Nemocná Dívka

13.Kapitola

Králi jsem řekla ten příběh o své kamarádce Míše a ty ostatní podrobnosti. On jen přikývl ale smutně a já se zeptala "proč se tváří tak smutně ?" On odpověděl "že když někdo zemře aby někoho zachránil tak v posmrtnim životě se z té osoby stane padouch". Já jsem na něm jen zírala s otevřenou pusou ,pak se mě zeptal "jak se moje kamarádka jmenuje celým jménem ". Já jsem řekla "Michaela Torešová. Král nahmatal ve svém šuplíku obrovitanskou knihu a začal pravděpodobně hledat to jméno. Jakmile ho našel tak místo radosti jsem na něm viděla zděšení. Hned jsem se zeptala "co se stalo?"otočil ke mě knihu a já jsem nahlas přečetla to co v ní bylo napsaný :

•Michaela Torešová = nejhorší padouch všech dob.
•Zabila už tucet nevinných lidí na tomto světě.
•Nejobávanější nepřítel všech dob.
•Nechává se oslovovat královna všech padouchů.
•Její zneškodnění je nutné !!
•Stupeň ; 10 .

Knihu jsem zpátky otočila ke králi měla jsem slzy v očích ale nedala jsem to najevo. Král se mě zeptal "jestli jsem v pořádku? ". Já jsem kývla hlavou že ano a rychle jsem se ho zeptala "kde bych ji mohla najít a kudy mám jít? ". Král mi odpověděl ikdyž na jeho tváři byla vidět vina že mi to vůbec ukázal řekl mi "že musím jít do Vodního království ale prvně budu muset jít přes Černý les". Kývla jsem na něho poděkovala a na konec jsem se uklonila ale král ke mě příběhnul a řekl ať se postavím. Vůbec jsem to nechápala chtěla jsem se zeptat "proč? " . Král mi řekl že mě nemá za poddaného ale že mě má za přítele a taky prej budu u něho vždy vítána. Upřímně mě to zahrálo u srdce a než jsem odešla tak jsem ho objala a řekla jsem mu do ucha "děkuju". Pak jsem se jen rozloučila a odešla směrem na Černý les. Chvíli jsem před ním jen stála ale potom jsem šla kupředu. Najednou jsem zahlédla něco podobného borůvkám akorát byly trošku do růžova. Začalo mi tak moc kručet v břiše že jsem si jich pět utrhla a snědla. Byly výborné, asi tak 15 minut jsem chodila po lese ale pak. Najednou mi začalo být tak moc špatně začala mě bolet hlava pořád jsem se motala ze strany na stranu dokonce jsem i špatně viděla. Poslední co jsem spatřila byl nějaký kluk který ke mě přiběhl a začal křičet ať neumírám.

O čtyři dny později

Pomalinku se probouzím cítím na svém čele něco moc ledového po chvilce si uvědomím že to je led. Pomaličku se zvedám a sedám na postel pořád vidím trochu rozmazaně. Najednou se ale otevřou dveře u tech dveří je ten kluk co mě našel. Rychle přišel ke mě a řekl "ať si ještě lehnu že ještě nejsem připravená chodit". Tak jsem si lehla ten kluk měl takové blonďaté+trochu hnědé vlasy a krásné zelené oči byl hodně pohledný. Ale najednou mě napadlo jak poznal" že nejsem z tohoto světa?". Tak jsem se ho na to zeptala on mi odpověděl že mě bušilo srdce". Já se trochu zarazila a řekla jsem "že všem buší srdce". On se pousmál a přisunul si ke mě stoličku na tu si sedl já zase seděla na posteli. Chitil mě za ruku otevřel mi pěst a položil mou dlaň na jeho hruď💘. Doopravdy nebylo nic slyšet žádné bušení bylo mi z toho smutno tak jsem se ho zeptala jak dlouho už neslyšel a necítil bušení srdce? On řekl že už to bude rok, tak jsem vzala jeho ruku a položila jsem mu ji na svoje prso ( neboli hruď )💓 . Vyděla jsem jeho smích a byla jsem šťastná že i on je šťastný.

Doufám že se vám líbí i 13.kapča😉.Pokračování bude v další kapitole ale to asi už víte😁. Jestli se vám teda líbí tak napište nějakej ten koment📝 a jestli chcete tak dejte i hvězdičku☆. Díky.👍