Mé minulé já, arcivévodkyně ✔

#13

Ta dokáže být zlá! Co je člověk schopen udělat ze závisti? Když jsem se svěřila Karlovi, řekl mi.

„Měla bys mít pro Mariannu víc pochopení,"

„Chápej, že je to nešťastné stvoření..."

„Je zlá,"

„Tak to bývá u lidí, které postihne neštěstí,"

„Jaké? Ano, ale proč to mám odnášet já?"

„Bohužel se na ní poznamenala nemoc, a ta vystouplá lopatka jí zůstala a společně s jejím ostrým jazykem, se nemusí vdát. Vždyť jí nápadníci opovrhují. Sama si to dobře uvědomuje, a závidí ti tvojí krásu."

„To mi neříkáš první,"

„Tak vidíš," vede velmi krátký rozhovor k mé komnatě, kde mě nechá.

V komnatě si zapálím svíčky, protože den tvoří už tma. Mám volno, už těším, až přijde máma. Všechno jí to řeknu, ale za dnešek se cítím tak unavená, tolik se toho stalo. Co by člověk řekl výletu do historie. Zas je pravda, že se mi zde líbí. Ale jak tu budu dlouho? Co cikánka? Nad kterou musím přemýšlet. Doma bych nic nedělala, teda pracovala. Ale vstávala bych později, proto se cítím unavená. Spoustu se toho stalo a přihodilo. Přijdu k zvláštnímu zvonečku u dveří a koukám na něj. Toho jsem si ještě nevšimla. Oplývá nádherou a zlatě vyfouklým sklem. Zazvoním, schválně, co se stane, nebo proč tady je.

„Přejete si Výsosti?" přijdou Sophie s Viktorií, naposledy jsem je viděla ráno.

„Chcete už koupel?" ptají se překvapeně.

„Měla jsem náročný den, ano prosím," je, když mi ho nabídnou.

Pomůžou mně z šatů a rozčešou mi vlasy do jednoduchého drdolu, aby se nesmočili.

„Smíme se zeptat Výsosti, jaký jste měla den?" ptá se mě Viktorie při práci koupele. V podstatě součástí mé komnaty tvoří místnost s vanou, dnešní koupelna, by se dalo říci. Napouštějí do ní vodu prazvláštním otáčením kohoutku, kudy teče voda. Ale vana je velmi prostorná a je v rohu místnosti. Přístupnost má ze dvou stran, zřejmě slouží i více lidem. Snažím se uklidit si šaty do skříně, ale sebrala mi je Viktorie a dala je tam sama, chtěla jsem po sobě uklidit pár vlasů z hřebene, ale zase Viktorie, i chtěla jsem zas si připravit mýdlo s ručníkem, to už běžela Viktorie, ještě než jsem se toho dotkla a už to připravovala sama. Chtěla jsem s něčím pomoct, zatím co Viktorie mě hlídala a běhala sem tam, abych já nic neudělala a jen koukala na přípravu, tak Sophie pracovala pomaleji a více se zvědavě o mě zajímala, až mi to bylo jednu nepříjemnější.

„Samozřejmě," zatímco mi připravují koupel s vonnými přípravky. Koupel vypadá báječně. Svléknou mě z důležitých vrstev a nechají mě v košilce, na kterou si přehodím župan.

„Hádky, závist, trest, ale i porozumění a falešnou lásku," dodám a shrnu dění celého dne.

„To je mi líto, Výsosti,"

„Koukám-li správně, nejste vy poškrabaná?" a podívám se na své ruce po Sophii výkřiku.

„A na obličeji, Výsosti!" dodá „Co – jak – kdy?" koktá Sophie.

Přemýšlím, co jim na to říct.

„Prosím, neřešte to, a nikomu nic neříkejte," prosím je, když si to toho všimne i Viktorie a nechá práce.

„Ano, jak si přejete Výsosti, ale jednáme špatně. To by se mělo říct, co se stalo?" obává se Viktorie.

„Nechci vám to říkat," opakuju.