla u vaší postele a čekala, až se probudíte."

„Nebyla tam, když jsem se probral."

„Ne. Přemluvil jsem agenta Coulsona, aby ji vytáhl na oběd. Byla zrovna na cestě do jídelny, když jste ji při svém zběsilém útěku odhodil na zeď a způsobil jí otřes mozku."

„Proč mi to nikdy neřekla?"

„Protože je stejná jako vy, kapitáne."

„Kde je?"

„Thor ji odnesl do její kajuty. Zkolabovala, ale nemějte strach, žije."

„Budu ji v noci hlídat."

„To si musíte domluvit s agentkou Romanovovou. Stráž si vzala ona."

„Myslíte, že bych tu mohl zůstat přes noc?"

„Jak je ctěná libost."

Nechává mě tam s ní samotnou. Dívám se na její spokojený obličej. Nevím, čeho jsem se bál. Je to stále stejná Jamie, žádné výrazné změny. Sedám si na uvolněnou židli vedle její postele a celou noc ji pozoruju.