Čarodějnice

II.

Maxe doma čekalo opravdu nemilé překvapení. Hned, jak vešel do svého prostorného pokoje přišla za ním Berta s jejím otcem a s jeho otcem, všichni byli rudí vzteky. Za normálních okolností by se tomu Max začal smát, ale tady bylo poznat, že jde o něco vážnějšího. Jeho otec řekl: ,, kde jsi byl tak dlouho?! Normálně se vracíš hned po obědě'',,Omlouvám se, ale dnes jsem nemohl dřív přijít. Měl jsem přeci jen trochu velký náklad.'' dodal a sjel očima k medvědovi. Jeho otec si ho mezitím všiml a hned zmírnil tón hlasu. ,, To jsi zabil ty Maxi? Pokud ano možná ti i tvůj pozdní příchod odpustím.'' ,,No, vlastně né tak uplně, ten medvěd mě chtěl zabít , byl jsem k němu zády a neviděl jsem ho. Naštěstí mi jeden člověk zachránil život.'' Nechtěl, aby hned věděli, že mu život zachránila holka a také to, že svatba s Bertou nebude, chtěl s Magdalenou odjet do Anglie a nechat jim jen vzkaz. A taky nechtěl vlastnímu otci,který je většinou hodný, lhát. ,,No dobře, kdo byl ten člověk, zřejmě nějaký vycvičený voják, nebo rytíř rád bych se s ním setkal pokud nebyl z naší armády. Také by to mohl být nějaký nebezpečný špeh. I když je pravda, že ne každý voják, nebo rytíř by se dal do boje s medvědem.'' dodal obdivně jeho otec. ,,No,víš, tati byla to vlastně jedna holka, byla schovaná v jeskyni a viděla, jak se medvěd přibližuje vzala šíp a zastřelila toho medvěda přímo do srdce.'' řekl Max a Berta si všimla, jak o té podle ní hrozné holce mluví s úctou a znovu se její tvář podobala tváři raka.

Hrozně na ní žárlila a rozhodla se s ní zkoncovat. Tohle nemohla dovolit. Jeho otec se na Maxe naštvaně podíval ,,chceš říct, že ti zachránila život nějaká prostá venkovanka a ty ses do ní ještě očividně zamiloval, takže víš co, svatba s Bertou bude co nejdřív a tu holku chci taky vidět.'',, Nemohla by teď Berta s jejím otcem odejít?'' řekl slušně Max, ale reakce, taková nebyla.,,Když nás tu nechceš tak klidně.'' řekl uraženě její otec.

Berta s jejím otcem odešli a Max začal mluvit.,,Tati nemůžeš mi nutit holku, kterou nemiluji já miluji Magdalenu a jinou si prostě nevezmu. Nikdy. Mimochodem má mnohem vyšší úroveň než většina šlechtičen, kdyby si jí opravdu poznal taky by se ti zalíbila a nebránil bys mi vzít si jí. Navíc umí střílet lukem líp než všichni lučištníci a bojovat líp než většina rytířů i mě porazila.'' rozhořčeně dodal Max.

,,No má u mě jedno plus, že ti zachránila život, ale převaha je mínusů, protože nám komplikuje tvojí svatbu s Bertou a taky ženy by měli zůstávat doma a vyšívat, ne se chovat, jako kluci. Teď Maxmiliáne jdi a omluv se Bertě a požádej ji o ruku a té holce řekni ať přijde zítra ve dvě hodiny odpoledne, budu s ní mluvit o samotě.'' ,, Tati, klidně jí to řeknu, ale nesmíš jí nic udělat. A Bertu požádám o ruku až to uznám za vhodné myslím, že zatím je na to moc mladá stejně, jako já, teď tě otče chci poprosit, aby si odešel chci být sám.'' ,, Maxi já klidně odejdu stejně nemám náladu se s tebou hádat. Nevím proč bych té holce měl ubližovat a dělej, jak myslíš, ale Bertu si vezmeš a basta. Ty ses přece nenarodil pro nějakou vesnickou holku.''poslední větu řekl jeho otec spíš litovným tónem, než rozkazovačným, jako před tím.

Otec odešel a Max chvíli poslouchal a pak šel do oblékárny, vzal tam krásné šaty sbalil je do malého obdélníčku a šel zpět do pokoje. Odtud vyskočil oknem a zamířil přímo k Magdaleninu domu. Šel po střechách, takže ho nikdo nechytil, ale někdo ho sledoval.

Když po čtvrt hodině dorazil k oknům Magdalenina pokoje, Magdalena si zrovna česala vlasy. Zaťukal a Magdalena se lekla, a tak automaticky popadla svou dýku. Otočila se a spatřila Maxe, rychle dýku zase odložila. Otevřela okno a Max seskočil do jejího pokoje.

,,Ahoj, co se děje Maxi? Proč lezeš po střechách? Seš v pořádku?!'' ,,Ahoj, no vlastně otec se mě ptal, kde jsem byl tak dlouho, řekl jsem, že na lovu, potom si všiml toho medvěda a byl mírnější, jenže když jsem mu řekl, že ho zabil jeden člověk jiný než já tak se zase hrozně naštval. No a pak se zeptal, kdo to byl a když jsem mu řekl, že to byla jedna holka, tak to vypadalo, že ho z toho klepne, usmyslel si, že tě chce vidět na hradě zítra ve dvě, ze své vůle by ti nic neudělal, ale obávám se, že Berta na tebe něco vymyslí, když jsem o tobě mluvil hned poprvé vypadalo to, že o tobě něco ví možná nás viděla, dnes tady před domem.''

,,No dobře tvého otce poznám ráda, pokud není moc ovlivnitelný a ta Berta ho nějak neukecá. Mimochodem, co to neseš?'' řekla s odvahou Magda. ,,Jo tohle, no to jsou šaty říkal jsem si, že musíš udělat na otce dojem a působit, že jsi bohatá. Můžeš si je vzít.'' ,,Ty šaty jsou překrásné, ale nezjistí někdo, že jsou z hradu byl by z toho větší problém, než je teď. Navíc nejsem, tak chudá, jak si myslíš mám někde schovaných pár dost drahých věcí.''

,,Neboj se nikdo to nezjistí, vlastně jsem je koupil já dívce, kterou..'' Max se najednou zarazil, nechtěl jí ještě říct, že si jí chce vzít, co když by ho odmítla? ,,Kterou co Maxi?'' ,,No kterou vlastně radši nic.'',,Aha. Dobře. Jak chceš. ''řekla Magda zklamaně. ,,No myslím, že bude lepší s tim chvíli počkat. Neboj, někdy ti to řeknu, ale ještě ne teď.'',,Dobře. Ty šaty,nevím, jestli je mám přijmout, zítra si je vzít nemůžu mám jedny, které se budou hodit víc.'',,Dobře, zítra si vem, které chceš a ty ode mě si nech, jako dárek.'' dodal s úsměvem. Vyskočil z okna a zamával usmívající se Magdaleně.

Berta, která samozřejmě vše sledovala, i když neslyšela co si povídají, viděla jejich výrazy a byla ten den už potřetí rudá vzteky. Rozhodla se, že Maxmiliána si buď vezme ona, nebo nikdo. Hlavně ne ta, Magdalena. V hlavě už se jí rodil zákeřný plán. Berta znala jediný způsob, jak docílit svých cílů. Zabít nenáviděného člověka.