Velmi prudce třískli s dveřmi od pokoje.
[Moje noční můry přecházejí v realitu, vše co mi rodiče dělají ani nedokáži popsat. Normální rodič by to svému dítěti nikdy v životě neudělal]
Probouzím se úplně zničená. Zničená, ale vůbec ne na ubytovně, nýbrž někde venku v noci. Podívám se na sebe. Jsem celá od krve. Je mi zima. Vydám se podívat, kam mě zahodili. Zahlédnu náměstí. Jsem nedaleko zámku Hofburgu. Ale zaslepí mě jakési světlo. Jdu za ním. Až před sebou uvidím převeliký stan a v něm starší dámu. Cikánka.
„Pojď sem, děvenko. Neboj se mě, já ti neublížím, jako tvoji rodiči," řekne tak nejmilejším a sladký hlásek, který jsem ještě nikdy neslyšela.
„Pomůžu ti, vím, co teď potřebuješ," a zavedeme do jejího stanu.
Ve stanu to vypadá jako, kdyby to byla čarodějka a ne ledajaká cikánka. Čarodějka, co má tady všude různé lektvary, přípravky a potřebných věcí. Koukám na ní, co dělá. Do malé skleničky dá a smíchá několik různých věciček. Mě nabídne stoličku, vodu na pití a jablko. Najednou si vzpomenu, co všechno se mi stalo za večer a tak jablko položím. Nechce mě snad otrávit ještě? To by mi scházelo, pohádku o Sněhurce moc dobře znám. Ale cikánka se pousměje.
„To jablíčko není otrávené, jako z té pohádky, já ti chci přeci pomoc."
Váhavě se na ni podívám. Jak to, že ví, o čem jsem přemýšlela? Řekla jsem to snad nahlas? Do jablka po čase kousnu.
„Ty, a nejen ty, ale z tátova rodu pocházíš z mocného rodu, Habsburků. Jistě tak trochu víš, oč jde. Marie Terezie, ta která zavedla povinnou školní docházku. Tu kterou tvoji mladší sourozence postrádají. Žít v té době, splnil by se ti sen, po rodičích by bylo dávno, a vy byste na tom byli mnohem lépe. Ale zpátky k věci, pocházíš z tohoto rodu. Já ti splním tvé velmi tajné přání, uvidíš něco velmi šíleného, ale potrvá to jen chvíli. Měj oči dokořán a chovej se, podle čeho sama usoudíš. Sama tě tam navštívím a vrátíme se spolu zpátky. Napij se ještě tohohle," nabídne mi ten divný nápoj, který před chvílí dodělala a já stále nerozumím jejím slovům, ale najednou se mi začne motat hlava, všechno se mi točí a vidím vše dvojitě, i cikánku, na kterou se právě zlobím.
„Co jste mi dala do toho pití?? Já to věděla, vy jste mě chtěla otrávit! Co to se mnou je!"
Ale najednou mi zmizí z očí a vidím jen černo. Celá se třesu po celém těle.
ČTEŠ
Mé minulé já, arcivévodkyně ✔
Historical Fiction/ Tento příběh je fikce a má prvotina / Život sedmnáctileté dívky Kristýny není žádná pohádka. Každý den je pro ní terorem. Narodila se jenom proto, aby rodiče brali dávky. Tak jako její další sourozenci. Cítí se naprosto zbytečná. Jednoho dne se j...
