Náhoda nebo osud

25. část

Stáli jsem tam a koukali na sebe. Ona na mě koukala se zmatením a strachem  a já s omluvou a taky strachem. 

,,Co tady děláš?"

,,Přišel jsem si s tebou promluvit."

,Ale já s tebou nemám o čem mluvit"

,,No já si myslim, že teď po tý párty si máme o čem promluvit."

,,Ale to byl omyl, úlet a hrozná blbost a zapomeneme na to. Tak už jsme si promluvili a ted čau." chtěla zavřít dveře, ale byl jsem rychlejší a dal mezi dveře nohu.

,,Co ještě chceš?" vyprskla na mě.

,,Říkal jsme, že promluvit."

,,Ale mi už si promluvili, takže čau."

,,Ne! to ty sis promluvila.“

,,Justine. Podívej možná ti to nedošlo, ale to jak tě pořád vyhazuju znamená že se se tebou nechci ani o ičem bavit a ani tě nechci tady.“

,,Ale já neodejdu dokud si prostě nepromluvíme.“ Tohle pomůže protože podle mě mě už aspoň trošku zná a bude vědět že já jsem tady sedět hodně dlouho.

,,Bože ty seš hroznej. Fajn ale jen chvilku.“

,,Jo chvilku.“

,,Tak pojď dovnitř.“ Otevřela dveře a já vešel.

Z pohledu Jess

Bože on je takovej paličák. Radši jsem ho pustila dovnitř, protože on by byl schopnej tam sedět klindě až do novýho roku.

,,Tak běž do obyváku však víš  kde je.“

,,Změnilo se to tady od doby co jsem tu byl naposled. A kde je Nikol a Ben.“

,,Jo změnilo. Oni tady nejsou tohle je teď už jenom můj byt teda ne můj ale můj a Tess.“ To jsem asi nezmínila ale když jsem zmaturovala tak se strejda s tetou, Benem a Nikol přestšhovali. Bydlej jen o ulici dál, takže né zase tak daleko.

,,Aha. A kde je Fredo a Tess?“

,,V kuchyni. No a nechceš přejít k tomu proč jsi vůbec přišel?“

,,Jo jasně promin. No takže přišel jsem kvůli tomu abychom si promluvili o tom všem. O nás.“ Začala jsem se smát.

,,Justine to nemyslíš vážně? O nás u není o čem mluvit a navíc žádný o NÁS není!“

,,Já si myslim že je o čem mluvit ty nevíš proč jsme odjel.“

,,Ale vim kvůli koncertům a já ti to nezazlívám ale mohl jsi nechat aspoň nějákej podělanej vzkaz. Ty ses mě zeptal jestli s tebou budu znovu chodit a pak když jsem odpadla a odvezli mě do nemocnice tak jsi nenechal ani pitomej vzkaz třeba jako „Jess, promin musel jsem odjet, až přijedu doziim se tvou odpověď. Aspoň budeš mít čas na rozmyšlenou.“. Ale né ono je lepší odjet bez rozloučení.“

,,Ježiši byl jsem v šoku tak jsem nemyslel.“

,,V šoku a z čeho prosimtě?“ ironicky jsem se zasmála. Ježiši z čeho mohl bejt on v šoku já jsem ta co se měla rozhodnou jestli mu dá šanci nebo ne a ještě se mě zeptal před tolika lidma.

,,Z čeho? No například z toho, že holka co jsem miloval omdlela po tom co jsme se jí zeptal jestli bude moje holka.“

,,Jo tak proto jsi radši utekl. A jen tak pro tvojí informaci jsem ti chtěla říct jo“ Vypadalo že ho to co jsem řekla zaskočilo.

,,Ty-ty jsi chtěla říct j-jo. Jako že budeš moje holka.“

,, V tu dobu jo“

,,A teď?“

,,Co teď?“

,,No jestli bys byla i teď moje holka?“ Začala jsem se dusit vlastní slinou.

,,Co? Ty ses asi fakt praštil někdo do hlavy, protože jinak si tvojí demence vysvětlit neumim.“

,,Ty chceš říct že jsem dement?“

,,Jo přesně to?“

,,Tak podívej přišl jsem…“

,,TAK TO BY STAČILO VY DVA!!!!“ Někdo na nás zakřičel. No někdo kdo jinej než zase Fredo.

,,Á hele náš velkej taťka. Fredo dej si odchod tohle je jen mezi náma“ neodpustila jsem si poznámku

,,Tak se přestaňte hádat jak malý. Kdo vás má poslouchat? Nemůžete si sednou a normálně to vyřešit mezi sebou pak se udobřit a budeme všichni kamarádi.“

,,Twl další co se uhodil do hlavy.“

Tak jakej by ježíšek? U nás suprovej :) Tak přeji opožděně šťastné a veselé :D