Náhoda nebo osud

21. část

,,Jess, Vím že jsem byl idiot když jsem tě tenkrát opustil a lituju toho. Byla jsi na mě naštvaná a mě to štvalo že jsem sklamal tak úžasnou osobu jak jsi ty. Těch posledních pár dní kdy jsem si to všechno vyříkali tak byly vážně skvělí. No ale co jsem ti chtěl říct no spíš zeptat. Jess dáš mi druhou šanci a budeš zase mojí holkou?" Postavila jsem se a chtěla jsem ho obejmout a říct mu že mu dám druhou šanci ale zamotala se mi hlava, podlomili kolena a pak už tma.

Z pohledu Justina:

,,...budeš zase mojí holkou?" postavila se udělala krok ke mě a v tom se jí podlomili kolena a ona spadla. Měla zavřený oči nerágovala.

,,Jess notak probuď se!!!" křičel jsem uplně zoufalej něvěděl co dělat.

,,Justine za chvilku je tu záchranka neboj to bude dobrý."

,,Scootra co když je to znamení že jí mám nechat bejt a zapomnout na ní."

,,Justine dej si facku. Co to tady meleš za blbosti prosimtě. Místo toho aby si byl tady jako její podpora tak tady meleš takovýhle kecy."

,,Ale co když..." 

,,Žádný ale Justine, prostě ne, až se probudí tak ti odpoví a ty se podle toho když řekne ne tak to bylo to tvoje znamení a kdy řekne ano tak s ní budeš a budete šťastný a budete se milovat a budete mít po pár letech malí prcky který doufám nebudou po tobě a všechno bude cajk jasný?"

,,Jo." záchranáři přijeli. Změřili Jess tlak. Měla ho prý docela vysokej něco jí píchli a odvezli. Hned co jí odvezli tak jsme vyběhl z haly k autu. Nasedl jsem a řítil se do nemocnice. Když jsem přijel tak jsem vylítl z auta a běžel do nemocnice. Přiběhl jsem na recepci a tam stála ženská která vypadala jako ježibaba převlečená za sestřišku.

,,Ehm...Dobrý den, můžu se zeptat ve kterým pokoji leží Jessica Black?"

,,Dobrý den moment já se podívám." Když promluvila tak mi přejel mráz po zádech. Mluvila jak hrozně děsivě.

,,Ano Jessica Black je v pokoji 125 to je ve druhym patře."

,,Dekuju" šel jsem do výtahu a vyjel do druhýho patra. hledal jsem pokoj Jess. 120, 121, 122, 123,124 a 125. Vešel jsem a viděl Jess jak leží se zavřenýma očima a u postele sedí její teta. Která brečela. Počkat ona brečí proč brečí? Co se děje?

,,Dobrý den jak je na tom Jess?" jak jsem promluvil tak si utřela oči a podívala se na mě pokusila se o usměv ale nešlo jí to. Tohle není dobrý.

,,Ahoj Justine... No jak bych ti to řekla. Jess má rakovinu. Odpadla protože byla vyčerpaná dneska a včera skoro nic nepila ani nejdela takže odpadla z toho a doktoři jí dělali různé testy a přišli na to že má rakovinu."

,,Co? Panebože!" přešel jsem k posteli Jess a sedl si na stoličku u postele. Do očí se mi nahrnuly slzy. Poseldní dobou brečim něják často ale to nevadí, teď k tomu mám dost dobre důvod.

,,Tak já tě tady nechám samotnýho, musim už do hotelu. Tak ahoj Justine."

,,Nashledanou " Teta Jessici odešla a já jsem s ní sám. Ona ležína posteli a neví co se děje kolem ní se lidi postupně budou dozvídat že má rakovinu a budu truchlit jako já a ptát se na to jako já poč zrovna ona. Nejhorší na tom všem je že já zítra musím už odjet a pokračovat v tour. Zase jí opustím, ikdyž vůbec nechi. 

,,Ach jo Jess, lásko, miluju tě vím že si mi neodpověděla na mou otáku jestli mi dáš druhou šanci a budeš znova moje holka a zřejmě se to jen tak neozvim a ty mi ani už šanci nedáš protože zase zdrhu ale já mám povinosti a musim pokračovat  tour. Zítra už odjíždím a zase tě nechim samotnou. Nezasloužim si tě. Ale chci aby sis aspoň apamatovala že tě miluju a vždycky budu to ti slibuju."