Náhoda nebo osud

17. část

Byla jsme zmatená. Vůbec jsem nevěděla co dělat. Viděl že se nebránim ale že ani nějka nespolupracuju, že jsem prostě jeho reakcí zaskočená. Ale jeho rty byli pořád na těch mích. Pomalu jsme ho od sebe odtlačila. Vůbec jsem nevěděla jsk se chovat. Spanikařila jsem otočila jsme se a běžela dolu po schodech. Kdybych měla jet vítahem tak bych tam musela čekat. No to je ted jedn jestli jsem jela vítahem nebo šla po schodech. Vyběhla jsem ven z hotelu a běžela do toho mího. Vběhla jsem do pokoje a zamkla se. Nevim všechno na mě dopadlo to jak přišel a bezcitně mi řekl že prostě je konec a ted jak mi řekl že mě miluje a já nevim prostě sedim na posteli, v ruce mp3, sluchátka v uších a brečím. Viděla jsme jak mi vybruje telefon. Justin. Ignorovala jsem to. po chvilce znova. Teta. zvedla jsem to.

-Ano teto?

-Jess si v pořáku klepali jsme na tebe křičeli a ty nic. Máme strach.

-Neboj jsem v pořádku jen jsem měla sluchátka v uších, tak jsem neslyšela

-oh tak to mi odlehlo. To je dobře už jsem se bála že se něco stalo.- Dořekla to a vypla hovor. Já jsem si zase dala do uší sluchátka a ignorovala svět. Ani nevím jak ale usla jsme. Když jsem se probudila tak byl už večer měla jsem hroznej hlad tak jsem šla do kuchyně. V kuchyni mě však čekalo nemilé překvapení. 

Z pohledu Justina:

Zase jsem to posral. Ale já se nemohl uuž dál udržet musel jsem jí políbit.  Zkoušel jsem jí volat ale marně iognorovala mě. Pujčil jsem si telefon kluku. Od každýho jsem jí zavolal ale nebrala to. Rozhodl jsem se jít za ní. Došel jsem do jejího hotelu a zeptala jsem se kde je ubytovaná. Ta ženská co tam stála tak mi řekla číslo pokoje. Šel jsem k výtahu a zmáčkl patro do kterýho mě poslala ta ženská. Dojel jsem do toho patra a hledal pokoj číslo 435. Našel jsem ho a zaťukal. Otevřela mi nějáká paní. 

,,Dobrý den. Je Jess tady?"

,,Ahoj. Jo je ale spí."

,,Ou. A mohl bych tady na ní počkat než se vzbudí potřebuju si s ní promluvit."

,,Jasně, pojď dovnitř."

Vešel jsem dovnitř a sedl si na gauč. Po chvilce jsem uslyšel dětský smích a po té jak na mě někdo mluví. Otočil jsem se a uviděl Nikol.

,,JUSTINE!!! co tady děláš?"

,,Ahoj Nikol. Já jsem přijel za Jess, ale ona pořád spí."

,,Jo jestli vůbecdneska ještě vyleze z pokoje. Od rána co přišla domů tak nevylezla z pokoje a teta a strejda jí bouchali na dveře a ona nic. . Mám o ní strach Justine nevím co se děje."

,,Víš Nikol. Možná za to mžu já. Já jsem hrozný blb. Ale nebudu ti nic říkat, ať ti to řekne Jess nechci aby na mě byla pak naštvaná."

,,Aha. A pujdeš si se mnou hrát než se Jess protbudí?"

,,Jasně tak co si zahrajem?"

,,Mohli bychom si třeba zahrát člověče nezlob se."

,,Tak dobře tak to přines a zahrajem si." 

Nikol přiinesla hru a hráli jsme si. Ten čas tak asponň rychlejc utíkal. Když jsem hráli asi třetí hru tak se mezi dveřmi oběvila Jess. 

,,Co tady děláš Justine?"

,,Přišel jsem za tebou potřebuju si s tebou promluvit."

,,Tak mluv."

,,Osamotě prosím."

,,Fajn tak počkej já si udělám něco k jídlu a pujdem pak ke mě."

,,Dobře."

,,Jusitne a dohrajem aspon tohle kolo?" ozvala se Nikol. Koukl jsem na Jess .

,,Jasně že si s tebou Justin zahraje. Od rozehrátý hry se přece neodchází. Já se zatím najím." 

Hrál jsem dál s Nikol a Jess jedla. Když jsme dohráli tak jsme šli s Jess do jejího pokoje si promluvit.