Nemocná Dívka

14.kapitola

Pak jsem rychlostí blesku zeptala "jak dlouho tu jsem? " On řekl že už to budou čtyři dny. Zarazila jsem se a řekla jsem potichu tak to tu už budu pět dní!! On se na mě otočil a já se jen usmála a omluvila jsem se mu že jsem se prvně nepredstavila. Řekla jsem že se jmenuju Lucka, on rychle odpověděl že on se jmenuje Alex. Potichu ale jasně jsem se ho zeptala "jak se tady ocitl ?". Nechtěla jsem se zeptat jak zemřel to by bylo nevhodné a pěkně hnusné! Alex se jen otočil a řekl že jsem to mohla říct narovinu. Já jsem na něj udělala svůj malej úšklebek😊. A Alex začal vypravovat.

Alexuv příběh:
14.srpna 2015 Jsem jel se svým starším brachou na koncert. Po koncertě jsme si v autě pouštěli pořád dokola jejich písničky. Ani jeden z nás neměl zapnutej pás což bylo dost špatný. Takže jsme v tom autě bibli najednou byla na semaforu červená . Podle všeho jsem si všiml jenom já snažil jsem to brachovi vysvětlit ale přes tu hlasitou hudbu to nešlo. Náhle do nás narazil nejspíš autobus nebo něco jemu podobného. Brácha hned umřel na místě já jsem byl v kómatu na jipce. Ležel jsem tam přibližně asi dva měsíce. Potom mě odpojili od přístrojů a tak jsem se tu ocitl.

Z oči mi začali stékat slzy ale ne proudem jen pomalinku mi stékali.Najednou jsem na své tváři ucítila jemný dotek byla to Alexe dlaň utřel mi slzy a zeptal se "proč jsem vlastně tady? ". Já jsem mu řekla celej svůj příběh udiveně se na mě koukal. Já ale začala brečet teď mi slzy tekly proudem povídala jsem mu o Míše a o všem ostatním. Hleděl na mě smutně a objal mě já sem mu to oplatila. Hned potom sem mu řekla o své cestě ale najednou mě začal bolet krk chytla jsem se za to místo a udělala jsem takový tichý křik z bolesti. Alex se rychle otočil a vzal mi ruku kterou posunul aby se mohl podívat. Začala jsem omldlívat spadla jsem naštěstí na postel. Zase to poslední co jsem slyšela bylo" neumírej prosím"!! . Dá se říct že křičel z žalu a pak už jsem nic neslyšela a ani neviděla.

Po jednom měsíci

Malinko jsem pootevřela oči a uviděla jsem kluka teď si nevzpomínám na jeho jméno. Seděl na stoličce a držel mě za ruku spíš mi ji drtil. Viděla jsem jak mu stékaj slzy po tváři levou rukou jsem mu ti slzy setřela. Zvedl hlavu a bylo na něm vidět jak moc je šťastnej. Chtěl mě obejmout ale když člověk leží na posteli tak to de blbě☺. Místo obejmutí mi dal pusu na tvář myslím že jsem trošku zčervenala a nebo jsem byla červená jak rajče 🍅.

Doufám že se tato kapča líbila ☆. Po téhle kapitole bude krátká informačka 😉. Po informačce budu pořád pokračovat v příběhu. Jestli se teda líbí tak vy víte co máte udělat ☆,📝. Tak zatím 👋.